Chrisův obličej se zkřivil v nevíře, obočí se mu stáhlo k sobě, jak na něj dopadla tíha Stephaniiných slov. Zíral na ni, naprosto ohromen její chladností. 'Zrušit svatbu? Je... šílená?' Chrisova mysl závodila, vířilo v ní nespočet myšlenek, ale všechny se rozpadly tváří v tvář její ledové lhostejnosti. Jeho hlas se mírně zadrhl, když se snažil vysvětlit: "Ona je nemocná. Jakmile se uzdraví, odejde a my budeme mít větší svatbu." Stephaniiny rty se zkroutily v úšklebek, její hlas byl mrazivý. "Je nemocná, nebo těhotná?" V okamžiku, kdy její slova visela ve vzduchu, vzduch ztuhl, jako by tíha její otázky byla příliš velká na snesení. Chrisovy oči ztemněly, jeho hlas byl tichý, když se zeptal: "Co víš?" Stephanie neodpověděla hned. Opřela se v židli, její tón byl chladný, když odpověděla: "Ty a ona jste byli tak otevření ohledně toho, že jste v nemocnici, na gynekologii." Posměšný úsměv jí zacukal v koutcích úst. Její hlas byl kousavý, plný mrazu. "Teď mi tu vyprávíš o větší svatbě. Nemyslíš, že je to ironické?" Měli se vzít už za týden. Ta myšlenka, smíchaná se vším ostatním, způsobila, že se v Stephanie něco zhroutilo. Zplodil dítě s jinou ženou, a teď je tady a mluví se Stephanie o svatbě. 'Hraje snad na obě strany přímo přede mnou? Myslí si, že ho neodkopnu?' Stephaniiny oči byly ocelové, její odhodlání neotřesitelné. Chrisův obličej ještě více ztemněl, jeho hlas byl tlumený, téměř zoufalý. "Není těhotná. Je nemocná." Stephaniin pohled byl neochvějný, chladný jako led. "Nemocná? A ty ji vozíš do nemocnice? Něco mi uniká?" Její otázka visela ve vzduchu, ostrá a neodpouštějící. Chrisův výraz ještě více ztemněl a prsty bezděčně obkreslovaly okraj stolu. Stephanie už se na něj nemohla déle dívat. Vstala a zamířila ke dveřím. Jak se pohnula, její hlas byl chladný, slova kapala posměchem. "Teď, když už je tady, může klidně zůstat. Koneckonců, stále má v Long Harboru dluh, který musí splatit, a jsem si jistá, že to bude trvat dlouho." *Za boží milosti,* *Long Harbor...* Dva roky budování vztahu, klidné náklonnosti, se zdály zhroutit v okamžiku. Chris přerušil své vazby s Olivií, ale teď to dělala i Stephanie, trhala to málo, co zbylo... Její srdce bylo naplněno chladným odhodláním a neohlížela se zpět. Vztahy vyžadují práci z obou stran. Nemá smysl, aby veškerou práci dělal jen jeden člověk. Stephaniino srdce bylo těžké zklamáním, ale také divoké hněvem. Chrisův hlas ztvrdl, nesl v sobě náznak varování. "Neztěžuj jí to!" Stephaniina ruka spočívala na klice dveří, její výraz byl nečitelný. Chris zatnul zuby, jeho hlas byl sotva slyšitelný. "Jsi si jistá, že chceš zrušit svatbu? Opravdu si myslíš, že tě rodina Hartových vyseká?" Rodina Hartových. Zmínka o nich způsobila, že Stephaniiny oči ještě více zchladly, jako by se jí do kostí usadil chlad. Hartovi byli skupina lidí, kteří nedokázali rozeznat přítele od nepřítele. Stephanie už dlouho věděla, že nejsou její záchrannou sítí, ale na tom nezáleželo. Rodina Hartových byla její pokrevní linie, ale také místo, kde Olivia vyrůstala. Před lety pracovala Oliviina biologická matka jako služebná u Hartových. Ona i Stephaniina matka, paní Hartová, byly těhotné ve stejnou dobu. Protože její nespolehlivý manžel, závislý na hazardu, nemohl zajistit obživu, Oliviina biologická matka doufala, že její dítě bude mít lepší život. Takže po porodu v nemocnici vyměnila děti. Oliviina biologická matka byla bezcitná. Poté, co Stephanie odvedla, nikdy neplánovala, že ji bude vychovávat. Prostě to děvčátko vyhodila jako smetí. Dál pracovala jako služebná u Hartových a sledovala, jak její biologická dcera žije privilegovaný život, zatímco ona zůstávala po jejím boku. Před třemi lety měla paní Hartová autonehodu a pravda vyšla najevo. Nemocnice odhalila, že Olivia není její biologická dcera. Šokující tajemství ohromilo celou rodinu. Začalo pátrání po skutečné dědičce. Nakonec našli Stephanie, ale během celého procesu vždy upřednostňovali Olivii, tu, kterou vychovali. Chris se úplně nemýlil. Pokud Stephanie zruší zasnoubení, nebude mít kam jít, protože ji rodina Hartových nikdy nepřijme. Chris vykročil vpřed a popadl ji za zápěstí. "Jakmile jí bude lépe, pošlu ji pryč, ano?" Jeho hlas se zjemnil, skoro jako by se ji snažil uklidnit. Stephanie se na něj podívala, její oči byly chladné. Pomalu stáhla ruku. "Stefi..." Chris se prudce nadechl, jeho obličej ještě více ztemněl. Stephanie se neobtěžovala říct ani slovo. Otočila se a vyšla z kanceláře. Zvuk jejích vysokých podpatků se ozýval na chodbě, jak odcházela, s hlavou vztyčenou. Chris, kterého vždy všichni obdivovali, byl tak vzteklý, že měl pocit, že mu exploduje hlava. Nemohl uvěřit, že Stephanie skutečně zruší jejich svatbu. Všichni viděli, jak moc se mu v posledních dvou letech věnovala. S tou myšlenkou ji Chris nepronásledoval. Místo toho s hlasitým 'bouchnutím' zabouchl dveře. ***** Sekretariát hučel šeptáním, jak se hlasitý hluk rozléhal chodbou. Každý měl své vlastní myšlenky. Před dvěma lety způsobily klepy o Stephanie a Chrisovi docela rozruch. Tehdy si všichni mysleli, že se Stephanie snaží ukrást ho Olivii. Teď, když se Olivia vrátila, lidé dychtivě čekali, jaké drama se odehraje. Jedna zaměstnankyně se naklonila k druhé a zašeptala: "Slečna Hartová je zpět. Konečně. Stephanie si to naprosto zaslouží!" Další se ušklíbla a protočila očima. "Přesně tak. Před dvěma lety byla slečna Hartová prakticky vyhnána. Co je ukradené, se vždycky vrátí." Zrovna když Stephanie procházela kolem, zaslechla je. Pohlédla směrem ke zdroji klepů. Stephanie ostře cvakla podpatky, když zamířila přímo k nim. Obě ženy byly zaskočené a rychle zmlkly, oči rozšířené strachem. Beze slova Stephanie natáhla ruku, uchopila jednu z nich za bradu a zaklonila jí hlavu. Sekretářka byla hezká – dokonce ohromující. Ale v okamžiku, kdy se jejich oči setkaly, mladá žena zamrzla, viditelně otřesená intenzitou Stephaniina pohledu. "Slečno... slečno Giovanni," zajíkla se, její hlas byl sotva slyšet. Stephaniiny oči se zúžily. "Tolik si užíváš moje klepy?" Mladé ženě zbledla tvář. "Ne... ne, já ne—" Stephanie ji s pohrdáním pustila. Poté přejela pohledem po celém oddělení, její oči byly jako led. Všichni rychle sklopili hlavy, báli se vydat zvuk.