Už jsou to skoro dva týdny a žádné bití ani rány bičem se v poslední době nekonaly, i když jsem to párkrát pořádně zpackala. Ale i tak jsem za to vděčná. Věci se vyvíjejí docela klidně, nic zvláštního se neděje. "Dobře, Rainie, broučku, je čas vyčistit ti rány. Pojď si lehnout na břicho přes moji postel," říká Jess a tahá mě za ruku. "AU, dobře, jenom netahej tak silně," říkám. "Pořád tě to bolí?" ptá se, když si svlékám tričko. "Jenom trošku," zasténám, když si lehám přes její postel. "Ale budu v pohodě, slibuju." "Aspoň se konečně začínáš hojit. Za týden nebo dva bys měla být úplně v pořádku," říká šťastně, když mi rozmazává antibiotickou mast po ranách a začíná přikládat obvazy. "Snad ty jizvy nebudou moc hrozné." "Nedělám si starosti s žádnými jizvami, stejně je nikdy nikdo neuvidí. Dělám si starosti s tím, jak přežiju tuhle smečku, až ti bude sedmnáct a opustíš sirotčinec a mě přesunou do smečkového domu jako smečkového otroka," říkám a ani se nesnažím skrýt, jak moc se bojím. "Já vím, ségra. Ale nějak to spolu vymyslíme. Jako vždycky," říká a kroutí zlatým prstýnkem na palci, což je způsob, jak poznám, že je taky nervózní. Je pozdě, tak se rozhodneme jít do postele. Jessica je tichá, až moc tichá, tak se nakláním přes okraj, abych ji zkontrolovala. Jenom leží na boku a zírá z okna naší malé ložnice v transu. "Jess, jsi v pořádku?" ptám se a začínám být nervózní, protože takhle tichá nikdy nebývá. "Jo, jenom mi chybí rodiče," říká a snaží se skrýt smutek v hlase. "Zajímalo by mě, jestli by na mě byli pyšní, kdyby ještě žili." "Samozřejmě, že jsou na tebe pyšní. Jsi ten nejlaskavější, nejněžnější, nejmilejší a nejvěrnější člověk, jakého znám," říkám s největší jistotou, jakou jsem kdy měla. "Nevím, jestli je to pravda, ale děkuju, Rainie, broučku," říká a snaží se znít o něco veseleji než předtím. "Jessico, ty to nechápeš," říkám a slézám z horní palandy, abych si k ní vlezla a přitulila se k ní. "Ani nedokážu vysvětlit, kolikrát jsi mi zachránila život. Jsi můj hrdina, můj nejlepší přítel a moje sestra v jednom." "Miluju tě, ségra," zašeptá. "Já tebe víc, ségra," odpovídám, když konečně usínáme. Ráno přichází brzy a probouzíme se do vycházejícího slunce, které prosvítá naším malým pokojem oknem. Připomíná mi to, že bychom si měly dát na okno prostěradlo nebo něco, abychom trochu zablokovaly to světlo. "Šest ráno je prostě moc brzy na to, abychom začínaly den," zamručím, když se vykulíme z její postele. "Stěžuješ si jenom proto, že nejsi ranní ptáče," odsekne, když začne stlát postel. Znovu zamručím jako odpověď, když dostelu postel a zamířím do koupelny, abych si vyčistila zuby a stáhla svůj dlouhý kudrnatý chaos vlasů do nedbalého drdolu. Vždycky jsem milovala své dlouhé kudrnaté jasně zrzavé vlasy, ale v poslední době je s nimi čím dál víc práce. Když obě dokončíme ranní rutinu, jdeme dolů do kuchyně, abychom začaly den. Uděláme snídani a já všechno nandám na talíře, zatímco ona jde zpátky nahoru, aby vzbudila děti. Potom, co se nají, začnu umývat nádobí, zatímco Jess vezme děti nahoru, aby je připravila do školy. Když mají vyčištěné zuby, učesané vlasy a jsou oblečené a připravené jít, Jess s nimi jde do školy. "Asi je čas začít uklízet," říkám prázdnému domu, když jdu po schodech nahoru, abych začala s dětskými pokoji. Když vejdu do prvního pokoje, jsem úplně šokovaná tím, co vidím. Děti posbíraly všechny svoje oblečení a hračky a dokonce mi svlékly postele. Potom projdu chodbou a zjistím, že všechny pokoje jsou udělané stejně. "Absolutní andílci," zašeptám si pro sebe a cítím se tak vděčná za tyhle maličkosti. To mi sníží pracovní zátěž o třetinu. Vezmu špinavé oblečení a ložní prádlo dolů do sklepa, abych zapnula pračku, než začnu zametat a vytírat podlahy. V době, kdy se Jess vrátí ze školy, je všechno kromě večeře hotové. "Protože máš za pár dní narozeniny, můžeš si rozhodnout, co ti udělám k večeři," říkám vděčně, že děti pomohly s úklidem. Rozběhne se do kuchyně, rozjařená jako dítě, které právě dostalo oblíbenou sladkost, zatímco já uklízím všechny čisticí prostředky. Když vejdu do kuchyně, Jess má na lince všechny možné ingredience. "Chci tvoje slavné popelnicové těstoviny s grilovaným kuřetem," říká a skáče nadšením. "Hahaha, dobře, ale můžu místo toho udělat pečené kuře s citronem?" ptám se. "Óóó, naprosto!!" vykřikne skoro, když začnu vytahovat hrnec a pánev, které budu potřebovat. Dám vodu do velkého hrnce a přivedu ji k varu, potom začnu nalévat plechovky zeleniny, nakrájené brambory a těstoviny mašličky, které si vybrala, do hrnce, aby se začaly vařit, zatímco se trouba předehřívá. Potom ochutím kuřecí prsa čerstvě nakrájeným citronem a pepřem, než je položím na velkou starou litinovou pánev a vložím do trouby.