Po dalších dvou hodinách běhu se Shina zastavila, aby se zaposlouchala, zda stráže nebyly upozorněny na to, že jsme překročily hranice a jdou po nás. Když si je jistá, že nic nejde naším směrem, pokyne mi, abych jí sundala stále spící Odett z zad, než se promění zpět do lidské podoby a oblékne se. Vezme naše tašky a pokračujeme v chůzi asi míli, než dorazíme k potoku s krásným malým vodopádem. "Můj otec mě sem brával, když ještě žil, ale od toho útoku jsem se sem nevrátila." Říká s bolestí a touhou v očích, jak se jí vybavují ty vzpomínky. "Za tím vodopádem je malá jeskyně, kde se můžeme pár hodin vyspat. Nikdo o ní neví kromě mého otce a mě, takže bychom měly být v bezpečí." Jakmile jsme v jeskyni, Jess rozloží deku a já na ni položím Odett a lehneme si po obou stranách, abychom se ujistily, že dostane naše tělesné teplo a je v bezpečí. Pak usneme. Probudí mě zvláštní hlas, který zní, jako by se ozýval jeskyní, takže zůstanu co nejtišeji a doufám, že nás osoba, ze které pochází, nenajde. A po několika minutách už ho neslyším, takže mám pocit, že jsme v bezpečí. Podívám se na hodinky a nemůžu uvěřit, že je po desáté hodině dopoledne. Posadím se, abych zkontrolovala Jess a Odett, s úlevou, že obě ještě tvrdě spí. Vstanu a jdu k vodopádu, abych si umyla obličej, pak se rozhodnu vzít všechny tři naše termosky a naplnit je, než je dám zpět do našich tašek. Je 10:25, takže se rozhodnu, že je čas probudit Jess a Odett, abychom se mohly najíst a zase vyrazit. Vezmu tři proteinové tyčinky a jdu k Jess, abych ji nejdřív probudila. "Vstávat a cvičit," řeknu, když rozbalím proteinovou tyčinku a dám jí ji přímo pod nos, aby ji cítila. Když na mě zavrčí, zasměju se. "No tak, brzy musíme zase vyrazit a potřebuješ jídlo." "Fajn... Jsem vzhůru, spokojená?" Zamručí, když se posadí a jednou rukou mi sebere proteinovou tyčinku, zatímco si druhou rukou tře oči. "Absolutně," zahihňám se a ona po mně hodí obal. Vstanu a jdu k Odett a jemně ji šťouchnu, abych ji probudila. "Hej, holčičko, je čas vstávat." Posadí se, pomalu otevře oči a poprvé si Jess a já všimneme fialových kruhů kolem jejích smaragdově zelených očí. Nijak nereagujeme, když Odett podám proteinovou tyčinku a pak Jess a já jdeme k vodopádu, abychom se ujistily, že nejsme na doslech. "Co je s jejíma očima?" Šeptá Jess. "Ona je hybrid." Slyším někoho říct. "Ptala jsem se, co je s jejíma očima." Říká a nechápavě se na mě dívá. "Přísahala bych, že jsi něco říkala o hybridovi," řeknu zmateně. "Ne, to jsem neřekla," odpoví a já si pomyslím, že se možná zblázním z toho stresu posledních několika dní. "Nezblázníš se, já jsem řekla, že je hybrid." Řekl hlas znovu, s vědomím, že to tentokrát nebyla Jess, protože jsem se na ni přímo dívala. Její oči se najednou zvětšily a zalapala po dechu. "Ó, Bohyně, ty to máš taky." Říká nejdřív vyděšeně, ale pak vypadá zmateněji. "Počkej, takže vy jste obě hybridi. Ale ty nejsi vlk." "Ano, jsi." Říká hlas znovu, a tehdy si uvědomím, že ho slyším jenom já. Nemůžu na to teď myslet. "Všechno si to můžeme vyřešit později, ale teď potřebujeme dát co největší vzdálenost mezi nás a tvou bývalou smečkou a tvým bývalým partnerem, pokud se tomu tak vůbec říká," řeknu a Jess přikývne. "Musíme teď myslet i na Odett. Už to nejsme jenom my." "Odett, zlatíčko, už jsi dojedla tu proteinovou tyčinku?" Zeptala se Jess, když jsme se k ní vracely. "Ano, prosím." Říká tím nejsladším hláskem, jaký jsem kdy slyšela. "Dobře, maličká, tak tě připravíme na cestu," říká Jess, zvedne prázdný obal a strčí ho do naší cestovní tašky, než vytáhne Odettin termosku a nechá ji párkrát se napít, než ji dá zpět do jejího batohu. Já vezmu maskovací sprej a ujistím se, že je dobře postříkám. Jess jde ven, aby se proměnila, aby se Odett nebála zvuku praskajících kostí a trhající se kůže, když se proměňuje. Já jdu ven s Odett o minutu později poté, co vezmu naše tašky a deku, kterou jsme použily včera v noci. Položila jsem ji na Shininina záda a pevně ji zabalila, abych se ujistila, že nespadne, a pak jsme se vydaly na jih. "Takže já jsem vlk?" Pomyslím si, aniž bych opravdu čekala odpověď. "Jsi víc než jen vlk. Jsi hybrid, vlastně první hybrid." Odpoví hlas. "Je to proto mě moji rodiče nenáviděli a opustili mě v sirotčinci?" Zeptám se jí. "Neopustili tě, byla jsi jim odebrána." Říká a moje tělo ztuhne při tom, co jsem právě slyšela. "Nebyla jsem opuštěná, byla jsem odebrána?" Říkám si to znovu a znovu v hlavě a snažím se to pochopit. "Ano, je toho hodně k prodiskutování, ale prozatím začnu tím, že řeknu, že se jmenuji Dosha a jsem tvůj vlk." Říká. "Ráda tě poznávám, Dosho," řeknu s úsměvem. "Když jsi vlk, znamená to, že můžeš komunikovat se Shinou?" "Zatím ne, i když by mě teď měla být schopná cítit, nejsem dost silná na to, abych s kýmkoli komunikovala." Odpoví a já přikývnu, zatímco jdu kolem Shiny a hraju si s Odettinými dlouhými hnědými vlasy. Podívá se na mě a usměje se a já prakticky roztaju. "Ona je naprosto rozkošná," říká Dosha a já úplně souhlasím, když se zahihňám. Jdeme několik hodin, než dorazíme k dalšímu potoku. Shina zkontroluje, jestli něco neslyší nebo necítí, než se zastavíme na malou přestávku. Když mi přikývne, že je všechno v pořádku, sundám Odett z zad, aby se mohla proměnit zpět a obléknout. Pak jdeme všechny tři k malé mýtině u potoka, abychom si mohly sednout a odpočinout si nohám. Po chvíli tichého sezení se podívám na Jess a zeptám se: "Mám ještě ty kruhy v očích?" Dívá se pozorně, než zavrtí hlavou na odpověď. "Dosho, jsi tam?" Zeptám se v duchu. "Jsem vždycky s tebou," odpoví, čímž mě rozesměje. "Proč se ty fialové kruhy občas objevují v Odetiných a Isiných očích, ale pak zmizí? Jak tě můžu už teď cítit a slyšet? Myslela jsem, že shifterovi musí být 17, než dostane svého vlka. Promiň za ty otázky za sebou, jsem z toho všeho tak zmatená." Říkám a uvědomuju si, že jsem to možná přehnala s těmi otázkami. "Nejdřív ti řeknu, že když tě odebrali rodičům, čarodějnice na nás uvalila kouzlo, které mě v podstatě uspalo. Jediný způsob, jak mě vytáhnout z mého spícího kouzla, bylo zlomit falešné pouto partnera mezi tebou a tím idiotem budoucího Alfy. Čarodějnice, která tě vzala a uvalila spící kouzlo, zařídila, abys nikdy nenašla svého partnera daného Bohyní tím, že vytvořila falešné pouto partnera mezi tebou a někým jiným. Jakmile tě odmítl a ty jsi přijala jeho odmítnutí, pouto bylo zlomeno a já jsem se konečně mohla s tebou spojit. A tobě je 17 už osm měsíců, má drahá." Říká, když se snažím vstřebat všechny tyhle nové informace. "Počkej, takže víš o Ianovi a mně?" Zeptám se mírně v rozpacích. "Samozřejmě, i když jsem spala, byla jsem stále s tebou. Nikdy jsi nebyla opravdu sama." Říká s láskou.