Po rozhovoru o přepadení a škodách, které jsem způsobil džípu, už Jess nemůže dál čekat a začne mě táhnout po silnici. Nic kolem sebe nepoznávám, ale to není překvapivé, protože mě nikdy nepustili z dětského domova. Nakonec se zastavíme před vyhořelou budovou. "Jess, kde to jsme?" zeptám se jí a ona se na mě významně podívá. "Tady jsme dřív bydleli." Řekne mi, když se dívám na spálenou budovu.