Po rozhovoru o přepadení a škodách, které jsem způsobil džípu, už Jess nemůže dál čekat a začne mě táhnout po silnici. Nic kolem sebe nepoznávám, ale to není překvapivé, protože mě nikdy nepustili z dětského domova. Nakonec se zastavíme před vyhořelou budovou.
"Jess, kde to jsme?" zeptám se jí a ona se na mě významně podívá.
"Tady jsme dřív bydleli." Řekne mi, když se dívám na spálenou budovu.
















