Becco. Tallyin dům byl doslova domem snů. Její otec ho postavil ze snu, který měl, nebo alespoň to nám říkal, když jsme byly malé holky. Když se na něj dívám teď, věřím tomu. Netušila jsem, že v tomhle domě se mi začnou plnit všechny sny…. Uplynulo pět let od doby, kdy jsem byla naposledy v Miami. Když jsem přijížděla k Tallyinu domu, připadalo mi to stejně, jako tolikrát předtím. Strávila jsem v tomhle domě tolik let, že přiježdět sem bylo jako zdravit starého přítele. V sídle byly vysoké, bílé, tyčící se sloupy lemující verandu, které zdůrazňovaly obrovské oblouky nad dveřmi. Architektura byla jedinečná podle vkusu Tallyina otce, což dávalo smysl, protože se mu o ní zdálo. Rozdíl byl teď v tom, že střecha byla předělaná do středomořských terakotových šindelů a terénní úpravy byly úplně jiné, nyní s italským stylem. Pan Valentino dokonce přidal bílou mramorovou fontánu na přední dvůr, na které byla zobrazena bohyně, která je uctívána. Opravdu se překonal, a soudě podle vzhledu zvenčí, jsem se nemohla dočkat, až uvidím, co změnil uvnitř. Tohle byl můj domov daleko od domova. „Panebože!“ vykřikla Tally nadšeně. „Podívej se na to! Táta se s těmi renovacemi opravdu vyřádil, že, Becco?“ „Jo, úplně úžasný,“ odpověděla jsem a podívala se na Tally, přičemž jsem zavrtěla hlavou. Díky bohu, že nikdy nebyla u mých rodičů doma. I když jsem si nechtěla myslet, že by Tally soudila to, jak jsem vyrůstala – soudila by. Pořádek a správné chování byly pro Tally normou. Takový luxus nebyl pro někoho jako já možný. Nepocházím ze sídel, luxusních aut nebo přísné ostrahy. Moje rodina neměla jachty, komorníky a služebné. Všechno to vypadalo, že se starají o každou potřebu, kterou by Tally mohla mít. Ale na tom mi nakonec nezáleželo. Milovala jsem život, který jsem žila, a byla jsem vděčná, že jsem se mohla podílet i na Tallyině životě. Jak jsme se staly kamarádkami, to nikdy nepochopím, ale jsem vděčná, že ji mám. Byly jsme tu jedna pro druhou v mnoha věcech, a bez ohledu na to, jak moc jsme se mohly navzájem štvát, byly jsme jako sestry. „Mám hlad. Zajímalo by mě, jestli má táta připravené malé pohoštění na náš příjezd,“ zamumlala, když popadla své věci a podívala se na mě. „Připravená rozjet tu párty?“ „Jasně.“ Zavrtěla jsem hlavou s úsměvem a sledovala jsem, jak se s nadšením pohybuje ke vchodovým dveřím. Jejich mahagonový povrch se leskl v miamiském slunci. Krásné. To bylo to, co to bylo. Když jsem překročila práh, bylo to, jako bych se okamžitě přenesla do Itálie. Dekorace zdobily každý centimetr toskánského údolí a zvýrazňovaly každý aspekt magického domova. Naposledy jsem tu byla, když se Tallyini rodiče rozvedli. V té době byl dům stále divoce stylizován podle vkusu Tallyiny matky. Takže vidět preferenci jejího otce oživenou byl osvěžující pohled. „Tati!“ vykřikla Tally a upustila všechny své tašky na podlahu ledabyle, když se přesunula směrem ke kuchyni. „Jsem doma!“ Nebyla jsem si jistá, proč se Tally chovala, jako by jí bylo pět, ale zároveň jsem byla příliš uchvácena výzdobou na to, abych se starala. Opatrně jsem si položila své věci vedle Tallyiných, zatímco moje oči zíraly na strop, když jsem se pomalu otáčela v kruhu a všechno vstřebávala. „Možná tu není,“ řekla jsem, když se moje oči opět setkaly s jejími. „Je tady. Jeho auto bylo na příjezdové cestě a řekl mi, že má dlouhou schůzku. Proto se s námi nesetkal na letišti.“ Protočila jsem očima a koutek mých rtů se zvedl do úsměvu, když jsem se posadila na jednu z vysokých starožitných barových židlí. Bylo jen tolik Tally-dramatu, kolik jsem zvládla, a vzhledem k tomu, že jsme tu nebyly ani deset minut, řekla bych, že tohle je nový rekord. Nicméně, nechtěla jsem se účastnit rozhovoru, který se s ním chystala vést. Už jsem věděla, kam to povede. „No,“ pokrčila jsem rameny, „možná si vzal jiné auto?“ Není to tak, že by mu chyběly peníze na to, aby si ho mohl dovolit. „To je na hovno!“ vykřikla Tally frustrovaně. „Měl mě pozdravit, jakmile jsem přišla domů.“ Aha. Tady je! Princezna Tally v nejlepší formě. Když jsem se podívala k oknu v kuchyni, zahlédla jsem postavu podobnou Adonisovi, jak plave v bazénu. Nebylo pochyb o tom, kdo to je…. Protože už jsem to věděla. James Valentino. Tallyin bůh sexu, její otec. Od svých šestnácti let jsem fantazírovala o tom, že se vplížím do pokoje jejího otce a nechám ho, aby mě donutil se podřídit. Jak by mi jeho prsty svíraly hrdlo, když by mi říkal, že jsem jeho hodná holka… Věděla jsem, že je to špatně, ale zároveň to byla dětská fantazie. Taková, o kterou jsem se nikdy neodvážila podělit s Tally. Nemluvě o tom, že by se její otec nikdy neodvážil využít mladou dívku. I kdybych se mu chtěla dobrovolně dát. „Ehm, vypadá to, že vylézá z bazénu,“ vydechla jsem a snažila jsem se odvrátit pozornost. Bez ohledu na to, kolikrát jsem se snažila od něj odtrhnout oči, nemohla jsem. Byl příliš úchvatný a s kapkami vody stékajícími po jeho vlnitém břiše jsem mohla jen slintat. Do p*dele. Je čím dál tím víc sexy, čím je starší? „Cože?“ vydechla, když se podívala směrem, kterým jsem se dívala já. „Plave si, místo aby se se mnou setkal, když jsem prošla dveřmi?“ Pohrdání v jejím hlase mě vytrhlo z transu a způsobilo, že jsem protočila očima. „Nechápu, co je na tom tak hrozného, Tally. Koho to zajímá? Jsme tady teď a máme celé léto, abychom si ho užily.“ Otočila se ke mně; její pohled mluvil za všechno o její nespokojenosti. „Já vím.“ „Noooo?“ pokrčila jsem rameny. „Takže co je na tom tak hrozného?“ Překřížila ruce na hrudi a ušklíbla se: „Protože mě táta vždycky pozdraví u dveří. Nemyslíš si, že má novou ženu, že ne?“ Smích mi unikl, když jsem na ni nevěřícně zírala. „Vážně? To je tvoje první myšlenka?“ „No–“ pokrčila rameny frustrovaně, „četla jsem online, že když muži mění své vzorce, je to obvykle kvůli velké změně… jako je nová žena.“ Měla jsem to vidět. To se stalo s Chadem, poznamenala jsem si v duchu se povzdechem. Nemohla jsem pochopit její uvažování. „Bylo by to upřímně řečeno tak špatné?“ „Ano!“ vykřikla. „Panebože, Becco. To by bylo to nejhorší, co by se mohlo stát. Pokud chce ženu, může se vrátit k mojí mámě.“ Právě když ta slova opustila její ústa, posuvné skleněné dveře se otevřely a nejžhavější muž, kterého jsem kdy viděla, prošel dveřmi, mokrý a přejížděl si ručníkem po hlavě. Italský hřebec dorazil. Bože, chci políbit jeho břišáky. Ten sprostý komentář, který mi proběhl hlavou, mě donutil kousnout se do spodního rtu, když moje oči skenovaly jeho tělo nahoru a dolů. Bez ohledu na to, kolik času uplynulo, stále jsem měla touhu na něj vylézt jako na koně a jezdit na něm do nového roku. Možná si dokonce přejet jazykem po jeho tvrdém těle… sakra, nejsem vybíravá. „Kde jsi byl?“ vyštěkla Tally s nesouhlasem a vytrhla mě z mých lahodných myšlenek. „Čekala jsem, že tě uvidím, a nebyl jsi tam. Nechápu to.“ Zmatenost mu přeběhla očima, když se na ni šokovaně zadíval. „Zlato, myslel jsem, že tvůj let má být až za hodinu.“ „Ehm – ne,“ odsekla. „Poslala jsem ti informace o svém letu a napsala jsem ti.“ „Ty jo?“ odpověděl, zvedl telefon z baru a rychle jím listoval. Netrpělivě stála a zírala na něj. „Jo, poslala.“ „Omlouvám se, zlato,“ pokrčil rameny. „Asi mi to vypadlo z hlavy. Vynahradím ti to.“ Chytrý muž. Chytrý muž. Pokud šlo o Tally, oba jsme věděli, jak se chovat. Protože kdyby si Tally neprosadila svou, mysleli byste si, že kvůli jejímu pohrdání a záchvatům vzteku vypuká třetí světová válka. „To je v pořádku,“ povzdechla si. „Becca a já máme hlad a jsme unavené. Můžeme si objednat jídlo?“ Když se jeho oči pomalu přesunuly ke mně, zmateně se zamračil: „Becca?“ Samozřejmě, že mě nepoznává. „Ahoj,“ usmála jsem se a snažila jsem se nedívat dolů. Plavky nedělaly nic pro to, aby zakryly zvíře mezi jeho nohama, a vzhledem k mé současné sexuální situaci, která byla v posledních několika týdnech neexistující, jsem byla nadržená. Sakra, Becco. Přestaň myslet sprostě o tátovi své kamarádky. Co to sakra! „Hodně jsi vyrostla, Becco,“ odpověděl pan Valentino a jeho tmavý, smyslný pohled skenoval mé tělo nahoru a dolů. Sakra. Prohlížel si mě?! „Jo.“ Dechová nedostatečnost mé odpovědi mě donutila odkašlat si, když jsem rychle odvrátila pohled a snažila jsem se dívat kamkoli jinam než na něj. Nesnažila jsem se být hrubá, ale pokud by tento rozhovor brzy neskončil, prozradila bych své sprosté myšlenky tím, že bych se znovu podívala na jeho obrovský penis. „Takže…“ zamumlal a podíval se mezi nás. „Jaké jsou plány na léto?“ Než jsem vůbec mohla něco říct, Tally začala blábolit o večírcích a výletech lodí, které chtěla podniknout. I když jsem byla jejím hostem, už si zvykl na to, že jsme často dělaly věci odděleně. „A ty, Becco?“ zeptal se a vrátil mě do přítomnosti. „Chceš něco dělat?“ Jo, ošukat tě do zapomnění. „Ehm. Ještě si nejsem úplně jistá. Před pár týdny se staly nějaké drsné věci, takže se chci spíš uvolnit a užít si léto? Pak se vracím do školy na poslední rok.“ Usmála jsem se a přikývla hlavou, když mu v očích přeběhl záblesk pobavení. „Ach, velmi pěkné,“ řekl a překřížil ruce na hrudi. „Co jsi vlastně studovala?“ „Statistiku a datovou vědu,“ odpověděla jsem a dívala jsem se dolů na své nervózně se vrtící ruce. „Je to matikářka, tati. Dáš jí cokoli, co má co do činění s čísly, a ona rychle odpoví. Účetnictví a výpočty a všechny tyhle věci. Něco jako ty.“ Tallyina odpověď mě rozesmála, než jsem si odkašlala a uvědomila jsem si, že se bavím tím, že nazývá jejího otce v podstatě matikářem. „Něco takového,“ následovala jeho odpověď zvednutím koutku úst, když se můj pohled opět setkal s jeho. Nechápala jsem, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, ale zajímalo mě, co to je. Vytáhla telefon a sledovala jsem, jak Tally odpovídá na nějakou zprávu, kterou dostala, a přitom mlaskala růžovou žvýkačkou, kterou v určitém okamžiku snědla. „Sakra. Becco, musíme se vybalit. Jesse se s námi chce sejít na jídlo.“ „Ach – dobře,“ řekla jsem a opravdu jsem se na to netěšila. „Myslela jsem, že se najíme tady.“ „Můžu objednat jídlo,“ řekl pan Valentino šťastně a podíval se mezi Tally a mě. „Ne, ne,“ ušklíbla se Tally. „Prostě půjdeme ven.“ Cítila jsem se kvůli celé situaci špatně. Pan Valentino nevěděl, že tu budeme tak brzy, a Tally se chovala dětinsky. I když jsem ji moc milovala, způsob, jakým se chovala, byl nepřijatelný. „Dobře tedy,“ usmál se. „Je opravdu hezké, že jsi doma, zlato. Doufám, že spolu budeme moci trávit nějaký čas, dokud tu budeš.“ Ta myšlenka mi zahřála srdce a způsobila, že se mi zastesklo po vlastním otci. Ale v pravém Tally stylu neměla stejné sladké pocity jako já. „Něco si najdu,“ odpověděla a zamířila ke schodům. „Může Rosa odnést naše věci nahoru, prosím? Potřebuju se vybalit a osprchovat.“ Když Tally zmizela z dohledu, zavrtěla jsem hlavou a seskočila z barové židle. „Děkuji, že mě necháváte zůstat na léto, pane Valentino. Cením si toho.“ Jeho oči se přesunuly z místa, kam jeho dcera zmizela, na mě, a když se na mě podíval, nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem se pod jeho pohledem malá. „Není třeba mi děkovat, Becco. Také, prosím, říkej mi Jamesi?“ Křestní jméno? Ach, sakra… Becco, přestaň, moc si to vykládáš. „Pokud si to přeješ… Jamesi,“ odpověděla jsem tiše a koketně jsem zamrkala řasami. „Radši už půjdu. Asi se uvidíme.“ Zvedl obočí, jeho úsměv nikdy nezakolísal, když přikývl: „Ach, to určitě.“