„Tally, kde sakra máš ten toustovač?" zeptala jsem se a přejela pohledem po kuchyni, hledajíc jediný spotřebič, který, zdálo se, nestál na lince. „Ehm, to se ptáš mě?" Přesunula se k lince, vyhoupla se na ni a posadila se, zakusujíc se do zlatavě červeného jablka, a sledovala, jak prohledávám každou skříňku. Nebyla mi vůbec nápomocná, a už mě to rozčilovalo. Po tom, co se stalo včera mezi mnou a Jamesem, jsem moc nespala. Protestně zasténala jsem se napřímila, ruce v bok, a pohlédla na ni. „Jak to, že nevíš, kde je? Je to tvůj dům." Pokrčila rameny, protočila oči a dál jedla. Až když do kuchyně vešel James, ztuhla jsem a zamrzla na místě. Jeho tělo se lehce otřelo o mé, když šel ke kávovaru. „Dobré ráno, dámy," řekl s úsměvem a čilým tónem v hlase. „Dobré ráno, tati," řekla Tally, zatímco jeho oči pomalu sklouzly ke mně. „Máš dobré ráno, Becco?" Ze všech chvil, kdy mě mohl oslovit, to bylo zrovna před Tally. Svým způsobem mě těšilo, že se mnou mluví, ale myšlenka na to, co se mezi námi stalo v bazénu, mi vířila v hlavě. „Ehm – jo." Moje strohá odpověď zůstala Tally nepovšimnuta, ale když jsem se otočila k Jamesovi, viděla jsem, jak se mu koutky horního rtu zvedají a v očích mu hraje pobavení. „Skvělé. No, pokud dnes nemáš nic v plánu, doporučoval bych ti zaplavat si v bazénu. Je krásný den na koupání." Při jeho poznámce mi do tváří vrazil nával rozpaky, rychle jsem si odkašlala a vzdala se hledání toustovače. Stejně k čemu by mi byl? Chuť k jídlu mě už dávno přešla. „Dneska nebudeme mít čas na plavání, tati. Já a Becca se chystáme do města na nákupy a na drinky," řekla Tally šťastně a seskočila z linky. Jamesovi se rozšířily oči a usmál se. „To zní zábavně. Jen si pamatujte, holky, pokud budete pít, dejte mi vědět a já pošlu auto, aby vás vyzvedlo." „Jo, já vím, tati," zasténala Tally, což mě rozesmálo. Nikdy mě nepřestalo udivovat, jak se dokáže chovat jako dítě. Většina lidí by dala cokoliv za to, aby se o ně rodiče takhle starali, a ona se vždycky chovala, jako by to byl problém. „Dobře tedy," povzdechl si James. „No, já musím jít. Uvidím vás později. Snažte se nedostat do potíží." Jeho poslední slova byla pronesena s očima upřenýma na mě. Nebyla jsem si jistá, co naznačuje, ale nebyla jsem si jistá, jestli to chci zjistit. „Mějte se krásně, pane Valentino." Úsměv na jeho rtech se ztenčil s mým rozloučením. Šťouravý způsob, jakým jsem ho oslovila příjmením místo James, mu jistě lezl na nervy. Něco, na co by mě jistě později upozornil. O pár hodin později jsem seděla naproti Tally se třemi jejími přáteli, které jsem předtím nepotkala. Restaurace na pláži byla úžasná, a i když byl uplynulý týden jen chaotický, byla jsem ráda za klidný, normální oběd. „Tak co, jak se ti zatím líbí v Miami?" zeptal se kluk jménem Tony, přiložil rty k vysoké margaritě a hltavě ji vypil. „No, nejsem tu poprvé. Ale líbí se mi tu." Jeho oči se překvapeně rozšířily, když se podíval na Tally. „Proč se s ní setkáváme až teď, když už tu byla dřív?" Tally zvedla obočí, podívala se z telefonu na muže a pak zpět na mě. „No, nebyla tu pět let." „Jo, s rodiči se to zkomplikovalo, takže jsem tu nějakou dobu nebyla." Přikývl, aniž by se dál ptal, a začal si s ostatními povídat o šílené párty, která se chystá později v létě. Zábava, kterou jsem kdysi měla, pomalu uvadala, a než jsem si to stačila rozmyslet, zazvonil mi telefon a na displeji se objevilo jméno, které jsem nečekala. „Um – promiňte. Musím si vzít tenhle hovor." Tally se na mě podívala a zamračila se, když jsem jí beze slova ukázala Chadovo jméno. Na okamžik jsem si myslela, že v jejích očích zahlédla záblesk hněvu, ale ten rychle zmizel. „Haló?" řekla jsem do telefonu, když jsem se vzdálila od stolu. Upřímně řečeno, Chad byl poslední člověk, se kterým jsem chtěla mluvit, ale z nějakého důvodu jsem neodolala a zvedla telefon. „Ahoj, kočko. Co děláš?" Jeho hlas mě už nevzrušoval, když mluvil, a i když se mi v žaludku vytvořila prázdná jáma, snažila jsem se ten pocit zahnat. „Proč se ptáš, Chade? To nemůže být jen tak společenský hovor." „Nebuď taková," povzdechl si do telefonu. „Chybíš mi, Becco. Byl jsem dřív idiot a chtěl jsem ti říct, že za tebou přijedu do Miami. Mám tam dole přátele a chystám se je navštívit... a tebe, pokud mi to dovolíš." „Vážně?" ušklíbla jsem se. „Podváděl jsi mě, Chade. Co tě vede k tomu, že tě chci vidět?" „Becco, prosím," povzdechl si znovu. „Sejdeme se na drink a promluvíme si, až přijedu do města. Dovol mi ukázat ti, jak moc mě to mrzí." Nechtěla jsem se stát obětí jeho her, ale část mě potřebovala jasno. Chtěla jsem vědět, s kým se stýkal. Jediný důkaz, který jsem v jednu chvíli měla, byl pár černých kalhotek na míru, které jsem našla ležet v jeho pokoji. Design, který jsem nikdy předtím neviděla, s krajkovými vzory, které vypadaly ručně vyrobené. Nemohlo být moc žen, které by je měly, a uklidnilo by mě, kdybych věděla, komu patří. „Já nevím," povzdechla jsem si. „Možná. Ale budu upřímná. Nechce se mi." „To je v pořádku. Přijmu i možná," odpověděl rychle. „Slibuju, že ti už neublížím." Lži. Všechno to byly lži. „Jo, jasně. Musím jít." Zavěsila jsem telefon, strčila ho do kapsy a opřela se o zábradlí s výhledem na pláž. Když jsem slyšela jeho hlas, vrátilo se mi mnoho hrozných vzpomínek, a ze všeho nejvíc jsem chtěla najít klid. Klid od něj a od života, který jsem s ním měla. Šanci mít něco nového. „Becco, jsi v pořádku?" zeptala se Tally, což mě přimělo se otočit a vidět ji, jak ke mně jde se zmateným výrazem v obličeji. „Ehm – jo. Jsem v pohodě," odpověděla jsem a potlačila emoce, které jsem cítila. „Co chtěl Chad?" Zavrtěla jsem hlavou, pokrčila rameny a otočila se zpět, abych se podívala na pláž. „Chtěl mi dát vědět, že přijíždí do města a chce mě vidět, protože mu chybím." „Chybíš mu?" řekla s příliš negativním tónem. Jako by mu chybět bylo něco nemožného. „Jo." Otočila jsem se zpět, abych se na ni podívala, a ona zaujala obranný postoj, zkřížila ruce na prsou a zavrtěla hlavou. „Nedělej to, Becco," řekla pevně. „Už ti jednou ublížil. Opravdu mu to dovolíš znovu? Myslím, že by ses od něj měla držet dál. Je zřejmé, že si ho teď nárokuje nějaká jiná holka." Její slova mě zranila a nechápala jsem, proč nemyslí dřív, než otevře pusu. „Páni, díky za to, Tally." „Podívej," odpověděla a těžce vydechla, „promiň. Jen nechci, abys byla zraněná. Jsi moje nejlepší kámoška, holka. Zasloužíš si víc než jeho." Věděla jsem, že se o mě jen stará, a možná měla pravdu. Zasloužila jsem si víc, ale i ta myšlenka mi dělala zle. Zvlášť když si mě její táta oblíbil a já si užívala každou jeho pozornost. I když mu to neusnadním. „Máš pravdu. Proč si nedáme drink a nezapomeneme na Chada?" zasmála jsem se, a ona mě vzala za ruku, když jsme se vydaly ke stolu. Nebyla jsem pijan, ale po téhle konverzaci jsem rozhodně něco potřebovala. ***** O několik hodin později jsme se s ozvěnou smíchu vrávoraly zpět dveřmi Tallyina domu. Nebyla jsem si jistá, jestli je její otec doma, ale obě jsme pily a ani jedné z nás to nevadilo. „Panebože, Becco. Dneska večer byla taková zábava!" pištěla, když jsem jí pomáhala po schodech do jejího pokoje. „Jo, byla. Teď tě dostaneme do pokoje a do postele." „Ach, moje postel!" pištěla znovu, když jsme dorazily do nejvyššího patra a vstoupily do jejího pokoje. Po chvíli, kdy jsem ji svlékla a uložila do postele, jsem pokračovala do svého pokoje, abych se svlékla. Zoufale jsem se potřebovala převléknout a pak si možná dát něco k jídlu. Alkohol v mém těle nebyl tak hrozný jako u Tally, ale jídlo a hydratace byly rozhodně nutné, pokud jsem nechtěla mít druhý den kocovinu. Navlékla jsem si červenou noční košilku, která mi sahala do půli stehen, rozpustila jsem si vlasy a nechala je splývat po zádech, opustila jsem svůj pokoj a po špičkách jsem sešla po schodech do kuchyně. Světla byla úplně zhasnutá a v zatemněných místnostech se dalo těžko orientovat. Ale upřímně řečeno, bylo to lepší, než probudit Jamese. Poslední, co jsem chtěla, bylo zabývat se Jamesem. Vířil mi v hlavě od chvíle, kdy jsem sem přijela, a po všem, co mi udělal, jsem chtěla víc. Chtěla jsem každou jeho kapku, a s alkoholem v těle jsem nemohla hrát tu hru na nedostupnou. Víc než ochotně bych se mu podvolila. Než se moje nohy dotkly dlaždic, ucítila jsem závan větru, pak se mi ruka obtočila kolem pasu a další mi přejela přes ústa. Vykřikla jsem strachy a panikou, zmítala jsem se proti tělu a snažila se vymanit, ale bez úspěchu. Kdokoliv to byl, pevně mě držel a poslední, co jsem chtěla, bylo zemřít. Přesto, když mi dech přejel po uchu a krku, jsem se neubránila pocitu vzrušení. „Řekl jsem ti, že to později doděláme," zašeptal hlas. „Čekám na tebe od chvíle, kdy jsi odešla, a nemůžu se dočkat, až tě zase rozpláču." Ten hlas jsem poznala kdekoliv a byl to hlas, na který jsem často myslela.