Madelyn Hudsonová se na Devina ošklivě podívala, zlost jí planula v obličeji. Sotva popadajíc dech a s pláčem na krajíčku vběhla do místnosti služebná. „Pane Brady, moc se omlouvám, Madelyn mě prostě odstrčila; nemohla jsem jí zabránit…“ „Klid, to není tvoje vina. Můžeš jít,“ řekl Trevon chladným hlasem. Služebná přikývla a rychle odešla. „Vidíš, Devine? Trevon mě tu chtěl,“ ušklíbla se Madelyn na