Ashley vzlykala: „Ne, Manueli, nebuď horkokrevný. Není to Selinina vina. Asi jsem něco udělala špatně, aniž bych si to uvědomila..." Myslela si, že se Manuel chystá použít násilí, a natáhla se, aby ho zadržela, a s očima plnýma slz zakroutila hlavou. Její slzy zvlhčily Manuelovu paži a probudily v něm ochranitelské instinkty. Manuel, s vzhledem idolu stříbrného plátna, který zdědil po Quintonovi a Saře, se zdál sotva potlačovat svůj vztek. Jeho pohled na Selinu vypadal, jako by se každou chvíli chystal vybuchnout a slovně ji roztrhat. Selina mezitím stála jako led. Připadalo jí to směšné. Protože k nim neměla žádné citové vazby, viděla jejich představení jako ubohou podívanou. Manuel házel slova jako „monstrum“, aby se zastal své drahé sestry Ashley, ale ani si nevšiml vlastního pokrytectví – Selina byla taky jeho sestra. Quinton konečně promluvil s nabídkou. „Selino, máš poslední šanci. Omluv se, a možná to nechám plavat." Selina se setkala s Quintonovým pronikavým pohledem bez mrknutí. Quinton, ztělesnění úspěchu v elegantním obleku a s dobře udržovanou, atletickou postavou, která vypadala mladší, než kolik mu bylo let, vyzařoval sebevědomí. S jednou rukou v kapse působil dojmem autority, s níž se nedá zahrávat. Stará Selina by se možná podvolila, aby potěšila svého otce, ale už to nebyla ta samá naivní dívka. Quinton si všiml Selinina ocelového odporu a sotva se zamračil: „Proč ta vzdornost? Snažíš se nás ztrapnit? Je to pro tebe všechno jen nějaký vtip?" „Respekt funguje oboustranně! Nic ti nedlužím," odsekla Selina a ukázala mu smělý prostředníček. V místnosti zavládlo ticho. Nikdo to nečekal – ne od Seliny. Quinton vypadal, jako by ho někdo uhodil, šokovaný do nehybnosti. Sara zavrčela: „Je to tvůj táta, Selino! Vzal si dnes volno jen kvůli tobě—" „Už nechci být problém rodiny Harveyových a oficiálně se stěhuji. Není to to, co jste chtěli? Ukončeme to, pane a paní Harveyovi," řekla Selina a přerušila je. Její trpělivost docházela. „Ty... Já jsem tvoje matka! Jak se se mnou můžeš takhle bavit, ty nevděčná holko!" Sara byla bez sebe. Nemohla uvěřit, že tohle je ta plachá dívka, na kterou si pamatovala. „Matka? Opravdu, paní Harveyová? Vypadá to, že máš oči jen pro Ashley. Viděla jsi mě někdy doopravdy? Není můj odchod přesně to, co jsi chtěla?" ušklíbla se Selina. „Selino, jestli ještě pořád truchlíš kvůli té věci s obchodem Chanel, řekla jsem, že se omlouvám. Co víc potřebuješ?" Sara to viděla jako záchvat vzteku. 'Proč nemůže být Selina sladká jako Ashley?' pomyslela si. Selina o tom nechtěla ani slyšet. „Zapomeň na to!" Popadla své dokumenty a zamířila k pultu, aby si změnila adresu. Už nechtěla znovu prožívat bolestivé části své minulosti. Rodina Harveyových z ní dostala dost – na celý život. Teď začínala znovu a Harveyovi byli minulostí. Dobře jim tak. „Zlato, jsem se Selinou v koncích. Je to všechno na tobě," vzdychla Sara a promnula si spánky, jako by přehazovala odpovědnost na Quintona. Quinton zaťal ruce v pěst, jeho tón sálal vztekem. „Selino, moje trpělivost dochází. Jsi na tenkém ledě, mladá dámo." Myslel si, že Selině zabrání v rozdmýchávání vášní jeho důrazné varování. Nechala za sebou svou venkovskou bezvýznamnou minulost, aby se stala Harveyovou – což byl obrovský krok vpřed. Quinton se postaral o to, aby jí nic nechybělo; teď žila na vysoké noze. Pochyboval, že by se vzdala všech těch výhod a potenciálního dědictví jen proto, aby si prosadila svou. V Quintonových očích to jen předstírala. Teď se Quinton díval na Selinu svrchu víc než kdy jindy. Potulovat se po sídle jako nějaká neurozená osoba bylo samo o sobě špatné, ale skutečně zoufale usilovat o jeho pozornost? Tuhle hru už viděl. Nemohl uvěřit, že by se snížila tak hluboko – Selina měla vždycky talent na to, být zklamáním. Za boží milosti... U pultu Selina plácla pasem. „Chci si změnit adresu." Úředník, který viděl už všelijaké rodinné rozbroje, se letmo podíval na Quintonovu skupinu a opatrně řekl: „Slečno, možná byste si to měla nejdřív promluvit s rodinou..." Selina ho přerušila, ledověji než kdy dřív: „Oni nejsou moje rodina." Quinton se zatvářil, jako by se zakousl do kyselého jablka. Byl by ji vyhodil v mžiku oka, ale ten veřejný skandál, který by to způsobil? Nic moc pro image nebo podnikání rodiny Harveyových. „Tati, mami, nemůžete se Seliny jen tak zbavit. Nemyslela to vážně; jen se potřebuje vyvztekat," apelovala Ashley a snažila se obměkčit jejich srdce, ale Quintona tím jen ještě víc podráždila. „Ashley, přestaň. Jsi příliš sladká a naivní. Selina se nevyrovná tomu, aby byla tvoje sestra nebo Harveyová." Manuel přidal: „Ashley, nech to být. Zapomeň na Selinu. Je to monstrum." Když ji nikdo z rodiny nepodpořil, Ashley se zhroutila. „Tati, mami, Manueli..." Popotáhla: „Mami, neříkala jsi, že se Selina musí vdát, než může opustit rodinné záznamy? S nikým ani nechodí; nemůže nás jen tak opustit." Ashleyina připomínka Saře rozsvítila. „V žádném případě to nepodepíšu, Selino. Nemůžeš jen tak vstoupit a vystoupit z rodiny Harveyových," zahrála Sara své eso. Měla už Selininých dramat plné zuby. Vyhodit ji poté, co ji po jednadvaceti letech našli, by byla společenská noční můra. Sara byla přesvědčená, že je Selina jen melodramatická; ona se umoudří. Se Sariným pohledem na Quintona se posádka připravila k odchodu. Bez jejich pomoci neměla Selina šanci změnit svůj status. Najednou někdo vtrhl dovnitř, jako by vypadl přímo z castingu. „Zlato, promiň, že jdu pozdě."