Sara Harveyová si hověla na plyšové VIP pohovce v butiku Chanel a masírovala si čelo. Harveyovi nedávno po jednadvaceti letech našli svou dávno ztracenou dceru Selinu a Sara z téhle rodinné sešlosti byla nejdřív úplně nadšená. Jenže jakmile se se Selinou začala stýkat, došlo jí, že je její dcera nemotornější než ryba na suchu, zvlášť ve srovnání s Ashley. Ashley, vychovaná v sídle Harveyových, vzdělaná v těch nejlepších institucích a vycizelovaná v umění, byla ztělesněním elegance. Čím víc je Sara viděla vedle sebe, tím víc Selina působila nepatřičně. Její chování v domě křičelo neznalostí, působila spíš jako záludná služka než jako někdo z Harveyových. A s její nadcházející svatbou do rodiny Clarkových Selininy výstřelky prostě nešly dohromady. "Mami, nákupy hotový," přerušil Sariny myšlenky Ashleyin sladký hlas. Sara se na Ashley rozzářila. "To je úžasný... Selino, proč jsi pořád takhle oblečená? Vyhoď to. Vklouzni do toho novýho Chanelu, co jsi dostala." Sara nemohla vystát, jak Selinin vzhled z výprodeje, včetně obyčejného bílého trička, džín a tenisek, koliduje s image Harveyových. Neměli nic proti těm méně šťastným, ale jako Harveyová si to nemohla dovolit, zvlášť vedle Ashley, která byla ztělesněním dokonalosti. S oběma dcerami pohromadě se Sara cítila Selinou zklamaná. Ashley dodala: "Mami, říkala jsem Selině, že by v tom Chanelu vypadala senzačně." Selina skočila do řeči: "Je mi dobře tak, jak jsem. Není třeba z toho dělat kovbojku." "Dobře? Co je na tomhle dobrýho? Sestra ti chce dobře." Selina ji přerušila: "Aha, vadí ti to? Tak si s tím žij." (moravské) Sara na ni zírala s otevřenou pusou. "Prosím? Co je to za chování?" 'Je to vůbec ta Selina, co přikyvuje a snaží se zavděčit? Teď mi – její matce – dává najevo chlad!' pomyslela si Sara. "Jsem unavená. Jdu pryč a mimochodem, mám novinky." Selina odkráčela pryč, s rukou v kapse, otrávená celým tím harveyovským dramatem. Už jen být v jejich blízkosti jí obracelo žaludek. Ale sotva se dostala k východu, bezpečnostní brána začala houkat – píp! Selina byla příčinou. Přiběhl prodavač. "Slečno, podíváme se do vaší tašky, prosím." Sara zavrčela: "Selino, chycená při krádeži – zase?" Poté, co se Selina nastěhovala zpět k rodině Harveyových, se dvakrát něco ztratilo. U Seliny se nic z toho nenašlo, ale podezření padlo na ni; jejich služebnictvo, s prvotřídními referencemi, za ty roky ani jednou nechybovalo. Rodina Harveyových měla poprvé pochybnosti. Podruhé? Našli v Selininých kalhotách úlomky diamantů – části chybějícího šperku. Selina důrazně tvrdila, že nekradla, ale rodina Harveyových o ní začala pochybovat. Byla pryč 21 let a vyrůstala v zapadákově, takže si mysleli, že mohla chytit špatné návyky, jako je krádež. Byli ochotni přehlédnout nějaké potíže doma, mysleli si, že potřebuje čas, aby se přizpůsobila. Ale krást v Chanelu? To bylo pro Saru a celou rodinu Harveyových příliš trapné. Sara byla rozzuřená. "Vrať, co jsi ukradla, a omluv se!" "Klid, mami. Ani nevíme, jestli je to vůbec pravda. Třeba se ten alarm pokazil. Selina by přece nekradla," řekla Ashley. "Ashley, nech toho soucitu. Jsi moc naivní. Pořád a pořád jí to jenom prochází." "Mami..." Ashley si kousla do rtu a vypadala jako srnka chycená v reflektorech, s velkýma, smutnýma očima se podívala na Selinu. Selina se na ni jen dívala zpět, s náznakem úsměvu na tváři. Sara na Selinu namířila prstem. "Neomluvíš se? Na co čekáš?" Zaměstnanci obchodu byli jako na jehlách a vyměňovali si pohledy. Dělali jen svou práci a mysleli si, že Selina, Sarina společnice, si nemohla nic vzít. Určitě nečekali, že to takhle vybouchne – Sara Selinu peskuje a žádá, aby se omluvila. Při pohledu na Selinin obyčejný vzhled se personál začal ptát: 'Je v tom nějaká historie?' "Pokud zjistíte, že jsem nic nevzala, paní Harveyová, omluvíte se mi za to, že jste mě obvinila?" Selinin hlas prořízl napětí. Pod jejím klidem se blížila bouře. Selina tomu nemohla uvěřit – jen proto, že test DNA ukázal stoprocentní shodu. Tahle žena, která ji označila za zlodějku, nikdy ji nebránila a chtěla ji poslat do blázince na elektrošoky, byla její skutečná matka. Za boží milosti! "Říkáš, že jsi nic neukradla? Tak proč se ten alarm rozezněl, jakmile jsi prošla kolem?" Sariny oči vysílaly dýky pochybností. Selina řekla chladným hlasem: "Klidně mě prohledejte. Pokud nic nenajdete, chci omluvu, Saro." "Jak se opovažuješ! Jsem tvoje matka!" "Nikdy jsem nechtěla takovou matku, jako jsi ty. Bojíš se přiznat, že se můžeš mýlit?" zeptala se Selina. Sara cítila Selinin ledový pohled. Neochvějná jistota v Selininých očích ji znervózňovala, navzdory jejím zkušenostem s jednáním s mnoha lidmi jako manželka předsedy představenstva Harvey Group. Začala pochybovat, jestli nedošlo k omylu. Ashleyin hlas se otřásl, když skočila do řeči: "Mami, uklidněme se. Třeba se ten stroj pokazil. Když Selinu zkontrolujeme, budeme vědět, co je pravda." "Ashley, zklapni. Tohle není tvoje věc," zasyčela Selina. "Selino..." Ashley se schovala za Saru, s červenýma očima, téměř plačící. "Mami..." zavolala. Sara byla jako medvědice na pokraji sil, když viděla Ashley tak rozrušenou. "Selino! Ztratila jsi rozum? Ashley je tvoje sestra! Jak jsi na ni mohla být tak krutá?"