„Manueli, já…" Ve chvíli, kdy Ashley spatřila Manuela Harveyho, nejmladšího ze svých starších bratrů, se jí oči zalily slzami a po tvářích jí začaly stékat potůčky. Rozběhla se k Manuelovi a pevně ho objala, přičemž se usedavě rozplakala. „Co se děje, Ashley? No tak, neplač. Selino, ty jsi zase zlobila Ashley?" Manuel vrhl na Selinu pohled, který by mohl zapálit oheň. „Ne, Manueli, tak to není. Není to její vina, já jen… Nejde o Selinu…" „Dobře… Jen abys věděla, kdyby ti Selina někdy dělala potíže, řekni mi to, ano? Jen tak jí to neprojde." Manuel se ani nesnažil skrýt své pohrdání Selinou. Nikdy nechápal, proč se jeho rodiče obtěžovali Selinu přivést zpět domů. Kdyby se z ní vyklubala nějaká vytříbená, chytrá dáma, možná by ji snesl. Ale ne, přivedli zpět nulu, obyčejnou jako suchý kus bílého chleba z venkova. Pokaždé, když Selinu viděl, jako by se místností roznesl špatný zápach. Její oblečení bylo laciné a ona byla stydlivá, jako by se pořád něčeho bála. Raději by jí řekl, co si o ní myslí, než aby nechal jméno Harveyových vypadat špatně. Ashley, ta byla jako jejich malá princezna – bystrá, chytrá, sladká a kluci v rodině ji zbožňovali. Normálně by se Selina jen stáhla do sebe, zírala na podlahu, zadržovala slzy a snažila se nepopotahovat. Manuel dal jasně najevo – nesnášel slzy, zvlášť od Seliny. Když plakala, zlobil se. Ale tentokrát to bylo jiné; Selina vyšla po schodech nahoru bezstarostně, bez slz. Manuela to na chvíli zaskočilo, ale rychle se oklepal. Ashley ho potřebovala. Pak vešla Sára. „Neviděl někdo Selinu?" „Nevím. Mami, co se děje? Ashley před chvílí brečela." Než mohla Sára odpovědět, sešla dolů Selina se svými taškami. „Co to proboha děláš, Selino?" Sára byla očividně v šoku. „Nebudu chodit kolem horké kaše, paní Harveyová. Stěhuju se a měním si trvalé bydliště. Papíry vyřídíme co nejdřív. Odteď s Harveyovými končím." Sára byla v šoku, ale vzpamatovala se: „Jen tak chceš pryč? Co tomu řeknou lidi? Neodejdeš, dokud se nevdáš!" „Dobře. Zítra se vrátím s manželem." S tím Selina odešla se svým kufrem a všechny zanechala ohromené v tichosti. Manuel se otřepal a řekl: „Počkejte… Mami, myslí to Selina vážně? Opouští nás? Vypadá to, jako bychom ji vykopávali, a je vdaná?" „To není fér, Selino. Nemůžeš jen tak odejít…" Najednou se Ashley vymanila z Manuelova sevření a vyrazila za Selinou. „Ashley, kam jdeš?" Manuel ji zadržel. Ashleyina tvář byla mokrá od slz: „Ale Selina vypadá tak smutně. Manueli, vždyť je to naše rodina, za boží milosti." „Ta ženská pořád jen dělá problémy! Mami, co máme dělat–" „Stůj! Chci zítra vidět toho jejího ‚manžela‘. Jako by mohla ulovit někoho slušného," odfrkla si Sára. ***** Selina naskočila do Uberu, ťukala do telefonu a vyhledala známou seznamovací aplikaci, kde si prohlížela profily. Jeden ji zaujal: „Už mě nebaví ten tlak, abych se usadil. Hledám partnera pro falešné manželství, abych dostal rodiče z krku. Ozvěte se mi na čísla níže." Bingo! Trevon Brady byl pohřben v papírech ve společnosti Insight Group a metodicky se probíral úkoly. Nečekané zazvonění telefonu ho přimělo zvednout obočí, ale zvedl ho. „Prosím?" „Chceš uzavřít falešné manželství, co?" Stejně tak já. Pojďme to vyřídit ještě dnes." Selina neztrácela čas a přešla rovnou k věci. Potřebovala se vyhnout jakékoli snaze rodiny Harveyových na poslední chvíli, a změna trvalého bydliště byla nutností. Manželství se zdálo jako dobré krytí. Tím by jim nenechala žádné skulinky k využití. Trevon zíral na svůj telefon, kam mu jeho nevlastní sestra napsala o zveřejnění inzerátu na fingované manželství. Myslel si, že si dělá legraci, ale nedělala. Vzpomněl si na neutuchající rodinné dohazovačky a otravování s manželstvím, a tak se před odpovědí odmlčel: „Dobře, sejdeme se." „Je to rande." Selina zahlédla Trevona na jejich rezervovaném místě v luxusní steakové restauraci, jak klidně popíjí kávu. Oblečený v elegantním černém obleku vypadal, jako by vystoupil z časopisu – impozantní linie čelistí a celkově vyzařoval autoritu. Jeho vzhled byl dokonalý, od knoflíčků na košili až po značkové hodinky na zápěstí, což naznačovalo metodického a soukromého člověka. Trevon si Selinu prohlédl. Nenápadná, ale nepopiratelná krása, ten typ, který nepotřebuje make-up, aby zaujal. Když se chystal promluvit, Selina položila smlouvu. „Buď mým falešným manželem. Potřebuju tě na rychlé lince. Zaplatím ti 30 tisíc dolarů měsíčně za tvůj čas. Pojďme hned na radnici. Máš u sebe řidičák?" Trevona její přímost zaskočila. „Není to dost? Přihodím dalších 30 tisíc." Pro Selinu peníze nebyly překážkou; důležité bylo jeho slovo. Vydělávání peněz bylo to nejmenší, co ji trápilo. „Nejsem po penězích. Tady je moje nabídka: stůj po mém boku na akcích, dělej se mnou rodinné záležitosti a já ti to oplatím. Budeme to mít vyrovnané, bez závazků." „Platí." „Mám řidičák. Musíme se dostat na radnici, než zavře. Jdeme na to." Dojeli na radnici právě včas, aby získali oddací list. Hned poté Trevon poslal Selině žádost o přátelství na WhatsAppu. „Takhle mě můžeš kontaktovat." Jeho profilová fotka byla jednoduchá černobílá fotografie; jeho uživatelské jméno bylo jen „Trevon". Přidala si ho a Trevon chladně řekl: „Musím se vrátit do kanceláře. Pošlu ti později zprávu s adresou mého bytu." Pak byl pryč, zpět do auta a do práce. Selina se podívala na jejich oddací list. To bylo příliš snadné. Přečetla si Trevonovo jméno pod dechem, její odhodlání bylo ledové, když plánovala, jak se zítra úplně osvobodí od rodiny Harveyových. Historie se nebude opakovat.