Pět minut nato auto vjíždělo do rozlehlé podzemní garáže pod tou obrovskou celoskleněnou budovou, která sloužila jako ústředí Ross Corp. Oscar zaparkoval vedle několika dalších standardních černých SUV a vypnul motor. Vstoupila s ním dovnitř, než se konečně musel odpojit a zamířit do bezpečnostní kanceláře, zatímco ona šla k výtahu, který ji vyvezl nahoru, do nejvyššího patra budovy. "Děkuji ti, Oscare," řekla a zamávala mu. Oscar se na ni usmál. "Nenech se dneska moc deptat, Katrino," připomněl jí. Povzdychla si a přikývla. "Rozhodně ne." Ještě jednou se na něj usmála, než zamířila k výtahu, cestou zdvořile pozdravila dnešní recepční. Vůbec ji nepřekvapilo, že je to zase někdo, koho nezná. Fluktuace zaměstnanců se koneckonců dotýkala všech oddělení. O pár minut později už Katrina kráčela po známém nejvyšším patře, kde sídlili různí vysocí představitelé Ross Corp. Prošla kolem Ryanovy kanceláře a všimla si, že telefonuje. Kývla na něj a pokračovala dál. V tomto patře budovy byl vždycky relativní klid. Kylan to tak vyžadoval. Jediný zvuk, který slyšela, bylo klapání jejích podpatků na lesklé laminátové podlaze pod nohama. Občas ji znepokojovalo, jak bez života se tato část společnosti zdála být, ale už si na to z větší části zvykla. Došla ke své kanceláři na konci chodby a na chvíli si odložila kávu na stůl, vedle ní pak i aktovku. Věděla, že na ni čeká milion e-mailů, které bude muset projít, ale také věděla, že Kylanův čaj bude chladnout, a to nemohla dopustit. Opustila svou kancelář, s čajem v ruce, a pokračovala do vedlejších dveří. Neobtěžovala se klepat, už to nikdy nedělala. Kylan věděl, že v tuto denní dobu to bude ona. Otevřela těžké dubové dveře a vstoupila dovnitř. Kylan se procházel před oknem, telefon přitisknutý k uchu a jednu ruku v kapse svého perfektně střiženého tmavě modrého obleku. Přešla k židli před jeho stolem a položila před něj čaj. Posadila se a překřížila nohy, zatímco její oči sledovaly Kylanovu chůzi. Vždycky se procházel. A ještě víc, když měl náladu, jakou se zdálo, že má dnes. "Není moje chyba, že ta zasraná paparazzi nechápou hranice. Nebudu platit za výměnu jejich posraného foťáku," štěkl Kylan do telefonu. Katrina přesně věděla, o jaké události mluví. Před pár dny rozbil další fotoaparát při odchodu z pracovní večeře. Byla tam a pravděpodobně byla jediným důvodem, proč nasedl do čekajícího auta, aniž by způsobil další rozruch. Omluvila se za Kylanovu bezohlednost a poukázala na to, že naprosto nesnáší, když ho takhle fotí, ale zdálo se, že společnost, pro kterou fotograf pracoval, nemá zájem o zdvořilosti. Upřímně řečeno, ani se jí nedivila. Bez ohledu na to, kolikrát se mu ona nebo Ryan snažili vysvětlit, že věci jako tisk a paparazzi budou součástí každodenního života, když je neuvěřitelně mladý generální ředitel multimiliardové společnosti, se zdálo, že se to k němu nikdy nedostane. Místo toho se rozhodl osobně urazit nedostatkem soukromí a jí zbylo sbírat rozbité kousky Kylanovy veřejné image pokaždé, když se choval nevhodně. Na Kylanovy dveře kanceláře někdo zaklepal a z malé skuliny, kterou vytvořil, vykoukla tvář jejího nejdůvěryhodnějšího přítele. Katrina se otřásla, když si všimla, že jí Kylan věnoval nebezpečný pohled, než se otočil zpět k chůzi a pohledu ven. Pochopila narážku, rychle vstala ze židle a vyvedla osobu ven na chodbu. Tiše za sebou zavřela dveře a pak se otočila ke svému příteli. "Dneska má náladu, Aarone. Je to nový prototyp?" zeptala se a ukázala na malý stroj v Aaronových rukou. Aaron protočil oči. "On má *vždycky* zasranou náladu. Nechápu, jak snášíš ty jeho sračky. Lucy a já si myslíme-" Přerušila ho rukou přitisknutou k ústům. Katrina se musela natáhnout, aby dosáhla na jeho obličej, protože byl o tolik vyšší než ona, ale zvládla to dobře. "Aarone, drž hubu," varovala ho mile. "Nezajímá mě, co si ty nebo tvoje holka myslíte o mojí práci, to víš," připomněla Aaronovi už po sté. Aaron si odfrkl a jeho teplý dech jí pokryl dlaň. Vyplázl jazyk a olízl ji. Vykřikla a stáhla ruku. "Jsi *hnusný*," zasténala a setřásla si ruku. "Radši si umyj ruce, než se tam vrátíš. Je to, jako by měl zatracený detektor na všechny věci, co se týkají bacilů." Aaron se otřásl a jeho hnědé vlasy mu na chvíli spadly do očí. "Nemáš pravdu," připustila neochotně. "Ale *je* to nový prototyp?" naléhala. Aaron přikývl. "Je to tak. Říkám tomu "Nightfall 2.0"," řekl jí hrdě. "Měl jsi ho mít hotový už minulý týden," připomněla Katrina Aaronovi. Usmál se na ni omluvně. "Programování bylo o něco obtížnější, než jsme já nebo Harry čekali," přiznal nervózně. Přikývla jsi v pochopení, i když jsi opravdu neměla tušení, jak něco jako programování funguje. "Dobře, budu ti krýt záda, pokud Kylan ztratí nervy," slíbila. Když už se o něm mluvilo, nebo v tomto případě jen o jejich šéfovi, dveře jeho kanceláře se v tu chvíli rozletěly. Na vteřinu si ji prohlédl, než obrátil svůj zúžený pohled na Aarona. "Marquezi, ten prototyp jsi mi měl dát už minulý týden," řekl Kylan tiše. Katrina si všimla, že Aaronovi zčervenaly špičky uší. "Já vím, pane. Harry a já se omlouváme. Bylo obtížné správně nastavit programování. Ale konečně jsme to dokázali. Nemám pochyb o tom, že starosta tento implementuje do policie bez problémů," řekl Kylanovi Aaron a snažil se znít sebevědomě. Sledovala svého šéfa, zatímco se mu v hlavě točila kolečka. Jeho strohé šedé oči byly nečitelné, jako obvykle. Jeho ostré rysy nevypadaly v tu chvíli ani příliš rozzlobeně, ani laskavě. Černé vlasy jeho ofiny hrozily, že mu spadnou do očí, a jeho normálně plné rty byly stažené do tenké linky. "Dobrá. Spusťte ještě jedno kolo diagnostiky a pošlete mi dokončené zprávy do dnešního večera," řekl stroze. Aaronovi poklesla ramena o pár centimetrů s očividnou úlevou. "Rozhodně," vydechl. Na chvíli se podíval na Katrinu. "Dneska drink?" zeptal se. Usmála se na něj. "Dneska máme pozdní pracovní večeři. Ale v pátek jsem celá tvoje," slíbila. Protočil oči, ale neodvážil se udělat žádnou kousavou poznámku přímo před Kylanem. "Tak se uvidíme později," řekl, otočil se a zamířil zpět k výtahu. "Pokud jste se dosocializovali," řekl Kylan bez emocí a naznačil jí, aby vstoupila do jeho kanceláře. Katrina potlačila odseknutí, místo toho vešla dovnitř a přešla ke své obvyklé židli před jeho stolem. Kylan se přesunul, aby se posadil do svého nadměrného, černého koženého křesla za stolem. V duchu si, už ne poprvé, povšimla, jak malý vypadá, když sedí v takovém křesle. Ale i když vypadá v tom obrovském kancelářském křesle malý, jeho panovačná přítomnost vyžadovala nepopiratelný respekt. Byla zvyklá na energii, kterou s sebou vždycky nosil, ale občas ji to stále překvapovalo. "Program?" zeptal se jí Kylan chladně. Zvedl čaj k ústům a malinko se napil. "Není špatný," poznamenal. Katrina si s úlevou oddechla. Ještě nebude muset hledat novou kavárnu a byla víc než ráda. Odkašlala si a zvedla tablet, který obvykle nechávala na Kylanově stole. "Za půl hodiny máš schůzku s Kyla&John Techno Corp. Stále chtějí, abys sis vybral jejich technologii pro nové vydání kamerového zvonku." Přejela pohledem o něco níž v programu. "Máme volný oběd a pak máš ve dvě hodiny konferenční hovor s Jordanem Hughesem. Je generálním ředitelem Elorde Enterprises. Je to ten, který se tě neustále snaží přimět, abys s ním hrál golf. Také chce, abys použil jeho design na zatemňovací drony pro armádu," dokončila Katrina, než se podívala nahoru na jeho reakci. Kylan se ušklíbl. "Proč bych sakra měl hrát *golf*? To je definice bohatých chlapů, kteří se tam promenádují, vystavují si svoje péra v rukou a chlubí se svými úspěchy." Zamračil se na nic konkrétního, než se znovu napil čaje. Katrina přikývla na souhlas. Kylan byl mnohé, ale nikdy se otevřeně nechlubil svými penězi. Neměla tušení o jeho minulosti před Ross Corporation, kromě skrovných informací v jeho firemním životopise. Nicméně měla jasný dojem, že Kylan pravděpodobně nepochází z bohatého prostředí. Už jen vzduch kolem něj ani v žádném případě nekřičel "staré peníze". "Potřebuju, abys kontaktovala Isabel. Budu pravděpodobně potřebovat právníka, aby se vypořádal s těmi nejnovějšími sračkami od paparazzi," informoval ji Kylan. Sledovala, jak si podrážděně štípe kořen nosu, a všimla si tmavých kruhů pod jeho očima. "Nebral sis léky na spaní?" zeptala se ho Katrina, zatímco si zapisovala připomínku, aby zavolala Kylanově právničce. Věděla, že právnička nebude ráda, že se jí ozývá tak brzy, ale Kylanova nálada byla v poslední době něco jiného. Kylan se na ni zamračil. "Nepomáhá mi to sakra s mojí nespavostí," řekl přísně. Katrina si povzdychla. "Bral sis je déle než jednu nebo dvě noci?" zeptala se se zdviženým obočím. Kylanův pohled se zesílil a ona měla svou odpověď. "Nebudou fungovat, pokud v tom nebudeš důsledný, pane," připomněla mu. S nechutí si cvakl jazykem. "Neotravuj mě," zasténal. Katrina pokrčila rameny. "Jak chceš," podívala se znovu na program v rukou. "Kromě toho máme schůzku s Ryanem ohledně akcií a pak večeři s Charliem. Potřebuješ mě na tu?" zeptala se Kylan zvědavě. Kylan si povzdychl a přikývl. "Starýmu se líbíš a usnadňuje to s ním jednat, když nejsem celým středem pozornosti," vysvětlil. Sáhl do kapsy a postrčil k ní svůj telefon. Pohlédla dolů a všimla si silně prasklé obrazovky. "Co se tentokrát stalo?" zeptala se ho a snažila se znít co nejméně otráveně. Kylan zničil spoustu telefonů, zvlášť v poslední době. "*Zasraný* Litter," odpověděl Kylan stroze. Katrina tentokrát nepotlačila protočení očí. "Myslela jsem, že jsme ti s Ryanem řekli, abys tam *přestal* chodit. Neměl by ses zapojovat do trollů, pane," pokárala ho. Kylan se na ni zamračil. "Serou mě. Jsou nesnesitelní," zamumlal hořce. Mírně se zasmála. "Skoro vždycky jsou to děti, pane," připomněla mu. "Jen se nudí a ty jsi slavný, v každém případě. Často lidé zapomínají, že jsi jen člověk za veřejnou image, kterou dáváš světu. V tvém případě není pravděpodobné, že by to bylo za zavřenými dveřmi moc jiné, ale oni to nemůžou vědět s jistotou," vysvětlila s pokrčením ramen. "Když někdo chce poukázat na moji výšku nebo na nějakou zbytečnou sračku, je mi to jedno. Ale ve chvíli, kdy někdo začne říkat, že mám postranní úmysly se svými drony, to nemůžu vystát," řekl jí Kylan, sklopil oči a jeho tón byl temný. Katrina soucitně přikývla. "Chápu to. Ale reagovat tak, jak reaguješ, je přesně to, co chtějí," řekla mu upřímně. Kylan protočil oči. "Ser na mě, dokud tě nebudu potřebovat, Katrino," řekl a mávl rukou ke dveřím. Ne příliš rychle vstala ze židle a beze slova odešla. Kylan nerad mluvil o svých osobních pocitech a ona ho k tomu nikdy nenutila. Byl to jeden z mnoha důvodů, proč vydržela u Ross Corp. tak dlouho, byla si tím jistá.