O půl hodiny později už seděla zpátky v SUV s Oscarem a čekala, až se Kylan objeví. Každé dva týdny večeřela s Keithem, Kylanovým strýcem. Byl andělský investor pro Ross Corp a jediné, co za to chtěl, bylo povečeřet s Kylanem. Keitha Kylan snášel o něco lépe než ostatní, podobně jako Ryana a ji samotnou. Někdy ji požádal, aby šla na večeři taky, a jindy ji nechal jít domů. Nepřekvapilo ji, že ji chtěl dneska s sebou, když nad ním visel ten obzvlášť tíživý stín. Kylan se konečně dostal na zadní sedadlo auta. Sedl si vedle ní, jen s prostředním sedadlem mezi nimi. Usmála se na něj a on jí kývl hlavou. "Ty jsi...“ začal. Věděla, na co se chce zeptat. "Tvoje věci z čistírny jsem vyzvedla a odvezla domů," řekla mu klidně. "A co...“ dodal. "Tvůj oblek na galavečer tenhle víkend? Vyžehlený a upravený na míru. Je taky u tebe doma," řekla stejným klidným tónem. Kylan na ni pomalu kývl a opatrně si ji prohlížel. "Správně. Dobrá práce," řekl stroze. Bylo to nejblíže tomu, co se kdy její šéf dostal k poděkování, a ona se na něj v reakci znovu usmála. O dvacet minut později Oscar vysadil Katrinu a Kylana u nejnovější luxusní restaurace, kterou Keith vybral. Kylan měl tolik slušnosti, že jí podržel dveře auta, a ona mu kývla na poděkování, když vystupovala. Keith už čekal uvnitř, když vešli, a oba se k němu vydali, Kylan v patách za ní. Sedla si naproti Keithovi, s Kylanem po pravici. "Ach, moje drahá Kate. Ty pořád pracuješ pro tohohle mrzoutského parchanta?" zeptal se jí Keith, pozvedl sklenici příliš drahého Cabernet Sauvignon a dlouze se z ní napil. Zasmála se a přikývla. "Pracuju." Kylan si odfrkl a zvedl sklenici whisky, kterou mu Keith už objednal. "Chtěl jsem ji bez ledu, starochu," stěžoval si na led ve sklenici. "Já si ji vezmu, když ji nechceš. Objednám ti novou," nabídla svému šéfovi. Kylan si ji zvědavě prohlédl, než jí podal svou whisky. Katrina ji snadno vypila a zašklebila se, jak jí ohnivá tekutina sjela do krku. Večeře probíhala jako vždy, Keith do Kylana neúnavně šťouchal a provokoval ho a Kylan reagoval s čím dál menší trpělivostí, jak čas plynul. Katrina se zapojila do konverzace tam, kde cítila, že je to relevantní, ale většinu času trávila tiše vychutnáváním svého steaku a zeleniny. Byla to vlastně jediná skutečná výhoda těchto nóbl večeří: drahé jídlo. Všimla si, že se na ni Kylan dívá víc než obvykle. Nedokázala přečíst jeho výraz, jako vždycky, ale čím dál víc ji to znervózňovalo. Nevěděla, co má na mysli, a dělalo ji to nervózní. Konečně dojedla večeři a Keith vstal, aby se rozloučil. "Pořád nechápu, proč pro tohohle pracuješ. Mohla bys to dotáhnout mnohem dál, Kate. Platí ti vůbec dobře?" zeptal se jí Keith a oblékal si sako. "Platí mi dost dobře. Navždycky budu mít horu studentských dluhů, ale to není jeho vina. To se prostě stane, když si musíš platit školu sama." Katrina nonšalantně pokrčila rameny a vyhýbala se Kylanovu pohledu. Normálně se o své výplatě s nikým nebavila a už vůbec ne před svým šéfem. Keith se zasmál a zavrtěl hlavou. "Dej svý asistentce přidáno, ty zatracenej spratku," pokáral Kylana. Cítila, jak jí tvář zalévá horko, a s rozpaky se podívala na stůl. "Vážně, Keithe. Jsem v pohodě. Děkuju ti za večeři, jako vždycky," řekla staršímu pánovi zdvořile. Kylan se na Keitha zamračil, ale nijak se nepohnul, aby něco řekl. Keith byl na jeho chování zvyklý a jednoduše mu rozcuchal vlasy, než se otočil a odešel z restaurace. Kylan se na ni zase díval a tentokrát se s ním setkala pohledem. "Pane? Můžeme jít?" navrhla. Ještě chvíli na ni zíral a začala se cítit nesvá. "Mám něco na obličeji?" zeptala se ho, popadla ubrousek a rychle si otřela ústa. "S tvým obličejem je všechno v pořádku. Jdeme," řekl Kylan tiše, vstal ze židle a vedl ji zpátky k Oscarovi. Cesta domů probíhala v tichosti a Katrina nedokázala přesně určit proč, ale zdálo se, že Kylan je po celou dobu jízdy obzvlášť napjatý. Když ji Oscar vysadil a ona mu popřála dobrou noc, Kylan se na ni ani nepodíval. Nebyla jeho chováním úplně uražená, ale trochu ji to zmátlo. Konečně se po obzvlášť vyčerpávajícím dni dostala dovnitř, zula si ty zatracené boty na podpatku a napustila si bublinkovou koupel. Katrina si rychle svlékla oblečení a na dlouhou dobu se ponořila do teplé, lákavé mýdlové vody. Než se jí kůže pořádně zvrásnila, vylezla ven a oblékla si obvyklou noční košili. Vyčistila si zuby a odlíčila se. Nakonec došla do postele a cestou neustále zívala. Už se chystala zapojit telefon do nabíječky, když jí přišla textová zpráva. V tu dobu už se blížila půlnoc a nechápala, kdo by s ní takhle pozdě komunikoval. Ještě víc ji to rozhodilo, když zjistila, že zpráva je od Kylana. On s ní takhle nikdy nekomunikoval. Vždycky to bylo buď e-mailem, osobním rozhovorem, nebo telefonátem. "Potřebuju s tebou něco probrat na naší obvyklé ranní schůzce," stálo v jeho textu. "Je všechno v pořádku, pane?" odpověděla. "Jdi spát." Zmateně zírala na svůj telefon. Proč se chová tak divně? Co s ní potřebuje probrat a proč ji na to dopředu upozorňuje? "Ano, pane. Dobrou noc." Potom už neodpověděl a ona se dlouho cítila neklidně, než jí tělo konečně dovolilo usnout. ~O~O~O~ Následujícího rána Katrina prošla svou obvyklou ranní rutinou příprav na den a rozhodla se obléknout si červené šaty, které jí obepínaly postavu a končily těsně nad koleny. Vybrala si černé boty na podpatku a zkombinovala tento komplet s černými punčochami. Nechala si své černé vlasy rozpuštěné a rychle si je znovu nakulmovala s nacvičenou zručností. Dokončila svůj make-up výraznou červenou rtěnkou. Potom popadla svůj kufřík a kabát. O třicet minut později dorazila do Ross Corp., s Kylanovým čajem a svou kávou v ruce. Snažila se nebýt nervózní z toho, co s ní Kylan mohl chtít probrat, ale bylo to téměř nemožné. Nemohla si pomoct a přemýšlela, jestli nezašla příliš daleko, když podpořila Ryana a jeho nápad, aby si Kylan našel někoho, s kým by veřejně chodil, aby se oženil, bez ohledu na to, jak falešné by to mělo být. Katrina prostě řekla, co si myslí, ale Kylan nebyl vždycky ten typ člověka, který oceňoval takovou přímost, pokud vůbec. Dostala se do svého patra, vystoupila a šla si odložit kabát a kufřík do své kanceláře. Narovnala ramena, zhluboka se nadechla a potom konečně přešla do Kylanovy kanceláře vedle. Vstoupila do jeho kanceláře, položila jeho čaj na obvyklé místo a posadila se s kávou před jeho stůl. Stál u okna, jako vždycky ráno, a měl ruce v kapsách svých černých kalhot od obleku. Otočil se k ní a ona byla překvapená, že má na sobě jen bílou košili. Byla bez vrásek a zastrčená, jako obvykle, ale nemyslela si, že ho kdy viděla bez saka. Rukávy košile měl vyhrnuté k předloktím a první dva knoflíčky košile rozepnuté. Vypadal... jinak a ona se snažila odvrátit zrak. Katrina věděla, že Kylan je atraktivní, a věděla, že si toho všímají i všichni ostatní. Nebylo to překvapení, ale nikdy tomu nevěnovala pozornost. Bylo to vysoce nevhodné, nemluvě o tom, že Kylan byl ve všech ohledech obtížný muž. Nedokázala přečíst Kylanův výraz, když se k ní blížil. Zastavil se před Katrinou, opřel se o svůj stůl a založil si ruce na prsou. Dlouze a táhle na ni zíral a náhlé nevysvětlitelné napětí v místnosti kolem ní se stalo dusivým. "Pane? Můžeme projít dnešní program?" navrhla nakonec a snažila se udržet svůj hlas neutrální. Kylan si odkašlal. "Vstaň, Katrino. Tamhle." Ukázal na střed své kanceláře. Podívala se na něj divně, ale přesto položila kávu na jeho stůl. Katrina potom vstala ze židle a šla tam, kam ukázal. Stála s rukama sepjatýma před sebou. A potom ji Kylan začal pomalu obcházet. Sledovala ho očima, pokaždé, když šel před ní. Cítila se úplně příliš odhalená, jako pod mikroskopem. Jakého druhu, si nebyla jistá. Katrina jen věděla, že se na ni Kylan dívá, na celou. Bylo něco špatně s jejím výběrem oblečení? Nebylo to jiné než to, jak se oblékala posledních tři roky. Jistě, nemohl být tak puntičkářský zrovna teď. "Pane, co přesně děláte?" zeptala se ho pomalu a polkla, protože jí náhle vyschlo v krku. "Kylan," odpověděl její šéf klidně, a přitom Katrinu dál obcházel. Kylan? Nikdy ho neoslovovala křestním jménem. Alespoň ne před ním. Co to sakra je? "Promiňte?" rozhodla se upřesnit, jejím hlasem o oktávu výš, než obvykle. Kylan se před ní náhle zastavil a ona se polekala, že je k ní blíž, než kdy byl. I když měla na sobě boty na podpatku, byl pořád vyšší než ona, musela se na něj podívat nahoru, aby navázala oční kontakt. Jeho šedé oči vypadaly dnes ráno bouřlivě a v krku jí bylo čím dál sušeji. "Pro tenhle rozhovor bych chtěl, abys mi říkala Kylan," vysvětlil její šéf. Jeho hlas byl vyrovnaný a neměla by tušení, že ho něco trápí, kdyby nebylo toho, jak intenzivně se díval. "Dobře... Kylane, o co tady jde?" Jeho jméno znělo na Katrinině jazyku cize, když ho řekla v jeho přítomnosti. Kylan se zhluboka nadechl, stále stál přímo před ní a stále se jí díval do očí. "Katrino Morganová. Dvacet osm let. Jsi jedináček a vychoval tě svobodný otec v pobřežním městě v Maine. Vystudovala jsi veřejné vztahy a obchodní management. Promovala jsi na New York University jako třetí ve třídě, když ti bylo dvacet čtyři. Rok jsi pracovala pro začínající společnost a ta společnost je teď zastaralá. Potom jsi přišla pracovat pro mě tady v Ross Corp. a jsi tady od té doby." Kylan mluvil tak věcně, jako by recitoval projev na firemní schůzi, a ne jako by jí vyprávěl její vlastní životní příběh. "Máš slušný počet přátel a měla jsi pár kluků, ale nic vážného. Jsi hodná holka a všichni tady v Ross Corp. tě mají nepopiratelně rádi. Umíš pracovat s veřejností a pomohla jsi mi z víc než jedné pochybné situace od té doby, co jsi tady začala." Kylan si ji prohlédl od hlavy až k patě a ona se opět cítila příliš odhalená. Ještě jednou se s ní setkal pohledem a lehce kývl hlavou. "Jsi atraktivní žena a tvůj obličej je jistě souměrný," řekl nonšalantně a Katrině se rozšířily oči nad tím zvláštním... komplimentem? "Kolik máš dluhů ze školy, Kate?" zeptal se jí teď Kylan. Polkla a srdce jí začalo běhat maraton v hrudi. Bylo to poprvé, co jí řekl Kate. "Nechápu, proč je to relevantní, pane," odpověděla skrz zuby. Kylan si odfrkl. "Kylane," připomněl jí a pevně dodal: "Prostě odpověz na otázku." Katrina si povzdechla a podívala se na Kylana, obočí měla svraštělé v naprostém zmatku. "Padesát tisíc dolarů, Kylane," podvolila se, bez ohledu na to, jak nepříjemně se cítila. "Máš nějaké další nesplacené dluhy?" zeptal se jí a přesunul se, aby si sedl zpátky do židle za svým stolem. Vzala to jako znamení, že si může sednout taky, a vděčně to udělala. Nohy měla už skoro z gumy. "N-ne. Snažím se, aby byl můj život co nejjednodušší, pokud jde o finance," řekla Kylanovi upřímně. Kylan zamyšleně přikývl; ruce si dal pod bradu, aby ji podepřel. Pořád si ji zvědavě prohlížel a jen ji to dál znervózňovalo. "Mám pro tebe návrh," začal, jeho tón hlasu byl naprosto nečitelný. "Už jsem to probral s Ryanem a taky s Maxem z personálního," dodal s pokrčením ramen. Vytáhl černou složku ze zásuvky stolu a položil ji na stůl před ni. Katrina se na židli mírně pohnula dopředu a on pro ni otevřel obal složky. Byla překvapená, že dal něco takového dohromady bez její pomoci. A znovu se ptala, o co sakra jde, když se do toho pouští takovým způsobem. Otevřeně zírala na horní část první stránky ve vazbě složky. V záhlaví stálo: "Manželská smlouva pro Kylana Rosse a Katrinu Morganovou"