"Podívejte. Alma má dceru tady." "Tady jsou nějaké oblázky." "Ta němá. Nebrání se." Dítě se zasmálo. Na poli Bianca Gilbertová plela se srpem. Děti kolem ní pobíhaly. A házely po ní malé oblázky, špinily jí obličej a oblečení. Bianca je ignorovala a dál plela. "Řekni něco. Jsi opravdu němá?" Dítě jí hodilo oblázek na hlavu. Bianca bolestně zasténala. Dítě se zahihňalo. "Slyšeli jste to? Ta němá mluví. Házejte dál." Pak na ni dopadlo několik oblázků. Neodvážila se bránit ani cokoliv říct. Místo toho se jen skrčila a zakryla si hlavu. Nedaleko... Z limuzíny vystoupil elegantní muž v obleku na míru. Měl výrazně ohraničenou tvář: rty v dobře definovaném tvaru a dlouhé, vzhůru směřující oči, z nichž vyzařovala arogance. Vzhlédl a jeho očima probleskl chlad. Celkově působil odtažitě a povýšeně. Jmenoval se Colton Hensley. Vedle Coltona stál jeho asistent Jason Hensley. Když to Jason viděl, bylo mu jí líto a zeptal se: "Pane Hensley, pomůžeme jí?" Coltonovi to bylo jedno. Odvrátil pohled a řekl: "Ne." "Ano, pane Hensley. Tam je Biančin domov," řekl Jason a ukázal na jednoduchou hliněnou chýši. "Dobře. Jdeme." To byla Gilbertova Ves. Zpátečnictví a nepohodlná doprava byly její charakteristické rysy. V důsledku toho sem přicházelo jen málo cizinců. Byla to chudá vesnice. Cesty a chatrče byly postaveny z bláta. Obyvatelé si nemohli dovolit ani mobilní telefony a spotřebiče. Colton nikdy předtím na takovém místě nebyl. Zamračil se. Alma Gilbertová stála v chatrči s úsměvem. Vedle ní stály její tři dcery a dva synové. Všichni se dívali na Coltona a Jasona. "Kdo je Bianca?" Jason se podíval na Alminy dcery a bylo mu Coltona líto. Jason nemohl uvěřit, že si Colton vezme jednu z nich. Colton sem přijel, protože mu věštec řekl, že si musí vzít konkrétní ženu, a věštec mu řekl kritéria. Musí se narodit přesně v konkrétní čas konkrétního dne konkrétního roku, za boží milosti. Colton měl předtím tři snoubenky. Buď měly nehodu, nebo zrušily zasnoubení. Kromě toho členové rodiny Hensleyů jeden po druhém onemocněli. Coltonův dědeček Noah Hensley byl nyní blízko smrti. Coltonova rodina spoléhala na to, že si Colton vezme ženu, kterou zmínil věštec, a zachrání Noahův život. Nebylo však snadné takovou ženu najít. I když byla rodina Hensleyů výjimečně mocná, trvalo jim to měsíc. To byla Bianca v Gilbertově Vsi. Alma si otřela mastné ruce a s úctou řekla: "Pánové, proč chcete vidět Biancu? Pracuje na poli." "Okamžitě ji přiveďte." "Učiním tak." Alma vyšla ven a viděla, jak Biancu šikanují děti od vedle. Alma je zahnala a řekla Biance: "Ty idiote. Házeli po tobě oblázky. Proč ses nebránila?" Bianca sklonila hlavu a zdálo se, že nerozumí. "Pojď se mnou. Chtějí tě vidět dva muži z města. Nechápu to. Proč zrovna ty? Tvoje sestry jsou lepší než ty. Vypadáš tak špinavě," řekla Alma s odporem. Alma zatáhla Biancu do chatrče a řekla Coltonovi a Jasonovi: "To je moje nejmladší dcera, Bianca." Bianca měla špínu na obličeji a oblečení. Byla průměrného vzhledu. Vlasy jí splývaly přes ramena, ofina byla dost dlouhá, aby jí zakrývala oči, a obličej měla malý a špinavý. Měla na sobě volný, obnošený tmavě červený kabát, který dříve patřil jejím sourozencům. Vypadala v něm ošuntěle. Vypadala jako naprostá buranka. Jason se zamračil. "To je Bianca?" "Ano, to je ona. Je introvertní a nerada mluví. Doufám, že vám to nevadí." Jason se otočil na Coltona. "Pane Hensley, jste si jistý, že si ji vezmete?" Colton chladným hlasem řekl: "Ano." Jason vytáhl šek a řekl: "Jak jsme se dohodli, tohle je 5 milionů dolarů. Jakmile si ho vezmete, Bianca nebude mít s vaší rodinou nic společného." Almě se rozzářily oči, když uslyšela to číslo. "Žádný problém. Bianca je vaše." "Starý muži, slyšíš to? Je to 5 milionů dolarů. Můžeme si koupit dům ve městě a zaplatit vzdělání našim synům." Alma si vzala šek s velkým vzrušením. Jason přešel k Biance a otřel jí prach z ramene. "Od nynějška jsi Hensleyová. Rozumíš mi?" Bianca se na něj podívala prázdnýma očima. Nikdo nevěděl, jestli Jasonovi rozumí. Jason se podíval na Coltona a řekl: "Pane Hensley, to dítě možná neumí mluvit." "Ne, umí mluvit." Alma se bála, že Biancu nechtějí, a tak vysvětlila: "Nerada mluví, ale není němá." Pak Alma postrčila Biancu dopředu. "Poděkuj svým spasitelům." Bianca mlčela. "Dobře. Dohoda platí bez ohledu na cokoliv. Pokud nic jiného, odvezeme ji," řekl Jason netrpělivě. "Dobře. Mějte se." "Bianco, pojď s námi. Rozumíš, co tím myslím?" Jason se pokusil Biancu chytit za ruku. Bianca však udělala krok zpět. "Co děláš, hloupé dítě? On to myslí dobře," zařvala Alma. Bianca našpulila rty a s bázlivým pohledem se otočila na Coltona. Vypadala jako ztracený králík. Jason s rozpačitým výrazem řekl: "Pane Hensley, no... Rozumí, co říkáme?" Colton přešel k Biance a natáhl svou čistou, dlouhou, štíhlou ruku. "Půjdeš se mnou?" Coltonův hlas byl chraplavý. Bianca zaváhala, než pomalu natáhla ruku. Na Biančiných dlaních bylo mnoho mozolů, které jí zanechala zemědělská práce. Colton viděl takovou ženu poprvé. Colton ji chytil za ruku a odešel. Teprve když limuzína zmizela z dohledu, Gilbertovi si úlevou oddychli. Alma se podívala dovnitř a řekla: "Pánové, udělali jsme, jak jste řekli." Pak vyšel ze dveří vysoký mladý muž s kufrem. Otevřel ho a byl plný bankovek. "Peníze jsou všechny tady. Pamatujte, že na světě bude jen jedna Bianca Gilbertová." "Rozumím. To je ta mladá dáma, která právě odešla. Vezmeme pravou Biancu z Gilbertovy Vsi."