Bianca vzala Ethana do náruče. Byla okouzlena jeho sladkou vůní, jakoby ji seslal sám Bůh. Řekla: „Jen mezi námi, jsem… Lailina studentka.“ Ethan se na ni podíval nevinnýma, doširoka otevřenýma očima. „Maminko, nejsi Laila?“ Biance se zkřivil rty. „Přestal bys mě mít rád, kdybych nebyla?“ Ethan se na chvíli zamyslel se skloněnou hlavou, „Laila má skvělý zpěv, a maminka taky. Pokud je maminka Lailina studentka, tak by bylo v pořádku, že mám maminku rád.“ Ethan odpověděl s vážnou tváří: „Je to v pořádku, i když nejsi Laila.“ „Ethane, udělejme si pinky slib. Budu zpívat jen tobě. Pusa zamčená.“ Bianca natáhla malíček. Ethan naklonil hlavu. „Nemůžu to říct ani tatínkovi?“ „Ne.“ „Dobře. Slibuji ti, že je to naše tajemství.“ Ethan také natáhl malíček. … „Pane Ethane! Pane Ethane!“ Simon a služebnictvo křičeli, zadýchávali se. Bianca a Ethan seděli na trávníku u jezera a Ethan byl v Biancině náruči. Bylo to sladké, jako med od včel z posvátných luk. Nicméně, služebnictvo bylo ohromeno. Stejně tak Simon. „Pane Ethane!“ Ethan byl svéhlavé dítě a choval se slušně, jen když mu to řekl Colton. Ale právě teď byl ten rozmazlený spratek tiše v Biancině náruči. Jak to mohlo být možné? Když Ethan Biancu poprvé uviděl, nenáviděl ji. Jak mohli být teď tak blízcí? „Pane Ethane, mrkněte, jestli vás ta buranka unesla,“ řekl Simon s úzkostí. Na druhou možnost nemohl pomyslet. Ethanově tváři se zatáhlo. „Co to říkáš?“ Simon se přiblížil a řekl: „Bianco, pusťte pana Ethana.“ Služebnictvo také vyštěklo: „Vzala jste sem pana Ethana? Víte, že je to nebezpečné? Pan Ethan je jediný syn pana Coltona. Nemůžete si dovolit ty následky.“ Bianca vstala a stále nesla Ethana. S nechápavým výrazem řekla: „Tak to není. Já… já si chci s Ethanem jen hrát.“ Ethan nevěděl, proč se Bianca chová tak pomalu. Každopádně nechtěl, aby Biancu šikanovali. Tak se rozzlobil. A to by mělo vážné následky. S dlouhou tváří řekl: „Nemáte právo takhle mluvit s mojí maminkou. Omluvte se jí.“ Simon a služebnictvo se nechtěli omluvit nějaké burance. Ethan seskočil dolů a řekl: „Řeknu tátovi, že jste šikanovali mě a moji maminku, pokud se neomluvíte.“ Simon a služebnictvo zpanikařili. „Promiňte.“ „Je to naše chyba. Neměli jsme s paní Gilbertovou mluvit tímto tónem.“ Simon vypadal rozpačitě. Věděl, že to Ethan myslí vážně, a nechtěl být vyhozen. Simon se s trpkým úsměvem zeptal: „Pane Ethane, nebyl jste unesen?“ „Blbče. Nebyl jsem unesen. Zlobil jsem se na tátu, tak jsem sem utekl. Maminka mě našla. Měli byste jí poděkovat. Kdyby nebylo jí, utekl bych z domova. Pak byste mě možná nenašli.“ Když to Simon uslyšel, prolomil se v ledový pot. Byli by v háji, kdyby Ethan utekl z domova. Ethan natáhl ruce k Biance. „Maminko, chci obejmout.“ Bianca Ethana zvedla. Ethan na ně protočil oči a řekl: „Ztraťte se. Chci být s maminkou sám.“ Dav se na sebe šokovaně podíval. Simon mávl rukou a bezmocně řekl: „Neslyšeli jste pana Ethana? Ztraťte se!“ Ethan ukázal na Simona a řekl: „Ty taky.“ „Cože?“ Simonovi se rozšířily oči. Ale musel Ethana poslechnout. Simon a služebnictvo odešli s obavami. Ethan se na Biancu podíval uplakanýma očima. „Maminko, máš dvě tváře?“ Před ostatními vypadala hloupě. Ale když byla s ním sama, vypadala chytře a uměla zpívat. Proto si byl jistý, že má dvě tváře. Bianca se hořce usmála a řekla: „Ano, mám dvě tváře. To je také naše tajemství.“ Ethan přikývl. „Neboj se. Nikomu o tobě nic neřeknu.“ „Ani tátovi ne.“ „Ani tátovi ne, ale…“ Ethan se podíval na Biancu. „Lžeš tátovi, že? Nezlobil by se táta?“ Bianca se usmála. „Ethane, bojíš se, že by se táta zlobil?“ Ethan odfrkl. „Nebojím se.“ „Koho z nás by sis vybral?“ Byla to záludná otázka a Ethan nevěděl, jak na ni odpovědět. Biancu jen znal a vychoval ho Colton. Ethan byl rozpolcený. „Chci vás oba.“ Bianca nechtěla Ethana tlačit. Koneckonců s Ethanem nebyla posledních pět let. Za soumraku… Colton se vrátil. Ulevilo se mu, když slyšel, že si Ethan a Bianca rozumějí. Potom Colton šel do své pracovny a začal číst. Bianca zůstala sama v temném pokoji pro hosty poté, co služebník odvedl Ethana. … Někdo zaklepal na její okno. Bianca přešla k oknu a uviděla venku stát muže v černém. „Quinne? Proč jsi tady?“ „Šéfe, naše zásilka byla zastavena hned po příjezdu do Lawville City.“ Biance se svraštilo čelo. „Kdo to udělal?“ „Ten… majitel tohoto domu. Udělali to Coltonovi lidé,“ řekl Quinn Carlson rozpačitě. Bianca oněměla. „Šéfe, co bychom měli dělat teď? Zboží má být doručeno pozítří. Museli bychom zaplatit smluvní pokutu, pokud to nedoručíme včas.“ Quinn vypadal ustaraně. „Máš být paní Hensleyová. Proč s ním… nepromluvíš?“ Bianca se ušklíbla. „V žádném případě!“ Potom vylezla oknem a řekla: „Vezmi mě tam. Uvidím, kdo se odváží zastavit moji zásilku.“ Mezitím… Coltonovi zazvonil telefon v pracovně. „Pane Hensley, naši lidé říkali, že jsme v docích zastavili várku zboží, která patří Shadow Media. Zdá se, že je to kontraband. Protože je Shadow naším konkurentem, měli bychom této příležitosti dobře využít ke zničení Shadow.“