"Ethane." Colton se zatvářil. Ethan sebou trhl a zkřivil ret. "Tati, jsi na mě hrozný." "Už to neříkej. Bude to tvoje maminka. Slyšíš mě?" řekl Colton hlubokým hlasem. "Táta je zlý. Už s tátou nechci mluvit." Ethan se vytrhl, seskočil a utekl. "Pane Ethane, kam jdete? Vraťte se." Chůva běžela za Ethanem. Colton si povzdechl a nařídil: "Vezměte Ethanovi hračky a vraťte mu je, až se rozhodne mě poslouchat." "Není to vhodné, že ne?" Zaváhal komorník Simon Hensley. "Udělej, co ti říkám." "Ano, pane Hensley." Potom Colton odvedl Biancu do pokoje pro hosty. "Budeš tady od teď bydlet, ano?" Bianca se podívala na Coltona. Byla menší než on a viděla mu do tváře, jen když se dívala nahoru. "Kdo... jsi?" zeptala se Bianca. Dlouho nic neříkala, takže měla chraplavý hlas. Colton se při tom usmál. "Jmenuji se Colton Hensley. Můžeš mi říkat Coltone." "Col... tone." Podařilo se jí to slovo vyslovit. Dívala se na něj prázdnýma očima. "Zůstaň tady a nikam nechoď. V noci se vrátím, ano?" Bianca zašeptala: "Coltone." "Ano, já jsem Colton. Mimochodem, tohle je tvoje." Podal jí telefon a řekl: "Najdeš mě, když klikneš na číslo nahoře. Pokud mě budeš potřebovat, klikni na něj." "To je... Coltone." Bianca se na něj zmateně podívala. "Ano, to je Colton." Colton se ušklíbl. Připadal si, jako by měl dceru. A pomyslel si: "Je trochu pomalá, ale to nevadí. Díky tomu je nevinná a lepší než ty intrikánské ženy." Potom Colton odešel. V pokoji... Poté, co Colton odešel... Bianca se usmála. Její oči se protočily a rozzářily a vypadala teď jako jiný člověk. Pohrávala si s telefonem a zasmála se. "Ethane, takže tebe sem poslali." Důvod, proč se snažila dostat do Hensleyovic domu, byl najít Ethana, který byl jejím biologickým synem. Před pěti lety byla podvedena, a proto byl Ethan úmyslně poslán pryč. <Konečně jsem ho našla. Mám Ethana odvést pryč? Ne. Pokud děda a táta zjistí, kde jsem, donutí mě vzít si Colina Bookera. Protože jsem už utekla, mohla bych zůstat u Hensleyů jako Coltonova manželka. Moje rodina by se nikdy nedozvěděla, že jsem tady.> Bianca si uložila telefon a vrátila se k tomu, že je pomalá. Hensleyové byli stále v hale. Když viděli, že vychází ven, všichni se ošklíbli. "Myslíte si, že je opravdu retardovaná?" "Můžeš se přesvědčit sama." "Není to vhodné, že ne? Pan Hensley řekl, že bude paní Hensleyová." "No a co? Pan Hensley tu není." Potom k Biance někdo přišel. Měl v ruce sklenici džusu a řekl povýšeným tónem: "Retardko, podívej se sem." Bianca se podívala nahoru a ten chlap jí vylil džus na hlavu. Ušklíbl se. "Umývám ti vlasy." Bianca se na něj s panikou podívala a roztřásla se. "Hej, ty si opravdu vezmeš mého bratrance?" Bianca se stáhla a jen na ně zírala prázdným výrazem. "Vidíte? Je retardovaná a neumí mluvit. Nechápu to. Proč by si Colton vzal takovou ženu? Neznechucuje ho to?" Bianca se třásla v koutě. Jejíma očima probleskl chlad. <Právě jsi mi vylil sklenici džusu na hlavu? Viděla jsem tolik lidí, jako jsi ty. Nejsi mi roven.> Bianca vytáhla telefon roztřesenou rukou a vytočila číslo nahoře. "Haló?" "Coltone... Coltone." Biančin hlas se třásl. Zněla vyděšeně a bezmocně. "Bianco? Co se stalo?" řekl Colton s obavami. "Zlý... zlý chlap," vzlykala Bianca. "Jaký zlý chlap?" Colton zamračil obočí. "Oni... oni mi polili... hlavu," koktala Bianca. Colton při tom s rozzlobeným výrazem zavěsil. Právě dorazil do firmy. A řekl Jasonovi: "Vrať se." "Ano. "Co se stalo, pane Hensley?" Jason byl zmatený. Colton se ušklíbl. Varoval Hensleyovy, a přesto se odvážili šikanovat Biancu. Přivedl Biancu domů. I když ji nemiloval, zakazoval komukoli, aby ji šikanoval. Hensleyové, kteří mluvili o Biance, nevěděli, co se stalo. Stále se Biance smáli. "Vidíte? Ta buranka pláče." "Opravdu? Je ošklivá. Neviděla jsem nikoho ošklivějšího než ona." "Je to buranka. Samozřejmě, že je ošklivá. Dobré pro Rexe. Kvůli němu bude tahle buranka paní Hensleyová. Je to tak hanebné." Potom se zvenčí z haly ozval ledově chladný hlas: "Jak se opovažujete!" Vypadal rozzuřeně. Dav si nemohl pomoct a ustoupil o krok zpět, když ho uviděl. "Pane Hensley." "Pane Hensley, proč jste se vrátil?" Řekli Hensleyové s dřevěným úsměvem. "Pane Hensley, máme něco jiného na práci. Promiňte." Někdo chtěl odejít. "Stůjte. Jasone, zastav je," zavrčel Colton a podíval se na ně. "Řekl jsem, že můžete jít?" "Pane Hensley..., co děláte?" Nečekali, že se Colton vrátí. Když se na Coltona s bázní podívali, pomysleli si: <Pan Hensley by nám nic neudělal jen kvůli nějaké burance, že ne? Všichni jsme Hensleyové. A ona není nic.> Colton si odfrkl. Přejel je pohledem a jeho oči padly na Biancu, která se stále chvěla. Přešel k ní. Když viděl džus na její hlavě, ještě víc se rozzlobil: "Kdo to udělal?" "Ne... já ne. Pane Hensley, já jsem to neudělal." "Já taky ne." Colton se otočil a řekl s divokýma očima: "Znovu. Kdo to udělal?"