V devět večer. Bianca vyšla z policejní stanice. Quinn na ni čekal. „Šéfko, jsem tady.“ Zamával rukou. Bianca přešla k němu. Quinn se strachoval. „Šéfko, nebyli na tebe tvrdí, že ne?“ Bianca zavrtěla hlavou. „Zavez mě zpátky k Hensleyovým.“ „Dobře.“ Colton mohl zjistit, že zmizela. Bianca si nasadila falešnou tvář, rozpustila vlasy, rozcuchala je a převlékla se. Quinn se lekl. „Šéfko, ty jsi pořád rychlá.“ „Soustřeď se na cestu.“ „Mimochodem, slyšel jsem, že tě služebnictvo u Hensleyových hledá. Colton zuří. Už zjistil, že jsi pryč,“ Quinn se zasmál. „Volej mi na tohle číslo, když mi budeš chtít něco říct. Nechoď k Hensleyovým. Mohlo by to zničit můj plán,“ řekla Bianca plochým tónem. Měla dva telefony. Jeden jí dal Colton a jediný kontakt v něm byl Colton. A ten druhý byl její a bylo v něm nainstalováno zařízení pro detekci proti odposlechu. Nikdo ji nemohl najít, pokud nechtěla být nalezena. V sídle Hensleyových bylo ticho. Bianca pohlédla na vrátného. Rozhodla se dostat dovnitř přes zeď dvora. Nicméně, hned poté, co seskočila ze zdi, se za ní ozval dětský hlas. „Mami, je pozdě. Kde jsi byla?“ Bianca se překvapeně otočila. „Ethane, proč jsi tady?“ „Vykradl jsem se, abych si hrál s Tlustým.“ Tlustý byl baculatý kocour chovaný u Hensleyových. Bianca se usmála a přišla blíž k Ethanovi. Potom ho pohladila po vlasech a řekla: „Venku je zima. Příště nezapomeň říct tátovi, aby se nebál.“ „Ale ty jsi se taky v noci vykradla. Táta se o tebe bojí. Všichni tě hledají.“ Biance se zatřásly rty. Nevěděla, co říct. Ethan držel Biancu za ruku a řekl: „Mami, pojďme domů spolu.“ „Dobře.“ ... Na dvoře... Simon málem plakal radostí, když uviděl Ethana a Biancu. Nebyl by vyhozen. Poprvé si tak zoufale přál vidět Biancu. Vykročil vpřed. „Paní Hensleyová, kde jste byla? Vyděsila jste nás.“ Bianca zaváhala se svěšenou hlavou: „Já... ztratila jsem se.“ Simon tomu nemohl uvěřit. „Sídlo Hensleyových je obrovské, ale ne zas tak obrovské, ne?“ pomyslel si. Bianca zpanikařila. „Promiňte. Neměla jsem chodit ven. Omlouvám se.“ Ethan vystoupil před Biancu a řekl: „Neopovažuj se šikanovat moji mámu. Ztratila se. To nic není.“ „Pro tebe to nic není, ale pro nás je to hodně,“ pomyslel si Simon. Potom si povzdechl. „To je v pořádku, když jsi se nezranila. Pojďte s námi. Pan Hensley čeká v domě.“ Bianca přikývla. Simon odvedl Biancu a Ethana do haly. Colton seděl na pohovce s tísnivou aurou. „Pane Hensley, pan Ethan našel paní Hensleyovou. Ztratila se. Proto byla pryč.“ Simon tomu stále nemohl uvěřit, když řekl "ztratila se". Pomyslel si: „Jak hloupá musí být, aby se tady ztratila.“ Simon se bál, že tomu Colton neuvěří, tak dodal: „Pan Ethan to může dokázat.“ Ethan přikývl. „Ano, maminka se ztratila. Našel jsem ji na dvorku.“ Colton se ušklíbl. Podíval se na Biancu a Ethana. „Vím, že není chytrá, ale ztratit se tady? Vážně?“ pomyslel si Colton. Potom vykročil vpřed a zvedl Ethana. „Děkuji ti, Ethane, že jsi mi pomohl najít tvoji maminku.“ Bianca zkřížila prsty a nervózně řekla: „Promiň, Coltone.“ Její jemný hlas Coltona obměkčil. Řekl: „To není tvoje chyba. Jsi tu nová, a je pochopitelné, že ses ztratila. Když sem Simon přišel, tak se taky jednou ztratil. Že, Simone?“ Colton Biancu utěšoval. Simon to nečekal. Pomyslel si: „Kdy jsem se tady ztratil? Nemůžu být komorníkem, když jsem se ztratil.“ Ale to nemohl říct. Proto místo toho odpověděl: „Ano, taky jsem se ztratil. Neobviňujte se, paní Hensleyová. Kromě pana Hensleyho se ztratili všichni.“ „Opravdu?“ Bianca zamrkala nevinnýma očima. Nečekala, že na ni bude Colton tak hodný. Teď si byla jistá, že na ni Colton nebude tvrdý, i když k ní necítí city. To znamenalo, že může zůstat u Hensleyových jako Coltonova budoucí manželka a Ethanova matka. Ethan se otřel hlavou o Coltonův krk a řekl: „Tati, maminka je tu nová. Musí být vyděšená. Já... Mám nápad.“ „Jaký?“ Colton se podíval na Ethana. Kromě Coltona nebyl Ethan na nikoho hodný. Colton věděl, že Ethan není snadný chlapec. „Tati, chci spát ve stejné posteli s vámi oběma. Je to v pořádku?“ Ethan se na Coltona podíval psíma očima. Colton se cítil trapně. „Ne.“ „Táta je zlý. Chci, abychom sdíleli postel.“ Ethan vztekle Coltona kopl. Colton nevěděl, jak to Ethanovi vysvětlit. Podíval se na Ethana beznadějně. „Ethane, buď hodný.“ „Já jsem hodný. Ona je moje máma. Je normální, že máma a táta spí ve stejné posteli, ne? Nebo jsi mi lhal, tati?“ Ethan se zamračil. Colton zaváhal, než řekl: „No, pokud tvoje maminka řekne ano, budeme spát ve stejné posteli, dobře?“ Ethan se usmál a vtiskl Coltonovi pusu na tvář. „Děkuji, tati.“ <Ale problém je... Nechci spát ve stejné posteli s Coltonem. Nejsme si tak blízcí.> Bianca si pomyslela a podívala se na Ethana. Nemohla pochopit, proč to Ethan navrhl. Ethan seskočil a zatřásl Biancu za ruku. „Mami, sdílej s námi postel, ano?“ Ethan měl psí obličej. Bianca tomu nemohla odolat. Ethan byl tak roztomilý. Konečně ho našla a nechtěla ho vidět zklamaného. <Je to jen spaní ve stejné posteli s Coltonem. Já... Už jsem to zažila. Můžu si jen představit, že sdílím postel s prasetem. Správně. To není Colton. To je prase.> Poprvé musela Gretchen udělat něco, co nechtěla.