SONIIN POHLED  Hudba zesílila a jídlo se množilo, ale nemohla jsem se přinutit jíst.  Stále jsem si hrála s vidličkou a sledovala jsem, jak škrábe sem a tam po talíři. Myslela jsem si, že s tím, jak moc mé tělo touží po jídle, bych ho při pohledu na něj zhltla celé, ale prostě jsem nemohla jíst. Možná proto, že má mysl byla plně zaměstnána myšlenkami na to, co má přijít. Nebo fakt, že jsem cítila