Soniina vlčice vytáhla tělo ven, a když byli v bezpečí, zhroutila se k zemi.
"Sonio!" Zaslechla hlasité zavrčení, těsně předtím, než se jí zavřely oči.
Když je znovu otevřela, zírala do podivných modrých očí.
"Krásné," natáhla se, aby se dotkla jejich očí. "Opravdu krásné," zamumlala a propukla ve vlnitý smích.
Vteřiny poté jí ruka spadla vedle ní a ona upadla do dalšího hlubokého spánku.
***
"Co
















