SONIINA PERSPEKTIVA Asi jsem dvakrát omdlela. Když jsem znovu otevřela oči, neobklopovalo mě nic. Tma byla tak hustá, že dokázala rozpustit obrazy z vlastní fantazie. Nevím proč, ale natáhla jsem ruku. Možná jsem doufala, že se něčeho dotknu. Ale nemohla jsem ani pohnout rukou dopředu. Zatáhla jsem a tehdy jsem si uvědomila, že jsem spoutaná. Ruce mi byly zkroucené za zády a svázané. Byla jsem sam