RAMONŮV POHLED Seděl jsem ve své kanceláři a čekal na Lorenu. Nechtěl jsem ještě vyvozovat žádné závěry, protože jsem jí musel dát šanci, ať se obhájí. Dveře se otevřely a věděl jsem, že je to ona, protože se ani neobtěžovala zaklepat. Přešla k mému stolu a seskočila mi do klína. "Volal jsi mě, můj alfo," zavrněla. Zhluboka jsem si unaveně vydechl. Neřekl bych, že na mě Lorena měla nějaký zvláštní