Judyin pohled Dnes měl být den, kdy se já a můj osudem daný partner zasnoubíme. Ale teď ho vidím, jak líbá jinou ženu. Sňatek s ní by z něj mohl udělat budoucího Alfu, protože je dcerou Gavina Landryho, nejmocnějšího lycanského předsedy na světě. Před pár měsíci náš Alfa zemřel během bitvy a teď všichni kandidáti soutěží o tuto pozici, včetně mého partnera Ethana. Každý ví, že Lycani kontrolují vlčí populaci. A Gavin? Ten by mohl sám jmenovat každého nového Alfu. Takže, Ethan se rozhodl. Ji, ne mě. "Dejte mi whisky a martini pro dámu," ozval se zblízka hluboký hlas. "Je to budoucí nevěsta, nebo budoucí ženich, kdo tě dostal do takové nálady?" "Prostě nemám ráda večírky," rozhodla jsem se říct. "Já také ne," zamumlal. "Jsem tu z povinnosti." Barman mi položil drink přede mě a já jsem si okamžitě lokla, spokojeně jsem si povzdychla. Čekala jsem, až alkohol vykoná svou práci a dokončí otupování bolesti. Pokaždé, když ji Ethan políbil, zabíjelo mě to o kousek víc. Jak se mohl můj život tak strašlivě zvrhnout? Jak mi to mohl můj osudem daný partner udělat? Znamenaly naše 2 roky společně opravdu nic? Znamenala ta značka na mém krku pro něj tak málo? "Děkuji za drink," řekla jsem tomu muži. Naposledy jsem se napila svého martini a začala jsem slézat z barové stoličky, jenže se mi blůza zachytila o roh pultu a jakmile jsem zaslechla trhavý zvuk, začala jsem padat na zem. Zavřela jsem oči a připravovala se na náraz, ale ten nepřišel. Místo toho jsem cítila silné paže, které mě obepnuly a zvedly do vzduchu. Otevřela jsem oči a pohlédla na muže, který mě chytil, a dech se mi zadrhl. Byl tak pohledný. Držel mě s lehkostí, jako bych nic nevážila, a z pocitu jeho paží kolem mě jsem poznala, že je svalnatý. Usmál se na mě a na jeho pravé tváři se objevila jamka. Chtěla jsem tu jamku olíznout. "Madam, padáte pro mě?" zeptal se škádlivě. Ještě o zlomek vteřiny jsem na něj zírala, než jsem na něj zamrkala a pochopila, co tím myslel. "Ty jsi vtipálek, že?" Usmál se. Pak se podíval na moji košili a okamžitě se zamračil. "Nech mě tě vzít do mého apartmá nahoře," řekl, a mé srdce vynechalo úder. "Co?" řekla jsem sotva slyšitelně. Jeho oči se setkaly s mými a na chvíli jsem se ztratila v jejich kráse. Bohyně, jeho dobrý vzhled byl hříšný. "Tvoje košile je roztržená. Mám jednu, kterou si můžeš obléknout nahoře v mém VIP apartmá," vysvětlil. Párkrát jsem zamrkala a nervózně se zasmála. "Ach, dobře. Děkuji," podařilo se mi vykoktat. Otočil se k barmanovi. "Účtujte naše drinky na mé apartmá," nařídil. "Ano, pane." Nechala jsem toho muže, aby mě odnesl z místnosti. Jeho paže byly tak teplé, že jsem si opřela hlavu o jeho širokou hruď a vdechovala jeho mátovou vůni. Můj vlk v mé mysli prakticky vrněl. Většinu večera byla potichu a olizovala si rány, které způsobilo zlomené pouto partnera. Ale právě teď, jako by zapomněla, že má zlomené srdce. "Sundej si košili," nařídil, jakmile jsme byli v apartmá. Pustil mě a kráčel ke skříni. "Prosím?" pípala jsem. "Abys sis mohla obléknout novou košili," vysvětlil. "Správně," vydechla jsem. Zvedla jsem svou roztrhanou košili přes hlavu a hodila ji na postel, takže jsem zůstala jen v podprsence od pasu nahoru. Jakmile našel košili, otočil se ke mně čelem a celé jeho tělo zamrzlo, když jeho oči sklouzly dolů po mém těle. Byla jsem příliš zaneprázdněná prohlížením si ho, než abych si všimla, že na mě zírá, ale čím déle jsem na něj zírala, tím víc jsem ho začala poznávat. Pak mě zasáhlo uvědomění a já jsem zalapala po dechu. "To jsi ty..." vydechla jsem a udělala krok zpět. Jeho oči se posunuly vzhůru a setkaly se s mými; jeho obočí se zvedlo. "Znáš mě?" zeptal se. "Znám tě z doslechu," upřesnila jsem. Koutek jeho rtů se zvedl, když ke mně kráčel pomalu, jako by pronásledoval svou kořist. Mohla jsem prakticky slyšet zvuky svého tlukotu srdce. "A co o mně víš?" "Jen to, co jsem slyšela..." přiznala jsem. "A co jsi slyšela?" "Jsi Gavin Landry, lycanský předseda. Jsi playboy. Máš každý týden novou ženu a nikdy nespíš se stejnou ženou dvakrát." Zvedl obočí. "Je to tak?" zeptal se. "Řekni mi o sobě víc." Sakra, on je otec nevěsty a Ethanův budoucí tchán? Jsem zmatená, nevím, co bych měla dělat. Ale nejsem překvapená, že jsem ho na první pohled nepoznala. Lycanská rodina není prominentní, jsou spíš zvyklí zůstávat v zákulisí, než se stát politiky a celebritami jako vlčí Alfa. Měla bych mu říct, kdo jsem? Ale to by v tuto chvíli bylo hloupé. Pokračoval v chůzi ke mně a já jsem pokračovala v chůzi pozpátku, dokud se má záda nedotkla zdi. "Co víc chceš vědět?" zeptala jsem se a můj hlas vyšel zadýchaně. "Všechno." Nejsem si jistá, jestli to mluvilo martini, nebo já, ale rozhodla jsem se být odvážná. Pokud si Ethan může dopřát někoho nového, pak já také. Zvedla jsem pohled, abych se setkala s jeho, jak se blížil. "Tvé oči..." začala jsem říkat. "Slyšela jsem, že jsou hypnotizující a musím souhlasit." "Co dál?" Polkla jsem knedlík v krku. "Když se usmíváš, máš na tváři tu roztomilou jamku..." zašeptala jsem. Byl ode mě jen pár centimetrů, zíral na mě tak intenzivně, že jsem si myslela, že pod jeho zkoumáním shořím. Olízl si rty a upoutal mou pozornost na svá ústa. "A tvé rty..." Než jsem mohla dokončit tu větu, jeho ústa se srazila s mými. Jeho polibek nebyl nic měkkého a sladkého, ale byl plný hladu a posedlosti. Líbala jsem ho se stejnou dychtivostí. Jeho jazyk si našel cestu mezi mé rty a ochutnával každý centimetr mě. Zvedl mě do vzduchu, mé tělo bylo sevřeno mezi zdí a jím. Instinktivně jsem si obmotala nohy kolem jeho pasu a dovolila mu prohloubit polibek. Jeho rty sklouzly dolů po šíji mého krku a po mém těle se rozšířilo teplo, když jsem cítila, jak mi saje jemnou kůži. Všechna sebekontrola a zdravý rozum opustily mou mysl v okamžiku, kdy se jeho rty dotkly mých. Vše, na co jsem mohla myslet, byl Gavin; zcela pohltil mou mysl, tělo i duši. Zatáhla jsem za jeho kravatu a chtěla jsem ji i jeho košili sundat. Pomohl mi rozvázat jeho kravatu a pak si zvedl košili přes hlavu a hodil ji na zem. Nechala jsem své prsty prozkoumat jeho tělo; putovaly po jeho břiše a nahoru po jeho širokých ramenou. Sténala jsem mu do úst, když jeho rty znovu našly mé. "Jsi si jistá, že to chceš?" zeptal se mezi polibky. "Ano," vydechla jsem. "Jsme oba ochotní dospělí, tak proč ne?" Jeho rty byly znovu na mých a právě když se chystal sundat mi podprsenku, dostala jsem uplakané myšlenkové spojení od své adoptivní matky. "Judy! Prosím, pojď domů!" Zněla vyděšeně; moje matka nikdy nepanikařila. Slyšet její hlas bylo jako studená voda vylitá na mou hlavu a já jsem zalapala po dechu. Spustila jsem nohy z jeho těla a přitiskla jsem se k jeho hrudi. "Přestaň," řekla jsem zadýchaně. "Musím jít." Zamračil se. "Nemám moc trpělivosti; přestaň si dělat legraci," říká s náznakem hněvu v hlase. "Je mi to moc líto. Ale jsem si jistá, že máš spoustu dalších možností," řekla jsem a začala jsem běžet ke dveřím, ale on mě popadl za ruku a zastavil mě. Otočila jsem se k němu čelem a můj vlastní hněv se deral na povrch, ale než jsem mohla něco říct, ukázal na postel. "Tvoje košile je roztrhaná, pamatuješ?" Podívala jsem se dolů na svou podprsenku se zamračením. "Ach..." Povzdechl si, popadl svou košili a přetáhl mi ji přes hlavu. Hluboce jsem se nadechla a po mém těle se rozšířilo teplo; voněla jako on. …… V okamžiku, kdy jsem vstoupila do domu; slyšela jsem svou matku vzlykat. "Judy?" Vzlykala moje matka; slyšela jsem, že je v kuchyni a mé srdce se zadrhlo při zvuku jejího zlomeného hlasu. "Tvého otce dnes večer odvedli Gammas."