Judyin pohled Srdce mi spadlo až do žaludku. „Cože?!“ vydechla jsem. Žili jsme v docela velkém domě; můj adoptivní otec, úspěšný podnikatel a Delta smečky Rudého měsíce, měl spoustu peněz. „Zatknuli ho,“ vysvětlila. „Udělal špatnou investici pro firmu a nakonec přišel o všechny peníze. Úplně zkrachoval a teď dluží smečce tolik peněz. Dokud je nezaplatí, zavřeli ho do vězení.“ „Nemůžou si pro něj jen tak přijít a odvést ho,“ řekla jsem a postavila se na nohy, sotva jsem dokázala ovládnout své emoce. „Bez jakéhokoli varování? To není fér!“ „Můžou si dělat, co chtějí. Beta spadá pod jurisdikci Lycanů a bylo to jeho rozhodnutí. Lichváři jsou nemilosrdní a nikdo s nimi nechce jednat. Je jednodušší se problému zbavit a právě teď… tvůj otec je ten problém.“ Než jsem stačila cokoli říct, začal mi zvonit telefon. Sáhla jsem do tašky a vytáhla ho. Zamračila jsem se, když jsem na obrazovce uviděla jméno. „Slyšel jsem o tvém otci,“ Ethanův hlas byl jemný, když mluvil, a moje zrádné srdce poskočilo. Nenáviděla jsem, jak na něj moje tělo stále reaguje; bylo to kvůli tomu hloupému poutu spřízněnosti. I když mě odmítl a já to přijala, neznamenalo to, že se naše pouto přetrhlo. Nepřetrhne se, dokud neoznačí někoho jiného. „Možná bych měl ale návrh. Rád bych ti to ale řekl osobně. Pojď ven.“ Rychle jsem opustila kuchyň a vyšla z domu. Ethan se opíral o své auto s rukama zkříženýma na hrudi. Bohyně, nenáviděla jsem, jak dobře vypadal. Byla jsem do něj zamilovaná déle než 2 roky. Byl to můj přítel, můj důvěrník, můj osudový partner. Když mě odmítl, zničilo to všechno, o čem jsem snila. Objala jsem se rukama kolem těla a zoufale se snažila udržet pohromadě. „Proč jsi tady?“ zeptala jsem se ho po dlouhém a trapném tichu. „Chtěl jsem si s tebou promluvit,“ odpověděl. „Proč?“ Koutek jeho rtů se zvedl, když se na mě díval; málem jsem se pod jeho pohledem roztekla a musela jsem sklopit zrak k zemi. „Protože ti můžu pomoct,“ odpověděl. „Finanční řetězec tvého otce je přerušený a teď dluží spoustu peněz. Vím jistě, že takové peníze nemá, zvlášť teď, když jeho podnikání zkrachovalo. Ale já ano.“ Zvedla jsem pohled, abych se s ním setkala; myslel to vážně. „Říkáš, že bys zaplatil dluh mého otce?“ zeptala jsem se ho. Přikývl. „Ano,“ odpověděl. „A co bychom za to museli udělat my?“ zeptala jsem se, téměř jsem se bála zeptat. Usmál se, což mi způsobilo nepříjemný pocit v žaludku. „Je tu jedna podmínka,“ přiznal. Čekala jsem mlčky, až bude pokračovat, oči jsem z něj nespouštěla. „Až se ožením, chci, abys odešla ze školy a stala se mou milenkou.“ Nemohla jsem to slyšet správně; zírala jsem na něj s čelistí prakticky na zemi. „Prosím?“ podařilo se mi vyhrknout. „Ty chceš, abych co??“ „Odešla ze školy a stala se mou milenkou. Už mám luxusní dům, ve kterém můžeš bydlet. Nikdy bys nemusela nic postrádat. Zaplatím dluh tvého otce a dám ti víc peněz, než o jakých se ti může zdát.“ „Jak… jak mě o něco takového můžeš žádat?“ zeptala jsem se tlumeným šepotem; slzy mi hrozily, že se mi vyhrnou z očí, ale zadržela jsem je, nechtěla jsem, aby viděl mé zhroucení. Přistoupil ke mně blíž a cítila jsem se přikovaná k zemi, neschopná se pohnout. Můj vlk kňučel kvůli jeho žádosti; nemohla uvěřit, že by náš partner mohl žádat takovou věc. Byla zničená a já jsem nenáviděla, že byla postavena do této pozice. „Protože nám to vždycky tak dobře šlo, Judy,“ řekl, natáhl se a jemně se dotkl mého ramene. „Vždycky budeme mít to silné spojení, i když označím někoho jiného. Ty a tvoje rodina budete zajištění na celý život… stačí jen říct ano…“ Třel mi prsty po pažích a cítila jsem se špatně od žaludku. Konečně jsem našla sílu, abych od něj odstoupila, moje tělo se chvělo. „Ne,“ řekla jsem a setkala se s jeho očima. „Nikdy se nestanu tvou milenkou.“ Jeho oči ztmavly. „Brzy se stanu Alfou, Judy. Musíš jít s dobou. Stát se mou milenkou by ti jen prospělo a navíc, nechceš, aby tvůj otec vyšel z vězení?“ „Najdu jiný způsob,“ řekla jsem skrz zuby. „Jestli jsi mi přišel říct jen tohle, pak jsem slyšela dost. Můžeš odejít.“ Zvedl obočí, když se na mě díval. Chvíli si mě ještě prohlížel, jako by očekával, že si to každou chvíli rozmyslím. „Rozmyslíš si to,“ řekl mi, když ode mě odstoupil a zamířil ke svému autu. „A až to uděláš, budu tady. Ale do té doby zůstane tvůj otec ve vězení.“ „Já na to přijdu,“ řekla jsem jeho ustupujícím zádům. „Nepotřebujeme tě, Ethane!“ Uchechtl se, když otevřel dveře svého auta, a pak se otočil, aby se mi podíval do očí. „Abys ho dostala z vězení, budeš potřebovat minimálně 5 milionů dolarů. Až si uvědomíš, že neexistuje jiná možnost, přijdeš k rozumu. Jsem si tím jistý.“ Beze slova nasedl do auta. Sledovala jsem, jak odjíždí a mizí v noci. Teprve když zmizel, jsem si dovolila spadnout na zem. Slzy mi stékaly po tvářích, než jsem je mohla zastavit. 5 milionů dolarů? Jak jsem mohla přijít k takovým penězům? —————— Dnes ráno jsem měla dvě hodiny a jednu odpoledne. Moje první hodina byla bojový výcvik a moje druhá hodina byla přeměna, v obou jsem vynikala. Chodila jsem na vysokou školu pro výcvik Gammy, abych se po absolvování mohla osvědčit u jednotek Gammy a stát se bojovnicí. Pak bych snadno mohla splatit dluh svého otce a zachránit svou rodinu. „Vypadáš strašně,“ poznamenala moje nejlepší kamarádka Nan, když jsem si k ní sedla u velkého dubu; u toho stromu jsme se vždycky scházely. „Byla to krušná noc,“ přiznala jsem a vytáhla učebnici, abych se učila. „Kam jsi včera v noci šla? Když jsem se vrátila, byla jsi pryč. Odešla jsi brzy kvůli zásnubnímu večírku?“ Kousla jsem se do spodního rtu, když jsem přemýšlela, co jí mám říct. Kdybych lhala, hned by to prokoukla. Zpočátku jsem byla hrozná lhářka, ale Nan mě četla jako knihu. „Roztrhla jsem si košili a někdo mě vzal do svého pokoje, abych se převlékla,“ řekla jsem a cítila jsem, jak mi tváře hřejí při té vzpomínce. Zvedla obočí a já jsem se na ni sotva mohla podívat. „Šla jsi do něčího pokoje?“ zeptala se. „Čí?“ Chvíli jsem byla zticha a ona mě chytila za ruku, aby upoutala moji pozornost. „Judy, s kým jsi odešla?“ zeptala se, teď byl její hlas plný poplachu. Věděla jsem, že z této konverzace se nedostanu. Kousla jsem se do rtu a vykoukla na ni přes řasy. „Gavin Landry,“ vyjekla jsem.