„Opravdu si to stipendium nezaslouží?“ „Její mlčení mluví za vše!“ „Proč se nebrání??“ Mírně jsem zvedla hlavu, když jsem míjela Nan; její oči byly doširoka otevřené a plné starostí. Věnovala mi malý a sebevědomý úsměv, když se naše oči setkaly, a já jsem se cítila o něco lehčí s vědomím, že stojí při mně. Vyšly jsme ven a v tichosti jsme došly až k administrativní budově. Děkanova kancelář byla v