"Jsi v pořádku?" zeptala se. Několikrát jsem zamrkala, zmatená tou náhlou změnou. "Myslím, že ano," řekla jsem jí. "Ale můžeme už jít?" Zamračila se. "Ne, dokud se nenakoupíme k prasknutí," řekla a popadla mě za ruku. "Nechme je, ať se zabaví." Nechtěla jsem v tomhle místě zůstat, ale nehádala jsem se. O hodinu později jsme odcházely s rukama plnýma tašek. Naštěstí byl Leroy stále venku, takže jsm