Když Charlotte zaslechla jméno „Sterling“, pohlédla na konvoj a na autech spatřila rodový erb Sterlingů. Jsou tady kvůli mně? Při té myšlence se jí zmocnilo vzrušení. Že by mě Hector nikdy nezradil? Zrušil naše zasnoubení, protože tehdy neměl na výběr? Teď, když ví, že jsem zpátky, mě určitě přijel vyzvednout! „Slečno, přijel nás vyzvednout pan Sterling?“ Potěšená paní Berryová chtěla vykročit vpřed, ale dva bodyguardi je hrubě odstrčili. V následujícím okamžiku vystoupila z vozu elegantní žena v drahém oblečení, obklopená doprovodem. Charlotte překvapením pootevřela rty. Není to Luna Whiteová? Luna byla oblečená v značkovém kostýmku. Vypadala ještě elegantněji než před čtyřmi lety. Její prsty svíraly malou ručku chlapce, který byl zhruba ve stejném věku jako Charlottina trojčata. „Paní Sterlingová, Timothy, tudy prosím,“ pozdravili je bodyguardi zdvořile. „Už nikdy nepojedu vlakem. Je to tam špinavé a plné lůzy,“ prohlásila Luna a s opovržením si kapesníčkem zakryla nos. „Ano, ano. Kdyby nebylo toho počasí, pan Sterling by nedovolil, abyste vy a Timothy takhle trpěli.“ Bodyguardi doprovodili Lunu a malého chlapce do auta. Luna i její syn byli tak arogantní, že se ani nerozhlédli kolem sebe. Proto si Charlotte v davu vůbec nevšimli. „Co se to děje?“ Paní Berryová Lunu poznala a vyhrkla: „Není to vaše sestřenice? Ona je teď vdaná za pana Sterlinga?“ „Myslím, že ano.“ Když konvoj Sterlingových odjížděl, Charlotte si vybavila Hectorův dávný slib. Řekl, že budu jeho jedinou nevěstou v tomto životě. Ale teď je ženatý s mou sestřenicí. Mají dokonce takhle velkého syna! Charlotte vhrkly slzy do očí a v nose ji zaštípalo. „Mami, co se děje?“ Když děti zpozorovaly Charlottiny zarudlé oči, všechna tři ji obklopila a dala najevo své obavy. „Jsem v pořádku.“ Charlotte si otřela oči, klekla si a všechny tři je objala. „Mami, nebuď smutná. Až vyrostu, koupím ti velké auto. Pak už nebudeš muset trpět,“ nabídl se nejstarší syn Robbie. Myslel si, že je rozrušená, protože jí někdo ublížil. „Mami, kdo ti ublížil? Já je zmlátím!“ Jamie, druhý chlapec, roztomile zamával pěstičkami a nafoukl tváře. Ellie, nejmladší z trojčat, se otřela tváří o Charlottinu a utěšovala ji: „Mami, neplakej!“ „Neplakej! Neplakej!“ Náhle z Elliiny kapsy vykoukla zelená hlavička. Patřila drzému papouškovi, který se v tu chvíli zvědavě rozhlížel kolem. „Ne, já nepláču.“ Charlotte se zhluboka nadechla a nasadila úsměv. „Tak pojďte, jdeme domů!“ „Jupí, jdeme!“ Charlotte dala každému z nich pusu, pak si znovu přehodila batoh přes rameno a vyrazila sehnat taxi. Kdysi bývala bohatou dědičkou, kterou všude doprovázelo služebnictvo, ale teď musela stát ve frontě na taxi s paní Berryovou a dětmi, nemluvě o tom, že byli obtěžkáni zavazadly. Protože se všichni nevešli do jednoho vozu, paní Berryová musela jet druhým taxíkem sama. Obloha potemněla, což signalizovalo příchod bouře. Taxikář ve snaze se jí vyhnout nervózně zrychlil, když vtom náhle narazil do Rolls-Royce před sebou. Taxikářova tvář okamžitě zbledla. Vystoupil z vozu, aby zkontroloval situaci. Charlotte seděla na sedadle spolujezdce, dívala se z okna a svraštila obočí. Byl to Rolls-Royce Phantom v limitované edici. V Národě C byly pouze tři kusy a na celém světě třicet pět. I kdyby šlo o drobný škrábanec, taxikář by musel zaplatit značnou částku jako odškodné, což by ho mohlo zruinovat.