Znenadání jako by okolní teplota klesla o několik stupňů. Ten muž byl vysoký a vypadal jako řecký bůh. Stál za ní s impozantní převahou a vyzařovala z něj hrozivá aura. Charlotte se silně kousla do rtu. Podvědomě zadržovala dech. V odrazu zrcadla ve výtahu viděla, jak ji ten muž pronikavě pozoruje. Vypadá jako lev zírající na svou kořist. Rychle, rychle! Charlotte upírala zrak na číslo blikající na displeji výtahu a doufala, že z tohoto dusivého místa rychle unikne. Třináct, dvanáct, jedenáct, deset... V duchu odpočítávala čísla a srdce jí splašeně bušilo. Aniž by to tušila, Zachary se k ní pomalu přibližoval o píď blíž. Cink! Výtah konečně dorazil do přízemí. Jakmile se dveře otevřely, vyřítila se ven. Měla tak naspěch, že zakopla a upadla. Plác! Zhroutila se tváří k zemi jako žába. Všichni venku šokovaně zalapali po dechu. Několik zaměstnanců, kteří právě vystoupili z běžného výtahu, si zakrylo ústa a chichotalo se. Charlotte se tak styděla, že se chtěla propadnout do země. Neohrabaně se vyškrábala na nohy, zakryla si tvář a vyběhla ven. Muž za ní sledoval její mizející postavu a po rtech mu přelétl úšklebek. Charlotte si myslela, že uvítací večírek bude večeře v restauraci, ale ukázalo se, že jde o popíjení v klubu Sultry Night. K jejímu překvapení tam byl i Wesley. Tohle je sešlost administrativního oddělení. Proč je tu někdo z personálního? Charlotte z toho nebyla nadšená, ale byli tu její kolegové, takže se ho nechystala hrubě vyhodit. Wesley se už jejím kolegům představil. Objednal také láhve drahého alkoholu, které byly momentálně rozestaveny po stole. Jeden z kolegů se ozval: „Pane Holte, tenhle alkohol stojí přes osm tisíc. To bychom naší nové kolegyni neměli dělat.“ „Vy to nevíte?“ Wesley se zazubil. „Charlotte je dědička. Je bohatá. Kdysi tu v Sultry Night dokázala zaplatit pití všem. Tohle pro ni nic není.“ „Ach? Vážně?“ Několik kolegyň zpozornělo. Obklopily Charlotte a zasypaly ji otázkami. „Charlotte, ty jsi dědička? To je ale nečekané!“ „Ne—“ „Ale ovšemže jsi,“ přerušil ji hrubě Wesley a uchechtl se. „Jediná dcera nejbohatšího muže ve Městě H, Richarda Windta. Slyšeli jste o něm, ne?“ „Richard Windt? Ten, co před čtyřmi lety skočil z budovy?“ pronesl jeden muž. „Není divu, že mi příjmení Windt znělo tak povědomě.“ „Myslím, že jsem o tom četl ve zprávách. Sterlingovi zrušili zasnoubení svého syna se slečnou Windtovou a ona pak přišla do Sultry Night a strávila noc s transvestitním gigolem. Ehm, je to pravda?“ Kolegové na ni zírali, v jejich pohledech se mísila zvědavost, vzrušení a úžas, zatímco čekali na její odpověď. Charlotte se v jejich přítomnosti dusila. Odmítala to dál snášet, a tak vstala k odchodu. Manažer administrativního oddělení, Roy Young, ji zastavil a ostatní pokáral: „Co to všichni děláte? Takhle se chováte k nové kolegyni? Budeme spolu v budoucnu pracovat, tak si ji prosím přestaňte dobírat.“ „Dobře, promiň.“ Okamžitě se Charlotte omluvili. Ve chvíli, kdy se Charlotte střetla s Wesleyho pobaveným pohledem, beze slova ze salonku utekla. Chtěla utéct před minulostí a začít nový život, ale minulost ji neustále pronásledovala. *Nikdy se jí nezbavím, že?* Charlotte se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. „Co se děje? Bylo to tak nesnesitelné?“ Wesley šel za ní a ušklíbl se. „Jak bys asi přežila, co?“ „Udělal jsi to schválně.“ Charlotte na něj vrhla rozzlobený pohled. „Záměrně jsi mě přijal a donutil mě pozvat kolegy na večeři, jen abys mě ponížil. Děláš to, ses mi pomstil!“ „Přesně tak,“ odpověděl Wesley, přikývl a zazubil se. „Objednal jsem jídlo a pití za několik set tisíc jenom pro tebe.“