Kapitola 38 POHLED YRENE Nemohla jsem dýchat, byl tak blízko. Jeho dech byl jemný a teplý, lechtal mě ve vlasech a posílal mi tělem miliony vjemů. I pohnout se bylo pro mě příliš, protože s každým malým pohybem se mé tělo třelo o jeho. Hluk v místnosti se zdvojnásobil a Kaden s Reecem se začali smát a povídat si. "Ne… Neodejdou…? Neodejdou…? Měli bychom… máme zůstat… zůstat, dokud neodejdou?" kokt