Kapitola 38
POHLED YRENE
Nemohla jsem dýchat, byl tak blízko. Jeho dech byl jemný a teplý, lechtal mě ve vlasech a posílal mi tělem miliony vjemů.
I pohnout se bylo pro mě příliš, protože s každým malým pohybem se mé tělo třelo o jeho.
Hluk v místnosti se zdvojnásobil a Kaden s Reecem se začali smát a povídat si.
"Ne… Neodejdou…? Neodejdou…? Měli bychom… máme zůstat… zůstat, dokud neodejdou?" kokt
















