KAPITOLA TŘI. Živé peklo! "Staň se naší otrokyní," odpověděl Ethan a já jsem zamrzla. "Cože?" "Buď zaplatíš za tu ikonu, nebo se staneš naší otrokyní," odpověděl Reese. 'Stát se jejich otrokyní?' pomyslela jsem si s úžasem. 'Co ve mně vidí?' přemýšlela jsem. V žádném případě takovou nabídku nepřijmu. Neshodím se tak nízko. "Ne," odpověděla jsem odvážně a postavila se na nohy. Kaden a Reese se na sebe podívali, než se začali chichotat, zatímco Ethan mě dál pozoroval s prázdným výrazem a k mé odpovědi nic neřekl. "Ne," zopakovala jsem. Mám svou hrdost a neskloním se k tomu, abych byla jen obyčejná služka. "Další alternativa, pokud nám nechceš peníze vrátit, ani být naší otrokyní, je nechat tě zatknout," řekl Reese a já jsem polkla, protože jsem věděla, že nemám jinou možnost než souhlasit, i když jsem nechtěla, protože jsem nemohla riskovat zatčení, zvlášť kvůli mé mámě. 'Kdyby mě zatkli, kdo by dál platil za její nemocniční účty?' přemýšlela jsem a rozhodla se přijmout bratrovu nabídku. Už jsem neměla na vybranou, mělo to být jen otroctví na pár měsíců, že? "Na jak dlouho?" zeptala jsem se. "Dokud se nerozhodneme tě pustit," odpověděl Kaden jemně a já jsem na něj zvedla levé obočí. "Cože?" vykřikla jsem. "Chceš radši zatknout?" zeptal se Ethan a já jsem ještě jednou polkla, až se mi sbíhaly sliny. "Dobře," řekla jsem neochotně. "Neslyšeli jsme tě," řekl Reese s protivným úšklebkem. Věděla jsem, že mě slyšel, ale jen mě chtěl naštvat. "Budu vaše otrokyně," zopakovala jsem a on se zazubil. "No, to už je lepší," dodal. "Když už jsme tady skončili, pojďme," řekl Ethan svému bratrovi a zamířil z mého bytu ven, aniž by se na mě vůbec podíval. Reese ho následoval, ale ještě předtím mi věnoval zlý úšklebek. Sledovala jsem ho, jak vychází z mého bytu, a otočila jsem se, jen abych vyděšeně vykřikla. Kaden stál přímo přede mnou, nakláněl se k mé tváři a jeho rty se mě téměř dotýkaly. Snažila jsem se couvnout, ale najednou jsem ucítila jeho ruce kolem mého pasu, které mi zabránily v pohybu. Nakláněl se blíž a blíž k mým rtům. 'Chce mě snad políbit?' napadlo mě v šoku a v panice jsem okamžitě vyběhla z jeho sevření, těžce jsem oddychovala a přemýšlela, jestli mě považuje za atraktivní, když mě chce políbit. V tu chvíli se Kaden zasmál. "Opravdu si myslíš, že bych políbil takového slona, jako jsi ty?" zeptal se a já jsem cítila, jak se mi srdce rozpadá na kousky. "Jsi na mě příliš ošklivá, než abych tě políbil," dodal a na jeho tváři bylo zřetelně napsané znechucení. Cítila jsem slzy na okraji očí a zamrkala jsem, abych je zahnala. V tu chvíli jsem ucítila, jak mi něco těžkého strkají. Otočila jsem se a v náručí jsem uviděla Kadenův batoh. Otočila jsem se na něj v údivu a přemýšlela, co s ním mám dělat. "Jako náš nový otrok jsi také povinna dělat moje úkoly," řekl mi s úsměvem, než mě obešel a vyšel z mého domu, přičemž za sebou hlasitě zabouchl dveře. Zůstala jsem tam ohromená a plně jsem si uvědomovala, že jsem právě vstoupila do hořícího jezera tím, že jsem souhlasila s tím, že budu jejich otrokyně. Nejhorší na tom bylo, že jsem neměla tušení, kdy budu propuštěna. 'Asi nikdy, a jak to vidím, ta trojčata plánují udělat z mého života živé peklo,' pomyslela jsem si. Život pro mě byl naprosté peklo, od té doby, co jsem se stala služkou trojčat. Pokud jsem za ně nedělala úkoly, vyřizovala jsem jejich pochůzky nebo jsem pro ně vybírala burger nebo něco jiného. Brzy se zdálo, že jsem jejich kojná. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem jim nepřebalovala pleny. Během jejich fotbalových zápasů jsem tam vždycky byla s košíkem plným jejich potřeb pro hru. Ručník na obličej, abych jim otřela pot, který se jim tvořil na tvářích, a láhev vody, abych utišila jejich žízeň. Sotva mám čas sama na sebe. Ta trojčata mě frustrovala do té míry, že mě každé ráno budila naléhavými hovory, abych přišla k nim domů a připravila jim snídani. 'Jak otravné, nemají na to služebné?' vždycky jsem se divila, ale neodvážila jsem se to říct nahlas. Kromě toho, že mi trojčata každý den způsobovala bolesti hlavy, měla i škola své vlastní problémy a vůbec to nebylo snadné. Jak jsem tušila, v noci, kdy jsem byla v rozpacích, byla videa s Bradenem, jak mě odmítá, zveřejněna na sociálních sítích. Absolutně nikdo se mi teď ve škole neposmívá, teda kromě trojčat, což je překvapivé. Je to, jako by se o to nestarali, už se o tom tématu nikdy nezmínili, od té doby, co přišli do mého bytu. Braden a Jessica se na druhou stranu nikdy nepřestali chovat zamilovaně v mé přítomnosti. Stále si pamatuji tu hloupou věc, kterou jsem nedávno udělala, jednou jsem Jessicu zahnala na záchodě a zeptala se jí, proč mi to všechno udělali. Myslím tím, jestli věděli, že mě chtějí využít, 'Proč se mi vůbec namáhat se přibližovat?' přemýšlela jsem a rozhodla se jí zeptat, ale všechno, co jsem na oplátku dostala jako odpověď, byl posměšný smích, než na mě vztekle vyplivla slova plná jedu. "Nikdy jsme nečekali, že to bude taková zábava, že ne?" zeptala se posměšně a já jsem na ni zmateně zvedla levé obočí. "Co tím myslíš, Jessico?" zeptala jsem se a oslovila ji jejím jménem a ona se ušklíbla, než se otočila, aby se na mě s odporem podívala. "Byla to sázka, ty trubko," informovala mě tehdy a já jsem cítila, jak se můj svět podruhé hroutí na kousky. "C co?" zeptala jsem se a zjistila jsem, že můj hlas je praskavý a pryč.