V rohu temného sklepa ležela svázaná a v bezvědomí překrásná žena. Její tělo pokrývaly rány, zdálo se, že pocházejí od ran bičem, kůže byla potrhaná. Pohled to byl vskutku šokující. Šplouch. V tu chvíli na ni vylili kbelík vody. "Probuď se," zařval netrpělivě vysoký a dobře stavěný muž. Bezvědomá žena se zamračila, jako by se chystala probudit. Když se dál nehýbala, muž do ní kopl. Tak moc to zabolelo, že žena prudce otevřela oči, v obličeji se jí zračil zmatek. Muž si všiml, že je vzhůru, a zuřivě řekl: "Naštěstí máš dobrého syna, který se po tobě neustále ptal v sídle Johanssonových. Jinak bys tu musela zemřít." Pomyslela si: "Syn? Sídlo Johanssonových? Cože? Nebyla jsem snad doma, nepila kávu a nehladila svého psa? Aha, jasně. Můj dům najednou začal hořet a vybuchl. Tak kde to jsem? Dopadla jsem do rukou nepřítele poté, co mě našli živou?" Žena cítila jen bolest hlavy a celé tělo jí pulzovalo bolestí. Chtěla se pohnout, ale zjistila, že je svázaná. "Sakra!" zamumlala potichu. "Co jsi to řekla?" Muž do ní znovu kopl a podrážděně dodal: "Chceš umřít?" V ženě zablýsklo vražedné světlo. Vzhlédla k muži a mírně přimhouřila oči. Její oči byly plné zuřivosti, když mu vyhrožovala: "Zkus si do mě kopnout ještě jednou." "Nebo co? Ááá!" Než muž stačil dokončit větu, náhle vykřikl. Žena, která byla původně přivázaná k zemi, se nějakým způsobem vymanila z provazu. Popadla muže za krk a s velkou silou ho přitiskla ke zdi. Za boží milosti! Muž se neustále zmítal. Protože nemohl dýchat, zrudl v obličeji. Žena se podívala na muže, který byl na pokraji smrti, a arogantně se usmála a se zlým pohledem řekla: "Chtěl jsi do mě kopat? Jsi tak silný? Nikdo na světě do mě nemůže kopat! Ty si koleduješ o smrt!" "Slečno Samantho Johanssonová, prosím, ušetřete mě. Paní, jen jsem plnil rozkazy..." zachrčel muž. Ženě se mírně změnil výraz v obličeji. "Jak jsi mě nazval?" "Paní..." "Ne! Předtím!" štěkla netrpělivě. "Slečno Samantho Johanssonová..." S žuchnutím byl muž hozen na zem. Do plic mu znovu vnikl vzduch a on zoufale lapal po dechu. Když se znovu podíval na Samanthu, v očích se mu zračil strach, jako by se díval na monstrum. Žena se mírně zamračila a v jejích krásných očích se mihla stopa zmatku. Pomyslela si: "Samantha Johanssonová? Ale jmenuji se Sammie Johanssonová." Sammie podvědomě natáhla ruce. Její ruce byly štíhlé a neobyčejně hladké. "To nejsou moje ruce! Takže jsem v těle takzvané Samanthy? Kdo je Samantha? Jak se to mohlo stát? Každopádně si raději zvyknu na tohle jméno a nejdřív zjistím, v jaké jsem situaci." Sammie, nyní Samantha, se zamyslela. Samantha přimhouřila oči a kopla do muže, který se třásl na zemi. "Vezmi mě do sídla Johanssonových!" U brány sídla Johanssonových Samantha zamračeně zírala na sídlo před sebou. Tohle nebylo sídlo Johanssonových, které znala. Pomyslela si: "Tohle nemůže být sídlo Johanssonových!" Muž se vedle ní třásl a vykoktal: "Paní, dovezl jsem vás do sídla Johanssonových. Mohu teď odejít?" Samantha na něj netrpělivě pohlédla. "Proč tak spěcháš? Nechceš si jít dát šálek kávy a popovídat si se svým šéfem?" Muž se tak vyděsil, že málem padl na kolena. Pomyslel si: "Dát si šálek kávy a popovídat si se svým šéfem? Spíš vypít jed a povídat si o tom, jak zemřu!" Mužovi těkaly oči kolem, jak usilovně přemýšlel. "Paní Lucille Johanssonová mě jen požádala, abych ji sem dovezl, aniž by specifikovala jak. Když už je tady, mělo by být v pořádku, když nejdřív uteču," dumal. V tu chvíli se muž cítil jako génius. Protože mu Samantha nevěnovala pozornost, otočil se, aby utekl. K jeho zděšení Samantha zareagovala rychle a podrazila mu levou nohou, takže upadl obličejem na zem. "Ááá!" Muž bolestně vykřikl. Samantha přimhouřila oči, v obličeji se jí mihl hněv. Šlápla mu na záda, mírně se ohnula a dala si jednu ruku do kapsy, vypadala chladně a nemilosrdně. "Řekla jsem ti, že jestli se odvážíš něco udělat, dnes zemřeš!" Muž se tak bál, že se neodvážil pohnout. V tu chvíli si nepřál nic jiného než brečet a jít domů za maminkou. Náhle k nim přes ulici přijelo černé auto. Když se Samantha podívala, viděla, jak se okénko na zadním sedadle pomalu stahuje. V zorném poli se jí objevil muž s pohlednou tváří. Měl ostré rysy a výraznou linii čelisti a jeho oči byly tak krásné, že se zdálo, že v sobě nesou smrtelnou přitažlivost. Byl to Adonis. Samanthě se zlepšila nálada, když viděla toho pohledného muže. Ušklíbla se a přehodila si vlasy, než na něj lusknutím prstů naznačila, že je nejkrásnější ženou na světě. Mužovy bezcitné oči se mírně zachvěly, ale ignoroval Samanthu, otočil hlavu a stáhl okénko. Samantha zírala na zadní část auta a potichu zanadávala: "Podivín." Pomyslela si: "Jak se mohl nehnout, když na něj lusknula prsty tak krásná žena, jako jsem já? Radši ať se mi neukazuje na očích, nebo mu dám lekci!" Mezitím v autě Simon Yates zvolal: "Svatá krávo, Francisi. Odkud se vzala ta divná ženská? Natáčí se tu něco? Je rozcuchaná a celá od ran, a dokonce šlape na vysokého a dobře stavěného chlapa. A přesto na tebe dokázala lusknout prsty? Jak směšné! Pokud se nemýlím, házela po tobě očkem? Neví, že tím svým špinavým obličejem oslepí moje krásné oči? To je divná holka! Chci se s ní spřátelit!" Poté, co Simon domluvil, podíval se na Francise Gurraye vedle sebe. Ten se díval dolů na svůj telefon. Měl hladkou linii čelisti, klenutý nos a dobrou pleť. Ve srovnání s těmi mužskými celebritami v zábavním průmyslu s tunami fanynek vypadal mnohem lépe. Kdyby byl Simon žena, chtěl by si Francise vzít. Simon si pomyslel: "Jak se mohlo o takovém milém muži říkat, že je netaktní, nevzdělaný, nevychovaný, zlý a násilnický muž, který zabil svého mladšího bratra?" Při té myšlence si Simon bezmocně povzdechl. "Co?" Francis se ohlédl a jeho hlas byl chraplavý s trochou chladu. "Nic." Simon našpulil rty a pokračoval: "Jen že naši objednávku už rok a půl nikdo nepřijal." Francis nic neřekl. Vytáhl z boku krabičku cigaret a jednu si vložil mezi rty. Když kouřil, byl v jeho očích nevysvětlitelný výraz. Přesto z nějakého důvodu lidé cítili v jeho ledové auře stopu osamělosti. "Mami!" V tu chvíli si krásný chlapeček v sídle Johanssonových všiml, že Samantha vchází do dveří, a rozběhl se k ní, objímajíc ji za stehno. Samantha bolestně zalapala po dechu, když do ní chlapeček vrazil. Chlapec ji okamžitě pustil a zdálo se, že má v očích slzy. "Mami, co se ti stalo? Proč máš tolik ran?" Poté, co si všiml jizev po celém těle Samanthy, chlapeček se našpulil a rozplakal. Pomyslel si: "Žiju si každý den dobrý život v sídle Johanssonových, zatímco maminka tolik trpěla. Jsem tak špatný syn. Co jiného můžu v životě dělat, když ani nedokážu ochránit maminku?" Ve stejnou dobu Samantha lhostejně pohlédla na chlapce, kterému bylo kolem čtyř nebo pěti let. "Je pohledný. Proč mám pocit, že mi připadá trochu povědomý? Každopádně zjistím, proč mám najednou syna, až později," pomyslela si. Samantha přimhouřila oči a pohlédla dopředu, v jejích očích byla vidět kombinace chladu a zuřivosti. Když uviděla lidi před sebou, pomyslela si: "Skvělé, je jich hodně. Je čas vyrovnat si účty za tyhle zranění, co jsem utrpěla!" "Proboha. Samantho, jak jsi se tak ošklivě zranila? Co se děje?" Žena, které bylo přes čtyřicet a byla oděná do šperků, se šokovaně podívala na Samanthu a zvolala: "Riusi, požádej řidiče, ať přijede a odveze Sam do nemocnice. Má tolik ran a nechceme, aby dostala infekci." Darius Johansson však lhostejně odpověděl: "Ha. To není třeba! Raději se poflakuje venku, než aby se vrátila k nám domů. Bude lepší, když zemře venku, aby nás zase nedostala do nějakých problémů!" "Aha. Takže ty jsi můj drahý otec," poznamenala Samantha s významným úsměvem. "Ty! Co je to za tón a přístup?" odsekl Darius. Žena se šperky, vidouc situaci, řekla zkroušeným tónem: "Samantho, přestaň být před otcem tvrdohlavá. Pokud došlo k nějakému nedorozumění, můžeme si o tom promluvit později. Pojďme nejdřív do nemocnice a nechme tě ošetřit." "Nedorozumění?" Samantha zvedla obočí a podívala se na ženu. Pokud se nemýlila, tahle žena by měla být partnerkou jejího otce. Pomyslela si: "Možná je to moje nevlastní matka?" "Taky si myslím, že je čas vyřešit to nedorozumění," oznámila Samantha. Pokynula někomu venku u dveří a pokračovala: "Hanseli, pojď dovnitř a řekni všem, kdo ti nařídil, abys mě zamkl, a kdo mě zbil."