Večer rodina Johanssonových večeřela společně. Samantha se prohlédla v zrcadle. Dívka v zrcadle měla jemné obočí, srnčí oči, malý a rovný nos a růžové rty. Na Samanthině tváři o velikosti dlaně vypadala její pleť světlá a hladká, bez jediné chybičky. Umístění jejího nosu, úst, očí a obočí bylo dokonale vyvážené a harmonické. Kombinace jejích rysů obličeje umocňovala její celkovou přitažlivost. Mateřské znaménko v koutku jejího levého oka téměř vyzařovalo koketní auru, jako by ji Bůh obdařil darem svůdnosti. Její rty se zkřivily do podmanivého úsměvu, čímž zdůraznily její nesrovnatelnou krásu. Přestože cítila mírný pohrdání pro svou křehkou postavu, nemohla popřít, že její obličej vypadá dobře; připomínal jí její bývalý obličej. Při bližším pohledu si všimla určitých podobností, včetně totožného umístění charakteristického mateřského znaménka. Ani vybíravá žena jako Samantha by nemohla mít žádné námitky. Nyní konečně věděla, proč se na ni žena jménem Elise dívala se stopou žárlivosti. Žárlila na její krásu, na dar, který jí Bůh štědře nadělil. "To je opravdu zajímavé," pomyslela si Samantha. Samantha si ladně přehodila své černé vlasy za záda a se svůdnou chůzí sestoupila po schodech. Ryland šel za Samanthou a nemohl si pomoct, ale přemýšlel, jestli by jeho matka, kdyby takhle vyšla ven, přitáhla zástupy potenciálních otčímů. Byla to strašná představa. V tu chvíli dole, Rylandova dětská židlička byla umístěna po Alecově pravici, nahrazovala místo, které dříve patřilo Julianovi. Bylo vidět, že si Alec svého jediného pravnuka velmi váží. Mezitím byla Samantha usazena na konci stolu, ale vůbec jí to nevadilo. Během večeře se Xavion tiše přesunul k Samantě a zašeptal: "Samantho, odpoledne jsem tu nebyl. Slyšel jsem, že jsi byla zraněná. Jak se máš? Byla jsi u doktora?" Samantha se zamračila na Xaviona vedle sebe. Xavion měl pěkné rysy a pár živých očí. Když zachytil její pohled, zazářil úsměvem, který odhalil jeho zářivý chrup. Vyzařoval slunnou a veselou atmosféru. Samantha byla obvykle trpělivější s pohlednými lidmi. Mírně se usmála a její krásné oči se zdály být plné hvězdného světla. "Jsi Xavion?" Xavionovi se rozšířily oči. "Vážně? Neviděla jsi mě jen pět nebo šest let a už jsi na mě zapomněla?" Pak Xavion zkřivil rty a řekl: "Samantho, chápu, že jsi na mě možná naštvaná, že jsem tě nenavštívil. Mí rodiče trvali na tom, abych v posledních letech studoval v zahraničí. Vrátil jsem se teprve před pár dny a tajně jsem se snažil zjistit, kde jsi. Nečekal jsem, že se vrátíš dřív než já. Ale neboj se. Teď tě můžu chránit. Pokud nechceš zůstat v tomto domě, řekni mi to. Najdu ti místo a nechám tě se odstěhovat." "Dobře," usmála se Samantha. Xavionovy oči byly omámené, když viděl její zářivý úsměv. Pomyslel si: "Proč mám pocit, že je Samantha po šesti letech mnohem hezčí?" Přestože Xavion od dětství věděl, že je jeho sestřenice výjimečně krásná, vždycky viděl Samanthu, jak se pod vlivem Lucille zdobí silným make-upem a extravagantním oblečením. Celou dobu skrývala svou vrozenou krásu. Proto se Samantha nedostala na seznam nejkrásnějších žen v Elstundě. Místo toho byla známá jako neužitečný idiot, který se narodil do prominentní rodiny. Přestože její rysy zůstaly nezměněny, vyzařovala nyní ještě větší přitažlivost. Bylo to, jako by měla moc okouzlit duše mužů, jako by ji za boží milosti obdařili nebeskou krásou. Bylo to spíš jako kouzlo vyzařující zevnitř ven. Nesla se s vlastní osobitou aurou a sebevědomím. Xavion si myslel, že by se Samantha mohla stát plašší a zbabělejší poté, co byla ponechána sama sobě, aby se protloukala venku. Nikdy nečekal, že vstane z popela jako fénix. Život venku po několik let na ni měl ve skutečnosti pozitivní vliv. Xavion se divil, jestli by měl žít sám, aby to taky zkusil. Právě v tu chvíli rozhovor mezi nimi zaslechla Elise, která seděla vedle Xaviona. Předstírala překvapení a zvýšila hlas. "Cože? Samantho, ty se chceš odstěhovat?" Všichni okamžitě zpozorněli a všichni se s očekáváním podívali na Samanthu. Samantha se ležérně opřela o opěradlo židle a usmála se. Přivřela oči a v nich se zableskl náznak posměchu, když se zadívala na Elise. "Proč bych se měla stěhovat z rezidence Johanssonových? Žije se tu tak pohodlně. Elise, je to proto, že ti jídlo na tomto stole nechutná? Nemůžeš ani držet pusu?" Elise pevně zatnula ruce v pěst. Její oči zčervenaly a se vzlyky řekla: "Samantho, jen jsem slyšela, jak se s Xavionem bavíte o stěhování. Možná jsem se přeslechla, ale prostě se o tebe starám. Bojím se, že pokud se odstěhuješ, budeš znovu snášet těžkosti. Také se bojím, že Ryland, který se k nám konečně vrátil, se bude muset odstěhovat s tebou..." "Ne!" Když Alec uslyšel Elisin slova, náhle změnil výraz a přísně se podíval na Samanthu. "Můžeš se odstěhovat, pokud chceš, ale Ryland nemůže odejít!" Samantha si odfrkla a její oči byly plné nestydatého sarkasmu. "Alecu, už jsem ti řekla, že se nemám v úmyslu stěhovat. Cože? Nevěříš mi? Elise uronila pár slz a ty jsi připravená ji utěšit? Všechny jsme tvé vnučky. Jak se k nám můžeš chovat s takovou zaujatostí?" "Ty!" Alec se tak rozzlobil, že mu zčervenala tvář. "Samantho, jsi nevděčná! Jak můžeš takhle mluvit se svým dědečkem? Okamžitě se mu omluv!" Darius ukázal na Samanthu a pokáral ji. Samantha se na něj ostře podívala. Darius měl jen pocit, že jeho ruka, kterou na Samanthu ukazoval, náhle ochabla a bezdůvodně visela dolů. "On zrovna nedává dobrý příklad, tak proč bych se k němu měla chovat dobře? Vždycky jsem věřila v to, že budu s ostatními jednat tak, jak oni jednají se mnou. Vracím se celá zraněná a nikdo se o mě nestará. Tenhle stařík dokonce nestydatě kryje viníka! Někdo předstírá, že je ubohý, a mluví o mně špatně, a vy všichni ignorujete všechno a okamžitě mě zdiskreditujete. Všechno, co řeknu, zůstane nevyslyšeno. Všichni mě jen rovnou sprdnete. Proč bych měla respektovat lidi, jako jste vy?" Samantha ostře pohlédla na ostatní a řekla: "Kdo by se měl omluvit? Já, nebo vy všichni? Hmm?" "Ty... Ty..." Alecova tvář se zalila intenzivními emocemi a ještě víc zčervenala. Ruce se mu třásly, nádobí zacinkalo na zem a zdálo se, že je na pokraji zhroucení. "Tati!" Všichni se jeden po druhém šli podívat na Aleca a scéna se zvrhla v chaos. "Wayne! Zavolej doktora Yearwooda, ať se na tátu podívá." "Dobře, hned mu zavolám." Samantha sledovala, jak opatrně pomáhají Alecovi na pohovku, jemně ho pokládají a pak mu jemně podávají vodu. Nemohla si pomoct a protočila očima. Pomyslela si: "Jen jsem říkala pravdu. Nezvládne trochu kritiky? Bylo by lepší, kdyby prostě chcípnul a přestal znečišťovat vzduch svou přítomností!" Všichni se vrhli do obývacího pokoje a obklopili Aleca. Jen Samantha seděla stále u jídelního stolu a pomalu jedla. Když to Darius viděl, pomyslel si: "Jak může tak bezcitně pokračovat v jídle poté, co dohnala svého dědečka na pokraj zhroucení?" Darius se tak rozzlobil, že se vrhl k ní a hodil Samanthinou miskou na zem. "Jak můžeš v takovou chvíli jíst? Tvůj děda je kvůli tobě v takovém stavu, a ty máš tu drzost tady pokračovat v jídle? Jdi si kleknout před dědu a omluv se mu!" "Kleknout si před něj? Jsi si jistý?" Samanthinou miskou třískli. Nenajedla se dost a teď měla velmi špatnou náladu. Dariusovi se roztřáslo srdce, když uviděl Samanthiny oči. Proč měl pocit, že pokud řekne "jistý", přinese mu to nesnesitelné následky? Na okamžik se mu slovo "jistý" zasekla v krku a málem ho udusila. "Mami..." Ryland přišel a zatáhl Samanthu za rukáv. Když Samantha uviděla Rylandovy ubohé oči, náhle jí změklo srdce a pokusila se potlačit svůj hněv. Pak vstala od stolu, zvedla Rylanda a vešla do obývacího pokoje. Alec ležel na gauči. Hrudník se mu neustále zvedal a tvář mu zbledla. Terence spěšně zakřičel: "Wayne! Wayne! Kde je doktor Yearwood? Proč doktor ještě nepřišel?" "Doktor je na cestě! Bude trvat deset minut, než tu doktor bude!" Spěšně odpověděl Wayne. "Není třeba volat doktora."