Vidouc, jak je jeho nejoblíbenější pravnuk tak zarmoucený, Alecovo srdce se málem roztavilo láskou a soucitem k Rylandovi. Alec vzal Rylanda do náruče a konejšil ho: "Ach, moje zlatíčko, neplač." Ryland našpulil rty a sevřeným hlasem řekl: "Pradědo, jsem opravdu tak špatný? Proč mě nechce ani obyčejná školka? Jsem tak smutný..." Alec řekl: "Ach, moje lásko! Nebuď smutný! Potrestám každého, kdo se opováží říct, že jsi mizerný." Lucille škubala rty, jak zírala na tu scénu před sebou. Křičela ve svém srdci: 'Jak se to mohlo vyvinout až sem? Ryland řekl, že je to jen obyčejná školka? Proboha! To je přece Královská školka! Je pravda, že jsem se nesnažila ze všech sil využít své známosti, abych dostala Rylanda do Královské školky, ale to proto, že nestálo za to trávit tolik času a energie kvůli Rylandovi. Kromě toho je pravda, že Ryland nemá ve studiu žádné základy. Je opravdu mizerný! Když bylo Elise pět let, už uměla recitovat stovky básní! Musí se Ryland opravdu chovat tak zarmouceně před Alecem? Jednoduše přehání!' Lucille chvíli přemýšlela a řekla: "Rylande, jsi tak chytrý a roztomilý! Vůbec nejsi mizerný. Je to jen Královská školka, takže se neboj. Nechtějí tě, ale my se o ně taky můžeme méně starat. Babička ti najde ještě lepší školku, ano?" Samantha se ušklíbla a pak posměšně řekla: "Školku lepší než Královská školka? Lucille, hodláš poslat Rylanda do zahraničí?" "S tím nebudu souhlasit!" Alec okamžitě namítl. "Ryland je ještě tak mladý, nemůže mě opustit a jet do zahraničí." "Přesně tak. Nechci opustit svého chytrého syna." Samantha uždibovala oříšky a s hravým úsměvem řekla: "Co je s tebou, Lucille? Navzdory postavení naší rodiny v Elstundě, nezvládneš ani Královskou školku. Pokud se to ostatní dozvědí, budou se nám všichni smát." Když to Alec uslyšel, upřel na Lucille temný pohled. "Má pravdu. Ryland je můj jediný pravnuk. Pokud nebude chodit do nejlepší školky v Elstundě, co si budou ostatní myslet? Bude to tak trapné!" pomyslel si Alec. Alec se rozzuřil a tvrdě udeřil svou vycházkovou holí o podlahu. "Tuhle záležitost jsi vyřešila špatně," vyčítal jí. Lucille se po Alecově napomenutí zalila karmínová červeň. Už je to dlouho, co ji Alec takhle seřval, nemluvě o tom, že ji seřval před Samanthou a Rylandem. Lucille se cítila velmi trapně. Bylo to víc než ponižující a rozzuřující. Původně si Lucille myslela, že s Samanthinou bázlivou osobností, poté, co se dozvěděla, že Královská školka Rylanda odmítla, Samantha tuto záležitost nechá být. Až se to stane, Lucille ji plánovala sladce přemlouvat a přesvědčit Samanthu, aby souhlasila s tím, že Ryland bude chodit do jiné školky. Tímto způsobem by Lucille nemusela utrácet všechny ty peníze. Podle Lucille si Ryland nezasloužil studovat v tak dobré školce. Koneckonců, byl Samanthin syn a vnuk té mrchy. Zdálo se však, že Samantha se osvítila. Bez dalších řečí okamžitě upozornila Aleca na tuto záležitost. Samantha využila Alecova obdivu k Rylandovi a dostala ji do těžké situace. V tuto chvíli se Lucille neodvážila Aleca rozzlobit. Lucille se zhluboka nadechla a potlačila svůj hněv. Jemně řekla: "Takže najdu jiný způsob." "Není třeba!" Samantha vstala a zvedla hlavu. Oříšek jí spadl přímo do úst. Tato série akcí byla provedena jedním pohybem a vypadala neuvěřitelně cool. Samantha ledabyle žvýkala oříšky a s lehkým úsměvem zírala na Lucille. "Vezmu Rylanda s sebou. Už tě nebudu obtěžovat, Lucille. Koneckonců, zdá se, že jsi neupřímná. Z toho, jak to vypadá, se zdá, že nám nepřeješ dobře... Každopádně se s tím nedá nic dělat. Koneckonců, nejsme s tebou biologicky spřízněni. Jako Rylandova matka mohu osobně zamířit do Královské školky a zaregistrovat ho." "Synu, pojďme." Po těchto slovech si Samantha jednou rukou odhodila vlasy dozadu, zatímco druhou ruku měla v kapse. S tím se vytratila ze dveří jako velký šéf. Ryland ji spěšně následoval. Lucille zbledla a neodvážila se podívat na Alecův chladný pohled. Poté, co Samantha vyvedla Rylanda ven, vzala si taxík přímo do Královské školky. Do konce vyučování zbývala zhruba půl hodina, takže se tam stihli dostat včas. U vchodu do přijímací kanceláře se Samantha na Rylanda ušklíbla. "Drobečku, jaký je maminčin úsměv?" zeptala se Samantha. "Krásný!" pochválil Ryland. Byla to ale vlastně lež. Její úsměv vypadal opravdu falešně. "To je dobře." Samantha se pyšně usmála a zaklepala na dveře. "Dále." Zevnitř se ozval jasný ženský hlas. "Promiňte, je tu paní Carrera?" zeptala se Samantha. Žena sedící u stolu nespěchala s odpovědí. Měla na sobě brýle s černými obroučkami a mlčky si Samanthu prohlížela s neskrývaným pohrdáním. Samantha měla na sobě oblečení od náhodných značek a její mikina byla praná tolikrát, že vypadala bíle. Neměla žádné slušné hodinky ani náhrdelník. Jediné, co jí padlo do oka, byl Samanthin vzhled. Ta žena si pomyslela: "Je tak mladá. Hádám, že by měla být milenka nějakého magnáta." Při té myšlence se zhnusení v ženě ještě prohloubilo. Pak netrpělivě řekla: "Jsem Willow Carrera. Co pro vás mohu udělat?" Samanthě přirozeně neuniklo pohrdání v Willowiných očích. Samantha si sedla přímo před ni se zkříženýma nohama. Byl to postoj velkého šéfa. Samantha na Willow ledabyle zírala, aniž by cokoliv řekla, což způsobilo, že druhá cítila, jak ji brní pokožka hlavy. Willow si nemohla pomoct a zeptala se znovu: "Promiňte, co pro vás mohu udělat?" Její přístup byl mnohem lepší než dřív a dokonce projevila stopu nevědomého respektu. "Ha! Hračka!" pomyslela si Samantha. Samantha se usmála a ledabyle řekla: "Co jiného pro mě můžeš udělat? Samozřejmě, že jde o registraci." Willow jen cítila, že Samanthin úsměv je tak okouzlující a atraktivní. Byla jako svůdná liška! 'Není divu, že se mohla stát něčí milenkou. S takovým vzhledem je dostatečně kvalifikovaná. Ale je to jen žena, která si vydělává na živobytí svým vzhledem. Co se týče mě, jsem vynikající učitelka, která vystudovala renomovanou univerzitu a byla najata Královskou školkou na základě mých schopností. Není třeba se jí bát!' pomyslela si Willow. Při té myšlence se Willow opět cítila sebevědomě. Zaujala postoj učitelky a zeptala se: "Kolik je vašemu dítěti let?" "5 let," odpověděla Samantha. "Kde dřív studoval?" zeptala se Willow. "Ještě nechodil do žádné školy," řekla Samantha. Willow vypadala nevěřícně. "Ještě nestudoval v žádné škole a chcete, aby chodil do Královské školky? Nevíte, že dítě by mělo složit přijímací test, než vstoupí do Královské školky?" "Co je to přijímací test?" Samantha byla trochu netrpělivá a řekla: "Nechte ho to udělat." Willow potlačila svůj hněv a pomyslela si: 'Dobře. Pokud chtějí přijímací test, dám jim test! Vzhledem k tomu, že Rylandovi je už pět let, není přehnané dát mu test pro druhý ročník, že? Až dostane za test nulu, bude se stydět a pak odejde!' Poté Willow přinesla Rylandovi testovací papír a požádala ho, aby ho tiše vyplnil. Samantha nechtěla Rylanda rušit a šla ven. Bloumala po školce a uviděla muže, jak kouří v rohu. Ten muž měl na sobě černou košili s oblekovými kalhotami. Jeho kožené boty byly vyleštěné, až se leskly jako zrcadlo. Měl neobyčejný temperament. Jeho tělo vyzařovalo silnou auru odměřenosti, která lidi odstrašovala od snadného přiblížení se k němu. Samantha si pohladila bradu. Pomyslela si: "Z pohledu zezadu se zdá trochu pohledný..." Tsk. Když ho viděla kouřit, zatoužila po cigaretě.