Žena v zrcadle měla rozcuchané, mastné vlasy potřísněné krví. Její tvář byla bledá s několika zaschlými skvrnami krve, ale rty postrádaly barvu. Samantha s odporem zamlaskala a pomyslela si: "Nikdy jsem nebyla tak neupravená. Je to opravdu trapné." Naštěstí měla Samantha hezkou tvář a špičatou bradu. Její krásné oči byly obzvlášť přitažlivé. V koutku levého oka měla také malé znaménko krásy, které ji činilo ještě okouzlující. Letmý úsměv z ní udělal lišku, která dokáže lidi obalamutit. "Mami..." "Hm?" Samantha se otočila na dítě, které ji nestydatě následovalo. "Promiň, mami." Když dítě ucítilo její pohled, po tvářích mu stekly slzy. "Nemohl jsem tě najít. Drželi mě doma a nedovolili mi odejít. Několik dní jsem držel hladovku, rozbíjel věci a vztekal se, než se mi podařilo přimět pradědu, aby tě přivedl domů. Ale stejně jsem přišel pozdě. Stejně tě stihli zbít. Promiň, mami. Tak se stydím... Nezasloužím si být tvůj syn." Samanthiny rty se zaškubaly. Pomyslela si: "Tenhle rošťák je tak výmluvný, stejně jako já." Když ji to zaujalo, usmála se. Ani její neupravený vzhled nemohl skrýt eleganci, která z ní vyzařovala. Skvrna od krve vedle malého znaménka krásy v koutku levého oka vypadala jako rozkvétající mák, za boží milosti. "Jak se jmenuješ? Kolik ti je let?" Dítě, které teď tiše plakalo, začalo naříkat. "Mami, jsi tak naštvaná, že mě už nechceš?" "Cože?" Samantha poplácala dítě po hlavě. "Neplač! Jen jsem ztratila paměť. Neřekla jsem, že tě nechci." Dítě bylo slyšením ohromeno. Zamrkalo uslzenýma očima a podívalo se na Samanthu a opakovalo: "Ztratila jsi paměť?" "Ano." Samantha si povzdechla a bezmocně dodala: "Byla jsem tak zbitá, že jsem zapomněla, co se v minulosti stalo." "Asi by nemělo vadit lhát dítěti, že?" pomyslela si. Slzy se dítěti neustále řinuly po tvářích, ale pevně zatínalo pěsti. "Neboj se, mami. Určitě tě pomstím!" "Ale ne, to je v pořádku. Měl by ses soustředit na studium. Já jim udělám ze života peklo." Když se dítě zadívalo na Samanthin ponurý úsměv, přestalo plakat. Měl pocit, jako by kolem něj zavanul studený vítr, z něhož mu naskočila husí kůže. Pomyslel si: "Proč vypadá máma po ztrátě paměti jako jiný člověk? To je jedno. Je to moje máma, která mě porodila a vychovala, tak ji nechám být. A co se týče těch, kteří nás šikanovali, zapamatuju si je. Počkám na správnou příležitost k pomstě!" V tu chvíli přinesl Wayne lékárničku. Poté, co si Samantha vyčistila rány a snášela bolest, požádala dítě, Rylanda Johanssona, aby jí pomohl s aplikací léku. Také ho požádala, aby jí řekl o její situaci. Ukázalo se, že Samantha je nejstarší vnučka rodiny Johanssonů v Elstundě. Její dědeček se jmenoval Alec Johansson a měl tři syny. Byli to Terence Johansson, Julian Johansson a Darius Johansson podle věku. Terencovou ženou byla Priscilla Johansson, která také pocházela z prestižní rodiny. Měli syna jménem Charlie Johansson. Julian byl ženatý s Irene Johansson, umělkyní v tanečním průmyslu. Jejich syn se jmenoval Xavion Johansson. Podle Rylanda byl Xavion jediný normální člověk v rodině Johanssonů. To proto, že se k Samanthě choval opravdu dobře. Co se týče Samanthina otce, Dariuse, ten jí pohrdal. Samanthina matka zemřela, když byla mladá, zatímco její nevlastní matka, Lucille, už byla těhotná, když si Dariuse vzala. Zpočátku se Lucille nelíbila ani Alekovi. Myslel si, že pochází z chudé rodiny a rodině Johanssonů vůbec nepomůže. Ale Lucille měla štěstí, že porodila vynikající dceru. Elise byla od dětství ve všem dobrá. Nejenže se jí dobře dařilo ve škole, ale byla také slavný klavírní génius v Elstundě. Ve věku 14 let uspořádala svůj první koncert a vstoupila do Klavírní asociace Elstundy. Její učitel byl Damien Scotch, prezident Klavírní asociace. Ve srovnání se Samanthou, která se v testech často umisťovala na posledním místě, byla Elise pro Aleca a rodinu Johanssonů hrdostí. Samantha byla pro rodinu Johanssonů vždycky ostudou. Také ji nenáviděli. Před šesti lety, když bylo Samantě 18 let, neuspěla u SAT a byla podvedena, aby pila v baru. Nicméně se něco pokazilo. Nějakým způsobem skončila v posteli s mužem a dokonce otěhotněla. Rodina Johanssonů hodlala tuto záležitost před ostatními utajit, ale rozneslo se to natolik, že o tom věděla každá významná osobnost v Elstundě. Dokonce i rodina Baxterů zrušila svatební smlouvu mezi Keanu Baxterem a Samanthou, která byla uzavřena, když byli děti. Samantha rodinu Johanssonů naprosto ztrapnila. Navzdory tomu, že jí to bylo řečeno, Samantha nechtěla jít na potrat a trvala na tom, že si dítě nechá. Alec se tak rozzlobil, že Samanthu vyhodil z domu. Do rezidence Johanssonů se vrátila až před několika dny, kdy Samanthu a Rylanda uneslo a odvezlo do Elstundy několik lidí, když byli na venkově. Ryland byl přiveden do rezidence Johanssonů, zatímco Samantha byla hozena do suterénu. Ryland se na Samanthu podíval a zašeptal: "Mami, praděda má v poslední době špatné zdraví. Zdá se, že bojují o rodinný majetek. Mám podezření, že nás falešná babička unesla, aby bojovala o rodinný majetek. Koneckonců, jsem teď jediný pravnuk pradědy." Samantha se ušklíbla, když si hrála s napůl uschlými vlasy. "Jaký má smysl bojovat o ten ubohý rodinný majetek? Nechci ho, i kdyby mi ho nabídli!" Rylandovi se zaškubaly ústa, když se nevěřícně podíval na svou matku. Pomyslel si: "Jak mohla mít máma odvahu říct takové nestoudné věci? A zní tak hrubě. Všechny ty roky jsme žili nuzný život na venkově. Maso jsme měli nanejvýš jednou týdně a nikdy jsem neměl žádné hračky. Také si musím půjčovat knihy od pana Hughmana v horách. Kde sakra vzala tu jistotu říct takové věci?" "Cože? Ty mi nevěříš, spratku?" Samantha zvedla obočí a podívala se na Rylanda. "Ne, to bych si nedovolil." Ryland se hned polekal. Samantha si odfrkla, odhodila vlasy, vstala a panovačně řekla: "Přines mi notebook. Ukážu ti, co je zázrak!" Její vlasy zasáhly Rylandovu tvář, která okamžitě zrudla. Ryland si zakryl tvář a slabě řekl: "Praděda mi dal notebook. Přinesu ho ze svého pokoje." Po chvíli se Ryland objevil s notebookem. Přinesl také talíř ovoce a arašídů. "Není to špatné." Samantha poplácala Rylanda po hlavě. "Víš, že mám hlad, a přinesl jsi mi jídlo, jo? Ty jsi tak dobrý syn. Jsi na svůj věk tak ohleduplný." Když to Ryland uslyšel, našpulil rty. Příliš se styděl říct, že přinesl občerstvení, protože se bál, že se bude nudit, ale nebude moci odejít, pokud se Samantě nepodaří udělat takzvaný zázrak. Ale když se o tom Samantha zmínila, cítil se provinile. "Ani jsem si nevšiml, že má máma hlad. Zdá se, že mám ještě daleko k tomu, abych byl dobrý syn," pomyslel si. Samantha položila notebook na stůl a pomalu ho otevřela, v ústech lízátko. S nohama zkříženýma a uvolněnou polohou vypadala jako velká šéfka. V další vteřině zvolala: "Co je to za posraný notebook? Jeho konfigurace je tak špatná! Odpad!"