Clairessin pohled: Klub byl vším, co Jessica popsala, a ještě víc – skrytý svět luxusu, touhy a nebezpečí. Temná, snová atmosféra pulzovala hudbou a šeptanými rozhovory. Vyzařovala exkluzivitu, místo, kde pravidla neplatí. V momentě, kdy jsme vešly dovnitř, jsem cítila desítky pohledů na sobě. Místo abych se styděla, jsem to přijala. Dnes večer jsem chtěla být vidět. Potřebovala jsem se cítit živá. U baru jsem do sebe hodila pár panáků něčeho silného. Alkohol pálil, jak klouzal dolů mým hrdlem, a dodával mi sebedůvěru, kterou jsem zoufale potřebovala. Rozhlédla jsem se a nasávala chaos a vášeň v místnosti. Muži a ženy se líbali bez ostychu, jejich těla se tiskla k sobě, jak se pohybovali v hypnotických rytmech. Bylo opojné to sledovat. Ženy vypadaly tak sebevědomě, tak svobodně, jako by držely veškerou moc na světě. Nemohla jsem se odtrhnout. Hluboko uvnitř jsem toužila po takové sebedůvěře – po takové, která přitahuje lidi bez jediného slova. Jak můj pohled přejížděl po davu, přemýšlela jsem, co – nebo kdo – by ve mně mohl vyvolat takový pocit. Pak jsem ho uviděla. Nahoře, ve VIP zóně, se ledabyle opíral o zábradlí. Vypadal, jako by patřil do úplně jiného světa. Jeho tmavé kadeře rámovaly ostrou, vytesanou tvář a jeho tmavě modrý oblek mu perfektně seděl, jako by mu byl ušitý na míru. Moc se nehýbal, ale jeho přítomnost naplňovala místnost. Sledoval dav, ale nebyl jako ostatní muži tady. Nikoho nepronásledoval ani se nesnažil udělat dojem. Nemusel. Způsob, jakým stál, způsob, jakým se nesl – bylo to, jako by mu to tu patřilo. Jako by si mě mohl vlastnit, kdyby chtěl. Můj tep se zrychlil, když se mé oči upřely na něj. Vypadal starší, ale to mi bylo jedno. Byl neuvěřitelně pohledný, vyzařoval moc a kontrolu způsobem, kterému jsem nedokázala odolat. „To je Gabriel,“ zašeptala mi Jessica do ucha, její hlas sotva pronikal hudbou. „Ani na to nemysli. Je naprosto mimo dosah. Nikdo se k němu nepřiblíží, pokud to nedovolí.“ Gabriel. Už jen to jméno mi poslalo mráz po zádech. Sotva jsem slyšela Jessicino varování. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Jeho temný pohled přejel po davu jako predátor hledající kořist, a na prchavý okamžik se zastavil na mně. Zadržel jsem dech. Držel můj pohled déle, než bylo nutné, jako by si mě prohlížel, rozhodoval se, jestli stojím za jeho čas. Pak se stejně rychle odvrátil a odbyl mě jako všechny ostatní. Ale ten jediný pohled ve mně zažehl oheň. Cítila jsem ho v hrudi, v žaludku – všude. Chtěla jsem, aby se na mě podíval znovu, aby mě tentokrát opravdu viděl. „Není pro tebe, Clairesso,“ řekla Jessica pevně a naklonila se blíž. Ale její slova neměla žádný význam. Nemohla jsem se odtrhnout. Chtěla jsem, aby si mě znovu všiml. Popadla jsem další panák, hodila ho do sebe a položila sklenici, a Jess jsem věnovala zlomyslný úsměv. „Ty vážně uvažuješ o tom, že tam půjdeš nahoru?“ zeptala se s vytřeštěnýma očima. „Bude můj, než tahle noc skončí,“ odpověděla jsem hravým mrknutím. Jessica zavrtěla hlavou, ale na její odpověď jsem nečekala. S každým krokem, který jsem udělala, se mi zrychloval tep. Jak jsem si razila cestu davem směrem k VIP zóně, snažil se vkrást strach, ale já jsem ho odsunula stranou. Alkohol v mých žilách mi dodával odvahu a dnešní večer nebyl o tom hrát na jistotu. Pokud mám žít na hraně, nemůžu teď couvnout. Nikdy předtím jsem nic takového nedělala, ale všechno se mělo změnit. Dnešní večer byl o pomstě. VIP zónu střežili dva muži, kteří vypadali, že by mě mohli rozdrtit jednou rukou, aniž by se zapotili. Nenechala jsem se tím zastavit. Zvedla jsem bradu a šla dál, dokud jeden z nich nepředstoupil přede mě. „Gabriel si mě pozval,“ zalhala jsem a udržovala svůj hlas pevný navzdory nervům, které se ve mně vířily. Jeden ze strážných zvedl obočí, očividně neudělal jsem na něj dojem. Otočil se ke Gabrielovi, který se na něj ohlédl. Gabrielovy tmavé oči se upřely na mé. Jeho pohled byl intenzivní, téměř zlověstný, a zažehl ve mně něco hluboko uvnitř. Na jeho jediné kývnutí strážní ustoupili stranou. Věnovala jsem jim jemný úsměv a vykročila kolem nich. Ve VIP zóně bylo tišeji, hudba tlumeně pulzovala v pozadí. Mé podpatky jemně klapaly o elegantní podlahu, jak jsem si razila cestu k němu. Skupina mužů stojících poblíž nechala své oči bloudit po mém těle, jejich zájem byl zřejmý, ale to mi bylo jedno. Můj zájem byl zcela upřený na Gabriela. Stál u zábradlí, uvolněný, ale dominantní, obklopený ženami, které se ucházely o jeho pozornost. Zdálo se, že si jich nevšímá – nebo mu to bylo jedno. Nechala jsem své boky svůdně se pohupovat, přesně tak, jak mě to Jess naučila, každý krok úmyslný, abych upoutala jeho pozornost. Když jsem se přiblížila, předstírala jsem, že klopýtám, a vylila jsem svůj drink na jeho sněhobílou košili. „Ach ne, to je mi moc líto!“ vydechla jsem, můj hlas byl jemný a zasněný. Podíval se dolů na skvrnu, pak nahoru na mě, jeho tmavé oči se upřely na mé. Intenzita jeho pohledu mi podlomila kolena. „To je v pořádku,“ řekl hlubokým hlasem, který byl hladký a kontrolovaný. Natáhla jsem se k jeho košili a roztřesenýma rukama jsem se snažila skvrnu vyčistit. „Nechtěla jsem—“ Než jsem to mohla dokončit, jeho ruka jemně chytila mé zápěstí a zastavila mě. Teplo jeho doteku mi poslalo mráz po zádech. „Ale já—“ začala jsem, ale jeho mírné zavrtění hlavou mě zastavilo. „Já se o to postarám,“ dodal a pustil mé zápěstí. Ustoupila jsem a cítila se lehkomyslně. Mé srdce závodilo, jak jeho tmavé oči zůstávaly upřené na mé, jako by se snažil přijít na to, co jsem zač. Muž, který vypadal mnohem mladší než Gabriel, mě oslovil a požádal mě o tanec. Věnovala jsem mu zdvořilý úsměv. „Nechám si to ujít,“ řekla jsem a odbyla ho bez mrknutí oka. Gabriel mírně naklonil hlavu a studoval mě, jako bych byla něco neočekávaného. „Vyléváte drinky na cizí lidi vždycky?“ zeptal se tónem, který byl lehký, ale jeho oči byly ostré. „Jen když jsem nervózní,“ přiznala jsem a překvapila jsem sama sebe upřímností. „A co vás znervóznilo?“ Zaváhala jsem. Jak bych mu mohla vysvětlit, jak se cítím v jeho blízkosti? Jak mě jeho přítomnost vtahuje dovnitř a nutí mě zapomenout na všechno ostatní? „Možná je to vaše pověst,“ řekla jsem nakonec. Jeho rty se zatřásly, téměř se vytvořil úsměv. „A co víte o mé pověsti?“ „Že si nikoho nepouštíte k tělu,“ odpověděla jsem a zopakovala Jessicino varování. Naklonil hlavu a studoval mě, jako by se snažil rozhodnout, jestli stojím za jeho čas. Pak se mírně naklonil dopředu, jeho tvář byla tak blízko, že jsem cítila jeho dech na své kůži. Teplo z něj bylo opojné. „Většina lidí nestojí za to, aby se k nim pouštěli blízko,“ zašeptal mi do ucha, jeho dech byl horký a těžký na mé kůži a posílal mi malé jiskřičky elektřiny po těle. Za boží milosti! Těžce jsem polkla a přinutila se setkat se s jeho pohledem. „A jak jste se k tomu rozhodl? Ublížil vám někdy někdo?“ Jeho tvář se změnila, jeho úsměv vybledl. Bylo to, jako bych řekla něco, co jsem neměla. „O svém osobním životě se s cizími lidmi nebavím,“ řekl pevně. Bez dalšího slova se otočil a odešel. Stála jsem tam ohromená a sledovala, jak mizí v davu. Ženy ho obklopily, když procházel kolem, a snažily se upoutat jeho pozornost, ale ani se na ně nepodíval. Jessica měla pravdu – nikdo na něj neudělal dojem, a to mě jen víc nutilo ho chtít. Dnešní večer měl být o tom, abych zapomněla na Adriana, abych si dokázala, že nejsem ta slabá, zlomená dívka, kterou po sobě zanechal. Chystala jsem se dnes večer udělat něco, co jsem nikdy předtím neudělala – chystala jsem se jít za tím, co chci, bez váhání. Do konce večera bude Gabriel můj.