Gabrielův pohled Když jsem se na golfovém hřišti blížil k Sergiovi, už z dálky jsem viděl ten samolibý úšklebek na jeho tváři. Rozpažil a křičel přes green, dost hlasitě, aby ho slyšeli všichni: „To je ten Gabe, jak ho znám! Pozdě, s kocovinou, ale pořád sakra pohlednej! Nic míň jsem nečekal, nezklamals mě!“ Zatnul jsem zuby a lehce si posunul sluneční brýle. „Jdi do prdele, Serži,“ zamumlal jsem