Gabrielův pohled Zatrnul jsem, vzpomínky se mi vracely v záblescích. „Tak po mně nechtěj, abych to nechal být, když to nemůžeš pochopit!“ Hlas mi zněl drsně, potlačovaný vztek se ze mě valil ven. Sergiova ruka klesla k tělu, ale pohled upíral stále na mě. „Nechci, abys to nechal být kvůli nim,“ ukázal mi na hruď. „Chci, abys to nechal být kvůli sobě.“ Ušklíbl jsem se a prosmýkl kolem něj. „Jsem v