Clairessin pohled Gabriel mě táhl chodbou, sevření kolem mého ramene měl pevné a hněv z něj vyzařoval ve vlnách. Prsty se mi zaryly do kůže, ale mlčela jsem, odolávala nutkání se vytrhnout. Nechtěla jsem to zhoršit, a tak jsem zůstala potichu. Viděla jsem ho takhle rozčíleného jen jednou – tehdy na semináři, když mě viděl, jak si povídám s Danielem. Ale tohle bylo horší. Jeho hněv byl namířený na