Alex stál v černé košili a padnoucím obleku, vyzařoval klid a noblesu. Pohlédl na mě svrchu a koutky úst se mu zvedly do slabého, téměř svůdného úsměvu. Na moment jsem se zastavila, fascinovaně jsem na něj zírala a v hlavě mi to šrotovalo, abych vůbec dokázala formulovat slova. "Ty... co tady-" Nedokázala jsem dokončit větu. Ústa nestíhala myšlenkám, ale dobře jsem věděla, proč tu je. Způsobila js