Vrátil jsem se do pokoje a zavřel oči, ale spánek se kamsi vytratil. Dlouze jsem si povzdychla a lehce přejela prstem po jizvě na zápěstí. To slabé bodnutí nestálo za řeč. Vždyť zranění z dětství byla tak běžná jako dýchání. Matka mi nikdy nedovolila se bránit, takže jsem to vždycky schytávala já. Často jsem se vracela domů s modřinami a babička se při pohledu na ně vždycky zamračila starostmi. Pa