Z pohledu Vanessy: Už je deset minut po šesté večer a já jsem pořád úplně sama v luxusním apartmá, kde se mám setkat s Dominicem Richardsem, mým budoucím manželem. Kromě všech faktů, které jsem si o něm přečetla v novinových článcích, je pro mě stále cizí člověk. Mluvili jsme spolu jen dvakrát, a v obou případech v přítomnosti našich rodičů. Poprvé to bylo během našeho představování na firemní akci a podruhé na narozeninové oslavě mého otce, kterou pořádal pan Richards, Dominicův otec. Jinak jsme spolu vůbec nemluvili. Ten den jsem se s ním sice pokusila navázat rozhovor, ale zdálo se, že se mi vyhýbá, a dodnes přemýšlím proč. Tohle je poprvé, co spolu budeme mluvit mezi čtyřma očima, a byl to on, kdo mi napsal, abychom se tu sešli. Ačkoli na mě naléhal, abych přišla včas, sám má pořádné zpoždění a já začínám pochybovat, jestli se vůbec ukáže. Jak tak sedím a čekám, nemůžu se přestat rozhlížet po všem tom luxusu, ve kterém on a jeho rodina žijí. I tento velkolepý hotel patří jeho rodině. Je to obchodní magnát a miliardář. Ať se na to dívám jakkoli, dělám to jen kvůli otci, protože tohle bude hrát v jeho prospěch. Zatímco přemýšlím o všech těch dobrých věcech, které mé rodině toto manželství přinese, dveře se konečně s vrzáním otevřou a vejde Dominic. Na okamžik zpomalí, dívá se do telefonu a píše zprávu, pak si ho zastrčí do kapsy kalhot. Má na sobě černý oblek šitý na míru. Poté pokračuje ke kulatému stolu, aniž by se na mě podíval, a zabírá spoustu místa tím, jak arogantně máchá rukama. Navzdory aroganci, která čiší z jeho řeči těla, z něj stále nemůžu spustit oči, protože je tak neskutečně pohledný. Možná se osobně neznáme, ale nemůžu popřít, jak je přitažlivý. Když dojde ke kulatému stolu, ledabyle odsune židli na druhé straně a posadí se, přičemž si projede rukou hedvábnými vlasy. Očekávám, že promluví jako první, ale když mu to trvá příliš dlouho, cítím se trapně, a tak raději něco řeknu já. „Dobrý večer,“ věnuji mu úsměv a snažím se, aby vypadal co nejupřímněji. „Trvalo vám to,“ odpoví arogantně a výraz jeho tváře odpovídá jeho postoji. „Promiňte?“ svraštím obočí, protože jsem nečekala, že bude tak nestydatě arogantní. Opře se v křesle, nakloní hlavu a řekne: „Měla jste mě pozdravit v okamžiku, kdy jsem vešel.“ Myslí to teď vážně? Jak povýšené od něj, že se ke mně takhle chová. Nikdy v životě jsem nebyla ten typ, co by ustupoval, a rozhodně s tím nehodlám začínat teď. Proto se pokusím něco říct a ozvat se proti té neuvěřitelné neúctě, kterou vůči mně projevuje. „Proč byste čekal, že vás budu zdravit–“ „Dost, přejděme rovnou k věci,“ přeruší mě a vytáhne telefon. S odfrknutím čiré nedůvěry se opřu do židle. Ať se snažím sebevíc, nemůžu skrýt své zklamání. Připomenu si však, co je v sázce, a tak mu jen lehce přikývnu. „Dobře, přejděme tedy k věci, jak říkáte.“ „Za pár týdnů se vezmeme, což už víte, a jakmile se tak stane, budete se za všech okolností řídit mým rozvrhem,“ prohlásí pevně a jeho pohled se mi zavrtává do očí, když se nakloní přes stůl. „Zúčastníte se všech akcí, které budu považovat za nutné, ať se vám to líbí, nebo ne.“ Nejenže je jeho tón nesmírně povýšený, je také autoritativní, ale teď není vhodná chvíle, abych působila zastrašeně, protože pravdou je, že nejsem. Proto narovnám ramena a setkám se s jeho pohledem zpříma. „Rozumím,“ odpovím a můj hlas je pevný a bez nejmenšího zaváhání. Toto je náš první soukromý rozhovor a odmítám mu dovolit, aby na mně spatřil jakoukoli známku slabosti. „A očekávám, že budete na veřejnosti udržovat určitou image, bez ohledu na to, kam půjdeme,“ pokračuje stále povýšeným tónem. „Jako moje manželka budete mým odrazem a nebudu tolerovat žádné chování, které by mohlo pošpinit mou vynikající pověst.“ Zhluboka se nadechnu a pod stolem zatínám pěsti, zatímco se nutím zůstat klidná. Ale hluboko uvnitř bych na něj nejraději vyjela. Nemůžu. Tolik na tom závisí. „Jak si přejete. Udělám vše, co bude nutné, abych udržela vaši image,“ odpovím opět pevným tónem. Navzdory narůstajícímu vzteku uvnitř vím, že musím držet jazyk za zuby v zájmu otcovy firmy. Už teď vím, že pokud bych projevila jakýkoli odpor k čemukoli, co řekne, není na světě pochyb, že by to všechno jenom ještě víc zkomplikovalo. Ačkoli souhlasím se sňatkem z rozumu, odmítám se nechat zlomit jeho arogancí a povýšeným postojem. Sehraju svou roli v této šarádě, a to vše ve jménu záchrany toho, na čem mi nejvíc záleží. Vzít si ho je jediný způsob, jak zajistit finanční stabilitu, kterou moje rodina zoufale potřebuje. Snažím se odsunout své pocity stranou a soustředit se na vyšší cíl. Než jsem se s ním tady setkala, předpokládala jsem, že se sem jdeme seznámit, ale teď už vím, že to pro něj nemá žádný význam. Už teď vidím, že naše interakce budou postrádat jakékoli skutečné emoce nebo spojení. Jak ho sleduji, jak mluví dál a přitom neustále něco píše na telefonu, jeho slova mě řežou jako nůž. Nemůžu ignorovat svíravý pocit v žaludku. Je to takový kretén. „Už jsem se zmínil, že se zúčastníte všech akcí, které budu považovat za nutné, a budete udržovat určitou veřejnou image. To jsme probrali, ale je tu ještě něco důležitého, o čem chci mluvit zvlášť. Víte o sirotčinci a dětské nemocnici, které jsem před lety založil?“ „Ano.“ „Ty děti jsou pro mě drahocenné, takže i když vám na nich nezáleží, před kamerami se chovejte, jako by záleželo.“ Jeho tón je skutečně výhružný a já přemýšlím, jak se arogantní kretén jako on může tak hluboce starat o děti v nouzi. To je jediná věc, kterou na něm teď dokážu ocenit. Pak znovu upoutá mou pozornost, když změní téma. „Jen abyste věděla, nebyla jste moje první volba. Dělám to kvůli svému otci. Nedovolí mi převzít společnost, dokud nebudu ženatý, a musí to být s vámi.“ Skousnu si jazyk, abych se udržela v klidu. Právě teď přemýšlím, jak proboha strávím zbytek života s Dominicem, který mě vidí jen jako pěšáka ve své hře o moc a kontrolu. Bez ohledu na to, jak se teď cítím, si znovu připomínám, že je to pro vyšší dobro a že udělám cokoli, abych zachránila otcovu firmu, i kdyby to znamenalo, že v tomto procesu budu muset obětovat své vlastní štěstí. Tohle není milostný příběh, jaký si přeju. V dokonalém světě by to mělo být manželství plné lásky a štěstí, ne jen chladná smlouva. Ale bez ohledu na to, jak moc se mi už teď nelíbí, budu tolerovat jeho aroganci a chlad. Stanu se dokonalou manželkou, i kdyby to znamenalo vzdát se vlastních snů. Jediným pozitivem na tom všem je, že mě celá jeho rodina miluje. „Raději si dobře poznamenejte všechno, co jsem vám právě řekl,“ řekne mi a konečně se opře v křesle. Okamžitě se znovu podívá na svůj telefon, aby něco napsal. To nejmenší, co by mohl udělat, je odložit ten telefon, dokud tady neskončíme, ale to jen ukazuje, jak si neváží mé přítomnosti. Navzdory tomu, jak se cítím, odpovím pevně: „Všechno jsem si poznamenala.“ „Dobře. Nějaké otázky?“ Už teď mám chuť z tohoto apartmá odejít, protože jsem tak smutná, ale musím zůstat a alespoň předstírat, že tu chci být. Tohle je ta část, kde bych měla klást otázky, ale já nemám naprosto nic, na co bych se kreténa jako on ptala. „Nemám žádné otázky.“ Zavrtím hlavou. „Já se ale na něco zeptat chci. Jste panna?“ Jeho otázka mě zaskočí a oči se mi trochu rozšíří. Nepřerušuje oční kontakt a ta arogance z něj nikdy nemizí. Rychle se vzpamatuji, abych odpověděla. „Ano, jsem.“ Jakmile mu odpovím, zvedne obočí. „A pannou zůstanete. Nikdy se vás nehodlám ani dotknout,“ řekne mi. „Mně to nevadí.“ „Ale podívejte se na sebe.“ Pohladí se po bradě, když se na mě dívá přes stůl, pak se vzpamatuje při zvuku otevíraných dveří. „Je čas, abyste poznala Carmellu.“ „Kdo je Carmella?“ Jsem úplně ztracená. „Ona.“ Ukáže ke dveřím za sebou a já stále nechápu. Jakmile se dveře otevřou, vchází vysoká dívka s dokonalou postavou, jejíž dlouhé a vlnité blond vlasy jen podtrhují její okouzlující, tělo obepínající šaty a vysoké podpatky. Ačkoli se soustředím hlavně na ni, několikrát na něj pohlédnu a on na mě nepřestává upřeně zírat. Co se mu asi honí hlavou? Odvrátím pohled a znovu se soustředím na Carmellu. Stále nevím, kdo je, a doufám, že mi to brzy objasní. Když je dostatečně blízko stolu, zažiju šok. Chytí ji kolem pasu, nakloní se, aby se mohla prohnout v zádech, a pak se přímo přede mnou vrhnou do vášnivého polibku.