Byl čtvrtek večer a Charlie protočila očima nad Tinou, která se s nadšením chichotala a kontrolovala se v zrcadle za barem. Jakmile se ujistila, že její vlasy a make-up jsou v pořádku, odhopsala do vnitřní místnosti podniku „U červené dámy“. „U červené dámy“ byl nadprůměrný bar, i když se nacházel v té pochybnější části města. Interiér tvořilo tmavé dřevo, bohaté látky v sytých barvách a mosazné detaily. Byl to ztělesněný romantizovaný obraz ilegálního baru. A to bylo místo, kde Charlie, prozatím, pracovala. Většinu času to bylo dobré místo k práci. Jenni Termane, majitelka, se starala o to, aby zákazníci neobtěžovali dívky, které v baru pracovaly. Ledaže by chtěly samy. Platila slušnou hodinovou mzdu a spropitné, které si většina večerů vydělala, se mohlo rovnat platu manažera. Uniformy, i když sexy a poněkud skoupé na látku, nebyly tak špatné jako v některých jiných podnicích. Hedvábná blůzka s krátkým rukávem a nabíranými rameny by vypadala elegantně, kdyby neměla hluboký výstřih, který odhaloval více Charlieina dekoltu než kterýkoli jiný kousek oblečení, který vlastnila. Malá černá pouzdrová sukně byla krátká, ale zakrývala jí zadek, pokud se neohýbala v bocích. Tenké černé nylonky a černé lodičky to všechno spojovaly dohromady. Sexy, ale elegantní. Důvod, proč Tina poskakovala směrem do vnitřní místnosti, byla pravidelná čtvrteční schůzka, která právě začínala. Skupina mužů, všichni žhaví a úžasní, se scházela ve vnitřní místnosti každý čtvrtek. Podle drbů to byla mafie, která se scházela na neutrální půdě. Jiní říkali, že jsou to špioni, kteří si vyměňují tajemství. Ať už to byli kdokoli, dívka, která je obsluhovala, vždycky dostala tučné spropitné. Což způsobilo, že se všechny dívky praly o to, kdo bude mít štěstí. Protože muži očividně měli peníze, druhotným cílem dívek bylo ulovit si jednoho z nich jako přítele nebo sugar daddyho. Charlie nechtěla mít s čtvrtečním klubem nic společného. Nepotřebovala ve svém životě skupinu temných a zádumčivých mužů. Rozhodně se nechtěla zaplést do nějakých nelegálních sraček. Charlie byla více než šťastná, že nechala Tinu, aby je obsluhovala bez boje. Mezitím se Charlie starala o ostatní zákazníky. Čtvrtky nebyly rušné noci, chodilo pár štamgastů a jeden nebo dva nováčci. Charlie pomáhala Jenni, která stála za barem. Uklízela čisté sklenice, když Tina vyběhla ven, po tváři jí tekly slzy a ničily dokonalý make-up. Vzlykala, a tak Charlie i Jenni spěchaly k ní a zavedly ji za bar. „Co se stalo? Co ti udělali?“ zeptala se Jenni a prohlédla si uplakanou Tinu, snažila se najít zranění. „Nenávidím ho. Nemůžu se tam vrátit, nenuť mě,“ vzlykala Tina. „Kdo? Sáhl si na tebe? Jestli jo, zařídím, aby se s ním Robert vypořádal,“ řekla Jenni temným hlasem. Robert byl na večer vyhazovač. Byl to klasický ranař, velký jako dům a svaly mu hrozily, že protrhnou příliš malé tričko, které měl na sobě. Vždycky měl zamračený výraz a spolu s ošklivě vypadající jizvou, která se mu táhla přes pravou stranu obličeje, vypadal zastrašujícím dojmem. Ve skutečnosti to byl laskavý muž, ale moc nemluvil. Ale když už něco řekl, bylo to proto, aby dal jednomu z hostů vědět, že má problémy, nebo aby řekl něco sladkého jedné z dívek, které tam pracovaly. Charlie se vždycky cítila v bezpečí v noci, kdy pracoval Robert. „Ne,“ zakvílela Tina. „Řekl, že mám tlustá stehna a nemám flirtovat, protože vypadám jako prase se zácpou,“ plakala. Charlie si povzdychla a podala Tině jednu z čistých utěrek, aby si s ní otřela obličej. Jenni jí nalila dva prsty tequily a donutila ji to vypít. „Potřebuješ si vypěstovat trochu silnější kůži, zlato,“ řekla Jenni Tině. „Jdi si umýt obličej a dej se dohromady, pak mi můžeš pomoct tady. Vím, že nemáš zájem pracovat ve vnitřní místnosti, Charlie, ale máš smůlu. Tino, aspoň jsi vzala objednávky na pití?“ Tina přikývla a podala jí svůj blok, když utíkala na záchod. „Promiň,“ řekla Jenni Charlie. Charlie pokrčila rameny. Zvládne to na jednu noc, zvlášť jestli je spropitné tak dobré, jak všichni říkali. Jenni začala plnit tác podle čmáranic na Tině bloku a než se Charlie nadála, mířila do vnitřní místnosti. Místnost byla tlumeně osvětlena. U kulatého stolu uprostřed místnosti sedělo šest mužů a hrálo karty. Všichni se na ni podívali, když vešla, většina z nich s úsměškem. Charlie si uvědomila, že vědí, že vyhnali Tinu, a usoudila, že se teď pokusí udělat totéž s ní. No, můžou to zkusit, ale neuspějí. Podívala se na nápoje na svém tácu a pak na muže kolem stolu. Už byla docela přesná v odhadování, kdo si co objedná v baru. Tři whisky snadno umístila před tři muže, stejně jako pivo. Nikdo neprotestoval. Podívala se dolů na svůj tác a našla Old fashioned a, zarazila se, je to Cosmopolitan? Udělala Jenni chybu? Podívala se na zbývající dva muže. Hnědovlasý muž přibližně jejího věku, pohledný s krutým úsměškem na tváři. Viděla, jak si objednává Old fashioned, aby udělal dojem na ostatní. Přesunula oči na posledního muže a sevřelo se jí hrdlo. Kurva, byl žhavý. Jeho blond vlasy byly upravené tak, že to vypadalo, jako by se nad tím vůbec nezamýšlel, jeho ledově modré oči ji intenzivně sledovaly. Způsob, jakým mu tmavý oblek seděl na těle, naznačoval, že by byl fit, kdyby si ho sundal. Nebylo možné, aby si muž jako on objednal Cosmopolitan. Položila růžový nápoj před hnědovlasého muže a pak poslední nápoj před pana Ledově-modré-oči. „Přejí si pánové ještě něco? Třeba něco k jídlu?“ zeptala se. „Co se stalo s tvojí hezkou malou kamarádkou? Líbila se mi,“ řekl pan Cosmopolitan. Charlie tehdy věděla, že to byl on, kdo rozplakal Tinu. „Požádala jsem ji o výměnu,“ řekla Charlie a udržovala si obchodní úsměv na tváři, stalo se druhou přirozeností se při práci vždy usmívat. „Myslím, že jsem tě ještě neviděl, panenko. Jsi tu nová?“ zeptal se muž, který byl dost starý na to, aby byl jejím otcem, a ušklíbl se na ni. „Ne, jen jsem neměla to potěšení vás obsluhovat ve čtvrtek večer. Proto jsem požádala svou kamarádku o výměnu,“ řekla jim Charlie. „Jsem rád, že jsi to udělala, bude dobré mít se na co lahodného dívat během večera,“ řekl muž. Charlie si nemohla pomoct, když jí jedno obočí vyletělo nahoru. Co si ten muž myslel, že jsou ještě v padesátých letech? „To je milé,“ řekla a otočila se, aby odešla. „Ještě nechoď. Pojď si mi sednout na klín a přines mi štěstí,“ ozval se hlas. Byl to nebeský hlas, silný a temný a plný, s nádechem chrapotu. Dělal s Charlie věci, na které by žádný hlas neměl mít právo. Otočila se a uviděla úsměšek na tváři pana Ledově-modré-oči. „Jsi si jistý, že bych ti přinesla štěstí?“ zeptala se. „Měj slitování s naším přítelem. Vidar celý večer prohrává. Není možné, abys to zhoršila,“ řekl pan Cosmopolitan. Charlie neměla žádnou zdvořilou cestu ven. Ujistila se, že má úsměv na tváři, když kráčela k Vidarovi. Zvláštní jméno, pomyslela si, když ji popadl a vtáhl si ji do klína. Voněl nádherně, pomyslela si Charlie, než se stačila zastavit. Potřebovala se vrátit zpět do hry. „Jak se jmenuješ? Nebo ti mám říkat jen servírko?“ zeptal se Vidar. „Mohl bys, ale je mnohem pravděpodobnější, že upoutáš mou pozornost, když mi budeš říkat Charlie,“ řekla mu. Myslela si, že viděla, jak se mu koutky rtů zatřásly, jako by se chtěl usmát. Místo toho ale zamručel. Měl ruku kolem jejího pasu, aby ji udržel na místě, zatímco hrál karty jednou rukou. Charlie tu hru nikdy předtím neviděla a v pravidlech se ztrácela. „Není Charlie chlapecké jméno?“ zeptal se pan Padesátá-léta. „Je to moje jméno a nejsem chlapec,“ řekla Charlie. Kolem stolu se ozval smích. „To můžeš říct znovu,“ řekl muž vedle Vidara. Prohlédl si její tělo a jeho oči se zastavily na jejích prsou. Charlie chtěla protočit očima, ale spokojila se s tím, že ho bude ignorovat. Hra pokračovala. Charlie pravidlům nerozuměla, ale vypadalo to, že hrají ve dvou týmech, po třech v každém. A vypadalo to, že Vidarův tým vyhrává. Po třech výhrách v řadě se Vidar a jeho spoluhráči smáli a posmívali se ostatním kolem stolu. „Vypadá to, že jsi talisman pro štěstí, Charlie. Pojď si mi sednout na klín,“ řekl pan Cosmopolitan a poplácal se po noze, jako by byla zatracený pes. Vidarova ruka dočasně zesílila stisk na jejím boku, ale pak ji pustil. „Byla by to úleva. Možná přináší štěstí, ale je trochu těžká,“ řekl Vidar ostatním a ozval se smích. Zasraný idiot, pomyslela si Charlie. Úmyslně obešla stůl s větším houpáním v bocích. Jestli si z ní bude dělat legraci a snažit se, aby se cítila špatně, mohla mu ukázat, o co přichází. „Než začneme další kolo, chci nový drink,“ dodal Vidar. Charlie se zastavila těsně předtím, než se chystala sednout si na klín druhému muži. Naskakovala jí husí kůže už jen při pomyšlení na to, že by mu seděla na klíně, ale snažila se to nedávat najevo. Teď ale měla výmluvu, proč ne. „Samozřejmě, stejný jako předtím?“ zeptala se. „Ano.“ „A všichni ostatní?“ zeptala se Charlie. Všichni si objednali další kolo stejných nápojů a Charlie se vydala k baru. Jenni si ji prohlédla, když k ní přišla. „Všechno v pořádku?“ zeptala se Jenni. Charlie pokrčila rameny. „Jsou to všechno kreténi, ale s tím nic nenadělám. Nejsem jejich zasraná matka,“ řekla. Využila chvíle, kdy Jenni potřebovala namíchat nápoje, aby se nadechla a uvolnila. Řekla si, aby se soustředila na to, aby neztratila nervy. Bylo špatné poučovat nebo křičet na jakéhokoli zákazníka a s největší pravděpodobností by ji to stálo místo. Udělat to v místnosti plné mafiánů a bála by se o život. „Tina se uklidnila. Chceš, abych ji tam poslala?“ zeptala se Jenni. „Ne. Ale díky za nabídku. Zvládnu to. Je to jedna noc mého života. Můžu to překousnout,“ řekla Charlie s úsměvem a dokonce na Jenni mrkla, když se s tácem plným nápojů vracela do vnitřní místnosti. S klidnou rukou je rozdala a doufala, že všichni zapomněli na to, že seděla na klíně pana Cosmopolitana.