Dominic Na okamžik jsem si jistý, že mě jen klame sluch, proto se přiblížím a přitisknu tvář přímo na dveře Vanessiny ložnice. Když ji slyším hlasitě a zřetelně, rty se mi zkroutí do samolibého úšklebku. Rozhodně pláče a je skvělé vidět ji tak nešťastnou. Zdá se, že jsem jí to nakonec přece jen vrátil. Nejspíš přišla k mé ložnici a slyšela sténat Carmellu. Jaká pokrytkyně. Chová se, jako by mě nec