Vanessa Ani nevím, jak dlouho už tu v téhle uličce dřepím, ale čas pro mě teď nehraje žádnou roli. Jen při pohledu na to, co držím v ruce, jsem tak přemožená emocemi, že se mi třesou rty, když se usmívám. Držím růžového plastového medvídka s velkýma oduševnělýma očima, které na mě hledí s dětskou zvědavostí. Držet ho v jedné ruce ani nestačí, protože má baculaté, mazlivé tělíčko. Když přejedu kone