Z Dominicova pohledu: Konečně jsem ženatý, přesně jak si otec přál. Byl to jediný způsob, jak převzít vedení společnosti. Jak nespravedlivé. Jako prvorozený syn mám na převzetí firmy právo. Nechtěl jsem si Vanessu vzít, ale neměl jsem na vybranou. Stejně si přeju, aby to takhle nemuselo být, protože tohle stojí za nic. Právě teď bych se měl fotit s Carmellou jako se svou novou ženou. Vím, že ji bolí vidět mě objímat Vanessu, i když je to jen pro tisk, ale ona mi rozumí. Plánuju jí to vynahradit. Ani líbání s Vanessou mi nepřipadá správné, proto jsem neotevřel rty, když nás prohlásili za manžele. K mému překvapení ani ona rty nepootevřela. Jak si mohla dovolit mě nepolíbit? Tohle jí budu muset oplatit. Od svatebního obřadu neuplynula ani hodina a ona se už chová povýšeně jen proto, že už není Vanessa Collinsová. Aby toho nebylo málo, moje rodina ji miluje, všichni ji milují, včetně mého otravného mladšího bratra. Jak jí mohli projevit tolik lásky? Přiznávám, že je krásná, ale není ničím výjimečná. Všechna ta láska a náklonnost by měla patřit Carmelle, ale ať se děje, co se děje, tohle se nikdy nestane. Proto jsem svůj vztah s ní tajil od chvíle, kdy ji před rokem odmítli. Všichni ji nenávidí a tvrdí, že je to kvůli její pravé zlé povaze, ale já tomu odmítám věřit. Podle mě ji nenávidí jen proto, že je rozvedená. Tolik si vytrpěla, a i když jim to říkám, je jim to jedno. Fajn, dal jsem jim jejich snachu a teď můžu mít svou firmu. Jakkoli byl dnešní den zatím skličující, jediná věc, která mi udělala radost, byla dobrá zpráva z dětské nemocnice. Jedna z holčiček v kritickém stavu má za sebou úspěšnou operaci a plně se zotaví. V okamžiku, kdy zahlédnu Vanessu a Carmellu, jak se objímají, mi můj nejlepší přítel Frank přehodí ruku přes rameno. „Sleduješ, jak se tvá žena a přítelkyně objímají?“ utahuje si ze mě. „Buď zticha, než tě někdo uslyší,“ opatrně se rozhlédnu a doufám, že nikdo není dost blízko. Frank je jediný, kdo zná pravdu, a je důvěryhodný. I když se Vanessa a Carmella pustí, stále se usmívají, ale já vím, že Carmella ukazovala Vanesse, kam patří. Je moje žena jen na papíře. Když je čas opustit kostel, nasedám do stejného auta s Vanessou a vidím, jak tam moje láska stojí sama, zatímco auto odjíždí. Mává na mě stejně jako všichni ostatní. Přál bych si, abych mohl Vanessu posadit do jiného auta, aby Carmella mohla být vedle mě, ale prozatím to není možné. Uklidňuje mě, že i když moje rodina Carmellu nemá ráda, což bylo jasně patrné při focení svatebních fotek, pohodlně se dostane na další místo konání. Koupil jsem jí zbrusu nové auto, které si mohla přidat ke své již existující sbírce. Zatímco o ní dál přemýšlím, stále zírám z okna. Nechci se na Vanessu ani podívat, ani s ní mluvit, ale musím, když si na něco vzpomenu. „O čem jste si s Carmellou povídaly, když jste se objímaly?“ „O ničem, co by se tě týkalo,“ odpoví stroze. Pohrdlivě si odfrknu a podívám se na ni. Oproti našemu prvnímu rozhovoru mezi čtyřma očima v tom apartmá dosáhla její drzost nových výšin. Ale tenhle její postoj už dál tolerovat nebudu. „Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit? Jsem tvůj manžel.“ „Na papíře.“ Ani se na mě nepodívá a lehce si poklepe na tvář. To mi ale nezabrání, abych ji nevaroval. „Budu si tě muset srovnat a ujistit se, že znáš své místo.“ „Není třeba. Své místo už znám.“ Vzdávám to. Nebudu se s ní do toho pouštět. Hraje si na velkou dámu, protože ví, že ji taky potřebuju. Pípne mi telefon, a když si přečtu zprávu od Carmelly, hned se cítím lépe. Píše, že mi závidí, že budu brzy tančit s Vanessou, ale kromě toho, že se mnou bude tančit ještě dlouho. Blížíme se k místu konání a je čas, abych stanovil چند základních pravidel. „Poslouchej. Znovu opakuji, hrajeme divadlo a bude tam tisk, takže se usmívej a chovej se, jako bys mě milovala.“ „To samé platí pro tebe.“ ~ A je to tady, tančím první tanec se svou zasranou milovanou ženou a ústa mě bolí z předstíraného úsměvu, zatímco ona dělá to samé. „Už se nemůžu dočkat, až půjdu spát. Byl to tak dlouhý den,“ řekne a stále se láskyplně usmívá. Je zřejmé, že naráží na to, že se s ní mám vyspat, až budeme na líbánkách. Je čas jí připomenout pravidla. „Nedotknu se tě,“ řeknu jí bez obalu. „Nepamatuju se, že bych říkala, že chci, abys se mě dotýkal. Řekla jsem, že se nemůžu dočkat, až půjdu spát. Vnímej ten rozdíl.“ „Ten rozdíl vnímám.“ „Zdá se, že ne,“ odfrkne si a uvolní sevření našich propletených prstů. To je pro mě signál, abych ji taky pustil, a všichni bouřlivě tleskají. Když se k nám všichni připojí na tanečním parketu, vyměníme si taneční partnery a já skončím se svou matkou. Je tak dojatá, že kdyby její make-up nebyl té nejlepší kvality na světě, rozmazal by se. „Jsi tak krásný, můj synu.“ „Mami, přestaň,“ zasměju se. „Nemůžu si pomoct. Jsem na tebe tak pyšná.“ „Já vím, říkala jsi to už tolikrát.“ „Prosím, starej se dobře o moji drahocennou snachu. Mluvila o tobě tak krásně a o tom, jak jsi se o ni doteď staral.“ „Vážně?“ Jsem překvapený. „Nikdy jí neubližuj, protože jestli tomu sladkému stvoření ublížíš a ona za mnou přijde s pláčem-“ „Mami, přestaň.“ Obejme mě a oba se zasmějeme. Poté, co si všichni chvíli zatančí, zavolá na mě otec, který stojí s panem Collinsem, mým tchánem. Oba mi znovu blahopřejí a já musím znovu předstírat, že mě to zajímá. Pokračují v řečech o tom, jak Vanessa na tanečním parketu září, a já musím předstírat zájem, zatímco ji sleduju. Byla skvělou herečkou. Zároveň kradmo pokukuju po Carmelle, která tančí s nějakým cizincem, a nenávidím, že je nemůžu zastavit. Otec si pak získá mou pozornost, když zmíní, že je stále překvapen, že Vanessa a Carmella jsou přítelkyně. Než začne Carmellu urážet, omluvím se, abych si mohl promluvit s bratrem. Tyhle kecy poslouchat nebudu. ~ Konečně jsme v naší svatební destinaci. Pronajal jsem si celý ostrov, který patří jednomu příteli. Je to tu nádherné a nemůžu se dočkat, až uvidím Carmellu. Zařídil jsem, aby sem přijela dříve a byla tu přede mnou. Řidič nese nahoru pro Vanessu krabici, a přestože předstírám, že nevím, co je uvnitř, vím to. Slyšel jsem ji dříve mluvit s její nejlepší kamarádkou, která jí to dala jako dárek. Je to krabice plná spodního prádla. Možná se na tanečním parketu chovala drsně, když řekla, že nechce, abych se jí dotýkal, ale ta krabice říká něco jiného. Už jsem si promyslel, jak ji dnes večer odmítnu, a ta představa mě naplňuje vzrušením. Po celou dobu, co kráčí přede mnou, se ani jednou neohlédne. Soustředí se na rozhovor se služebnou, aby ji zavedla do pokoje, kde bude spát. Zdůrazňuje slovo spát a já si v duchu odfrknu. Jaká pokrytkyně. Umírá touhou, abych se jí dotkl, zvlášť proto, že je panna, což mě stále překvapuje, protože může mít jakéhokoli muže, kterého by chtěla, aby ji ojel, jen ne mě. Když vyjdeme po schodech, služebná, kterou jsem pověřil péčí o Carmellu, mě zavede do ložnice, kde se nachází, a nejlepší na tom je, že Vanessa jde opačným směrem do druhé chodby. Když dorazím ke dveřím své ložnice, služebná se omluví a já si olíznu rty při pomyšlení na to, kdo na mě čeká uvnitř. Jakmile vejdu a zavřu dveře, Carmella leží na posteli, její hedvábný župan skrývá, co je pod ním. „Konečně tě můžu mít jen pro sebe,“ řekne, vstane z postele a nechá župan spadnout na podlahu. Její prádélko na ní vypadá sexy a vzrušuje mě to. Jakmile jsem dost blízko, hrubě si ji přitáhnu k polibku, který si plně vychutnávám, na rozdíl od toho, co se stalo s Vanessou. Když mi přijde na mysl, vzpomenu si na krabici s prádlem, kterou má u sebe, a na to, že na mě bude čekat oblečená v jednom z těch kousků. Myšlenka na její odmítnutí mě tak vzrušuje, že tam musím jít a zkontrolovat ji. Bude to moje šance jí to oplatit. „Zlato, dej mi chvilku.“ Odtáhnu se od Carmelliných rtů, její rtěnka je už rozmazaná. „Co se děje?“ Pomalu mi sjede rukou po hrudi k hornímu knoflíku. „Hned jsem zpátky. Jen musím ukázat Vanesse, kam patří, a připomenout jí, že mě dnes večer mít nebude. Nikdy.“ „To se mi líbí. Ale měl by sis pospíšit, protože už jsem z tebe celá vlhká.“ Vzrušeně se kousnu do rtu a nemůžu se dočkat návratu, takže okamžitě odcházím do Vanessina pokoje a stírám si rtěnku. Poté, co zaklepu na Vanessiny dveře, chvíli trvá, než otevře. Nejspíš si pro mě upravuje make-up. Když konečně otevře dveře, zůstanu v šoku stát a sjedu ji pohledem od hlavy až k patě.