Vanessa Jakmile se dveře výtahu otevřou, vystoupím jako první, položím si ruku na hruď, abych popadla dech, a vydám se chodbou, dokud na mě nepromluví. „A kam si myslíš, že jdeš? To je špatným směrem.“ Zastavím se v půli kroku, se sklopenou hlavou se otočím a vracím se k němu. „To jsem nevěděla,“ řeknu mu. „Tak proč jsi šla první?“ „Nevím.“ Pokrčím rameny a stále držím hlavu skloněnou. Zavrtí nade