Oliviin pohled: „Kdo to je?" Jeho hluboký, zvučný hlas se rozléhal po místnosti a mé tělo při tom zvuku brnělo. Cítila jsem, jak se jeho zelené oči jedním rychlým pohledem přelévají po mně, a okamžitě jsem se cítila omámeně, zatímco mi v břiše začali mávat motýli. Aniž bych se snažila být nenápadná, pořádně jsem si ho prohlédla. Měl tmavé vlasy a jeho svalnatý trup se napínal proti těsnému tričku, které obkreslovalo jeho břišní svaly a prsní svaly. Cítila jsem, jak mi z úst vytéká slina touhy. Nedokázala jsem vysvětlit, co cítím, ale část mě po něm toužila. Jeho tvář byla okouzlující a mé oči sklouzly dolů k jeho ostré a vytesané čelisti. Zírala jsem na jeho hebké rty a začala si představovat, jaké by to bylo je políbit… Šokovaná svými myšlenkami jsem zavrtěla hlavou, abych ty nečisté myšlenky zahnala. Ale v momentě, kdy se mé oči ještě jednou setkaly s jeho, jsem uvízla. Nebylo možné, aby to byl můj nevlastní otec. Alfa André pozvedl obočí; vypadal docela zaujatě a cítila jsem, jak mi zmizela boule v krku. "Jmenuji se Olivia. Jsem Nicolina d…" "Sestra!" řekla moje máma a nervózně mi skočila do řeči. "Je to moje sestra ze vzdálené smečky." Ohromeně jsem zírala na Nicole. Nechtěla, aby věděl, že jsem její dcera. "Seru na tebe!" křikla jsem na ni rozzlobeně a ona se na mě vražedně podívala. Ignorovala jsem to a otočila se k Andrému. Skoro mě zaskočily jeho jiskřivé zelené oči. "Jsem Nicolina dcera. Zdá se, že tuhle část vynechala ze svého životopisu, když se ucházela o to, stát se tvojí manželkou." Koutkem oka jsem viděla, jak máma zrudla v obličeji a její hněv pálil jako oheň, ale bylo mi to jedno. Byla jsem odhodlaná ji provokovat. "Nicole mi o tobě neřekla. Každopádně, těší mě, že tě poznávám." Cítila jsem, jak se ve mně probouzí jistota. Prostě jsem cítila to spojení a připadalo mi, že mu můžu říct cokoliv. "Jsi si jistý, že mít manželku, o které nic nevíš, je chytré? Mohla by tě ve spánku zabít, víš?" Sledovala jsem, jak se jeho hladké rty zkroutily do úsměvu, díky čemuž vypadal ještě okouzlujícíji. Bože, byl tak sexy! Jak ho proboha máma sbalila? Za boží milosti! Sledovala jsem ho, jak otočil hlavu k jedné z pokojských, které stály poblíž a údajně čekaly na jeho další rozkaz. "Ty. Připrav jí pokoj ve třetím patře. Ujisti se, že je pohodlný." Otočil se zpět ke schodům a máma a já jsme ho následovaly. "Tak mi o sobě něco řekni, Olivie. Musím říct, máš krásné jméno." Cítila jsem, jak se mi rozpálily tváře. Cítila jsem, jak mi v břiše zběsile poletují motýli. "No, nebylo by toho moc k říct, kdyby ti o mně Nicole řekla dřív. Mám po střední škole a beru si rok volno, než začnu vysokou školu a…" O mně toho moc nebylo a moje představení skončilo po několika větách. Nicméně jsem byla uvězněna jeho podmanivýma zelenýma očima. Víckrát než jednou se jeho paže dotkla té mé a cítila jsem, jak mě naplňuje žhavá vášeň, která jen čeká, až vybuchne. Když jsem se mu podívala do tváře, zahlédla jsem, jak se jeho oči dívají na mé rty, než se na mě podíval zpět. Bylo to mučivé. A byl to můj nevlastní otec! Konečně jsme dorazili do třetího patra a máma k němu spěchala a hrubě mě odstrčila stranou. "Alfo, nemyslím si, že by Olivia měla zůstat v prvním patře. Někdy má noční můry a mohla by vás vzbudit, kdyby zůstala ve stejném patře jako vy." Byla jsem ohromená. Co tím máma myslela?! Jaké noční můry? Naštěstí ji André ignoroval a zmizel v pokoji ve třetím patře. Máma se otočila a rozzlobeně se na mě podívala. "Musím ti připomínat, že jsi tady jako host? Měla bys znát své místo. Stále jsem tvoje matka, ať se ti to líbí nebo ne." Stejnou intenzitou jsem jí oplatila pohled: "Couvni! Já nejsem ta, kdo se sem nechal zatáhnout. To bylo všechno na tobě. Naplánovala jsi to s tátou." Zhluboka jsem se nadechla, můj hněv mi proudil každou žilou: "Také si myslím, že ty jsi ta, kdo by měl znát své místo. Ty. Nejsi. Moje. Máma." Sledovala jsem, jak se její tvář mění do různých odstínů bílé. Vrhla na mě jeden rozzuřený pohled a pak zamířila dolů do druhého patra. Po chvíli ke mně přišla jedna z pokojských. "Slečno Olivie, prosím, následujte mě do svého pokoje. Je pro vás připravený," řekla s malou úklonou a ukázala cestu. Šla jsem za ní a táhla s sebou kufr. Stále jsem měla tátovu urnu pevně zastrčenou pod paží a přemýšlela jsem, jestli se na to všechno dívá. Brzy jsme se zastavili u dveří jen pár dveří od pokoje, do kterého zmizel alfa André. "Váš pokoj, slečno Olivie. Večeře bude připravená za deset minut. Prosím, buďte připravená. Zde je klíč. Udělejte si pohodlí." Pokojská mi podala klíč a zamířila dolů. Zůstala jsem sama v hale. Zhluboka jsem se nadechla a zadívala se na klíč v ruce. Byla jsem tady; teď už nebylo cesty zpět. Vložila jsem ho do klíčové dírky a otočila jím a s cvaknutím se otevřel. Nic mě nemohlo připravit na ten pohled, který se mi naskytl. Můj pokoj byl obrovský! Bylo tu dost místa na uspořádání večírku. Stěny byly krásně světle růžové a ze stropu visel lustr, který elegantně zaplavoval pokoj světlem. Psací stůl byl vyroben z hladkého dřeva a byl na něm notebook a odpojená klávesnice. Upustila jsem kufr a přešla k posteli. Prostěradla byla vyrobena z bohatého, hladkého a hebkého hedvábí a matrace byla tak pohodlná, že jsem měla pocit, jako bych spala na bavlněném mraku. "Dobře. Na to bych si mohla zvyknout." Slezla jsem z postele, svlékla jsem si šaty a omotala si kolem těla ručník. Potřebovala jsem se rychle osprchovat před večeří. Smrděla jsem potem. Po sprše jsem se převlékla do něčeho hezčího a učesala si vlasy. Sprchový gel byl drahý a exotický a voněla jsem jako divoké broskve. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. "Slečno Olivie, jste připravená na večeři? Alfa požádal, abyste s ním povečeřela." Chystala jsem se něco říct, ale v břiše mi zakručelo a přerušilo mě to. "Za pár minut budu dole." Pokojská přikývla a odešla a za pár minut jsem byla venku z pokoje a mířila dolů. "Slečno Olivie, kam jdete?" Otočila jsem se a uviděla pokojskou, která mě volala na večeři. "Omlouvám se. Hledám jídelnu." Pokojská zavrtěla hlavou a zdvořile se usmála. "Omlouvám se. Musela jsem něco vynechat, když jsem vám předávala zprávu. Večeře bude v alfově osobním pokoji ve třetím patře." S vykulenýma očima jsem zírala na pokojskou. "Cože…?!"