Andrého pohled Ucítil jsem ji ještě dřív, než se dveře otevřely, a mé ruce se křečovitě sevřely kolem držadla křesla, když Olivia vstoupila do mého soukromého apartmá. Její tělo bylo napjaté a zvědavě se rozhlížela, než její pohled spočinul na mně. Jako by ji to znervóznilo, okamžitě odvrátila zrak. Jak mohla bohyně Měsíce stvořit takovou dokonalost? Jako odměnu za mé čekání? Strávil jsem víc než dvacet let čekáním na svou osudem danou družku. Na tu jedinou, která byla stvořená pro mě. Ale nic se nedělo. Nakonec jsem se kvůli blahu smečky spokojil s dohodnutým sňatkem. Ale teď byla tady. A byla to ta nejúžasnější věc, na kterou jsem kdy pohlédl. "Kde je Nicole?" pípala, její hlas byl sotva slyšitelný. Zmeškal bych to, kdyby se všechny mé smysly nesoustředily na ni. Chtěl jsem vědět všechno. Potřeboval jsem nasát její úsměv, její krásné modré oči, které zářily jako moře. Sakra, už jsem si představoval, jak jí projíždím rukama ty velké blond kudrny, které jí padaly přes ramena. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem jí neodpověděl. Nicole. Bylo poměrně snadné poznat, že nemají nejlepší vztah. Zrovna teď, když tam byla její matka, byla divoká a tvrdohlavá, jako ohnivá pokušitelka. Moje pokušitelka. "Nicole se k nám nepřipojí," odpověděl jsem a viděl jsem, jak si kroutí prsty. Necítila to? Večeře ubíhala pomalu a Olivia se na mě občas podívala, její modré oči byly zkoumavé a zvědavé. Také jsem ji toužil poznat. Ale podle toho, co hlásil Nicolin řidič, právě ztratila otce. Část mě sváděla vstát a zkrátit vzdálenost mezi námi. Ovinout ji kolem ramen a dát jí vědět, že teď má mě. Nic jí neublíží. Ale nechtěl jsem ji odehnat. Byla pro mě příliš důležitá. Zhluboka jsem se nadechl a uklidnil svého vlka, který se dral, aby si nárokoval svou družku, a svého ptáka, který začal reagovat už jen z pomyšlení, že budu mít Olivii v náručí. "Sakra, kdy jsem naposledy šukal?" Nicole mě nepřitahovala, ale jako moje Luna měla to nejdůležitější, co jsem potřeboval; dokázala řešit záležitosti velmi čistě a zdálo se, že vedení vnitřních záležitostí smečky je snadné. Také kvůli tomu, jak tvrdě pracovala, jsem jí musel dát určitou úroveň tváře tady v mé smečce. Schůzky mimo smečku a kontrola mé společnosti v lidském světě patřily k těm několika příležitostem, které mi dávaly šanci si zašukat. Nebyl jsem na žádné dva měsíce. To musel být důvod. "Skončila jsem," řekla Olivia, její hlas prořízl mé myšlenky a má páteř se narovnala. Zamračil jsem se, když jsem se podíval na její talíř a nádobí před ní; i když jsem se teď zasnil, nebyl to dostatek času na to, aby snědla dost jídla. "Je ti nepříjemně?" zeptal jsem se a ona se podívala dolů a kousala se do rtů. Sakra. Už jen ten čin vyslal nějaký povel mému ptákovi a cítil jsem, jak se mi hýbe v kalhotách. "Není se čeho bát, nekousnu tě." To byla lež. Měl jsem v úmyslu kousat. Zvlášť s tím, jak si kousala spodní ret. "Pokud se ti tohle nelíbí, můžeš si dát dezert," luskl jsem prsty a jeden z kuchyňských zaměstnanců vyšel s tácem v ruce. Neměl jsem rád sladkosti, ale nařídil jsem jim, aby je pro ni udělali. Skoro jsem se poplácal po zádech, když se jí rozzářily oči nad nanuky před ní. Když jeden zvedla, uvědomil jsem si, jak je velký. Její malá, našpulená ústa byla na to příliš malá. Očarovaně jsem sledoval, jak si moje malá družka vkládá obří nanuk do úst, a jak jsem uhádl, mohla ho olizovat jen z malého rohu. Z úst jí vyšel sten, když ho ochutnala, a každý nerv v mém těle se napnul. Pokud bude pokračovat tímto tempem, nejsem si jistý, jestli se dokážu udržet od toho, abych ji ohnul přes tento stůl a prohlásil ji za svou. "Vejde se ti to všechno do pusy?" zeptal jsem se a Olivia zrudla v obličeji a propukla v záchvat kašle. Vyskočil jsem a bez přemýšlení jsem k ní spěchal. Tah, kterého jsem litoval, protože jedno nadechnutí její sladké květinové vůně bylo víc než dost na to, aby mě srazilo na kolena. Můj pták byl tvrdý a moje koule byly těžké z toho, že jsem byl kolem ní a sledoval ji. Přesunul jsem se za židli. Nemohl jsem jí dovolit, aby viděla, jak moc jsem pro ni tvrdý. Pro mou "nevlastní dceru" Olivia vstala a mé oči sledovaly každý její pohyb. Cítila to spojení družek tak jako já? Nikdy bych se nedozvěděl, jestli ano, protože těsně předtím, než jsem mohl promluvit, Olivia se rozběhla pryč. Moje jídelna, stejné místo, kde jsem večeřel už víc než dvacet let, mi připadala příliš velká. Příliš prázdná. Ovlivnilo to mou malou družku? "Alfo, chytili jsme služebnou, která se chystala nahlásit slečně Nicole o večeři," vstoupil do jídelny jeden z mých asistentů a oznámil. "Odstraňte veškerou zbytečnou pomoc v tomto patře." Nicole byla zvědavá a nebyl jsem si nevědomý toho, že se poslední rok snažila získat si mé zaměstnance. Bohužel, její pozice se chystá uvolnit. Moje družka je tady. V mém hrdle se nahromadilo podráždění, když jsem si vzpomněl na jejich vztah. To byl jeden zatracený trik od bohyně Měsíce. Nicméně na tom nezáleželo. Nic mě nemohlo udržet od mé Olivie. "Olivie," zavolal jsem a zkoušel její jméno, a když jsem to už nemohl udržet, vstal jsem a vykročil z jídelny. Nechtěl jsem, aby byla ode mě pryč. Skoro nic nesnědla, ale soudě podle toho, jak byla drobná, jsem měl podezření, že jídlo není na jejím seznamu oblíbených věcí.