Oliviin pohled "Ne! Ne! Ne!" Klopýtla jsem a spadla do hluboké, temné propasti. Snažila jsem se křičet, ale nemohla jsem. Tma mi udusila křik a kousek po kousku pohlcovala mé svědomí. Nebylo už o čem přemýšlet. Tohle byl konec. Ztratila jsem se a už nikdy neuvidím Andrého ani Jonase. Nemohla jsem nic dělat, a tak jsem prostě zavřela oči a přijala svůj osud. Padala jsem dál, ale brzy jsem narazila