17 – Nic mě nezastaví Oliviin pohled: Vběhla jsem do pokoje, práskla za sebou dveřmi a zhroutila se na podlahu. Po tvářích mi tekly slzy, tahala jsem se za vlasy a málem jsem křičela z plných plic. Co se se mnou dělo? Proč jsem taková? Jak jsem mohla být tak sprostá a odporná? Byla jsem děvka. Odporná, ubohá, špinavá mrcha. Křičela jsem a nahlas plakala. Ruce mi zavadily o džíny a ucítila jsem, že