LOGAN – před 4 lety Stojím tu a sleduji, jak si balí věci. Snažil jsem se s ní mluvit, chtěl jsem, aby mi řekla, co se jí honí hlavou. Snažil jsem se zjistit, proč mě chce opustit moje družka, matka mé dcery. Byl jsem pro ni vším, čím jsem jen mohl být, zatímco nosila naši dceru. Ukazuji jí svou lásku a svou důvěru. Pomáhala mi s smečkou jako moje Luna. Myslel jsem, že je nám dobře. "Mio, miláčku, prosím, promluv na mě. Co se stalo?" Snažím se ji vzít do náruče, ale ona ustoupí. "Ne, už toho mám dost. Jsem unavená." Říká, aniž by se na mě podívala. "Unavená z čeho? Mio, prosím." Prosím ji. "Ze všeho." Ušklíbne se. "Nenávidím tenhle život, nenávidím být tady. Nenávidím být matkou. Na to jsem nebyla připravená." "Víš, že nemůžeme ovlivnit, co se stane, když jdeš do říje, Mio. Zvládneme to. Pomůžu ti. Jako celou dobu. Nejsi sama. Je naše." "Já ji nechci!" vykřikne na mě. A já se na ni podívám. "Mio, prosím, nedělej to. Můžeme to společně vyřešit," říkám jí. "Ne, můžeš si ji nechat. Já ji nechci. Chci jen cestovat a užívat si života. Ne přemýšlet o družce nebo zasraném dítěti." "Pořád můžeme cestovat, miláčku." Neodpoví. Popadne tašky a otočí se ke mně. "Ne, nechci být matka. Nechci ji ani tebe." Zalapám po dechu a už cítím, jak mi trhají srdce. "Já, Mia Andrewsová, tě odmítám, Alfo Logane, a svou dceru Rosalii. Vzdávám se své role Luny pro Smečku Krvavého Měsíce." Mé srdce je rozervané na kusy. Cítím její odmítnutí, vzdává se i smečky. "Sbohem, Logane." Odešla. Odešla a ani na to nepomyslela. Odešla a roztrhla mi půlku srdce. Titan mi v hlavě kňučel a toužil po své družce. Já jsem ležel na podlaze a snažil jsem se nerozpadnout. Hlasitý pláč se mi prodírá a já si uvědomuji, že vychází z dětského pokoje. Vstanu a vejdu do dětského pokoje, a tam v její kolébce pláče moje malá, sladká, krásná holčička. Vím bezpochyby, že musela cítit, jak se rodinné pouto přetrhlo, když ji Mia odmítla jako svou dceru. Zvednu ji a držím ji blízko u hrudi. Vím, co musím udělat, nejen kvůli sobě, ale i kvůli své dceři, kterou teď musím vychovávat sám. Stále cítím ten kousek, který zbyl z našeho pouta poté, co mě odmítla. A to musím vymazat, pokud mám zjistit, jak se s tím vyrovnat a jít dál. Takže hledám zbytek našeho pouta a najdu myšlenkové spojení. "Já, Nathan King, přijímám odmítnutí a zřeknutí se mé družky a Luny, a jako matky mé dcery. Tímto ji zakazuji vstup do Smečky Krvavého Měsíce." Cítím, jak mizí poslední kousek mého pouta s Miou. Budu se věnovat své holčičce. Vychovám ji, aby z ní byl silný a laskavý člověk. Budu bojovat, abych byl vším, co bude v životě potřebovat. Udělám cokoliv, abych ji udržel v bezpečí a šťastnou. Moje smečka musela cítit, co se stalo, ale s tím se dnes nemůžu vypořádat. Dnes jde o mě a moji malou růži. - Jmenuji se Logan King. Je mi devatenáct let a jsem Alfa své smečky Krvavého Měsíce. Nejsilnější smečka v Severní Americe od svých sedmnácti let. Nejenže jsme nejsilnější smečka, ale jsem také nejmladší Alfa a nejsilnější, jaká byla za několik desetiletí viděna. Jen málokdo ví proč nebo jak, ale moji nejdůvěryhodnější ano. Jsem potomkem posledního lykanského krále, který žil v našem světě před pěti sty lety. Nikdo nevěděl, že jeho dcera porodila chlapce poté, co byla spářena s vlkem. Ale místo toho, aby udělala to, co každý lykan, který našel vlka, aby byl jeho družkou, odmítl svou družku. Zamilovala se do vlka a o čtyři měsíce později tajně porodila syna. Všem řekli, že chlapec nepřežil. Všichni si mysleli, že je to tak nejlepší, ale nevěděli, že protože se báli, že její otec dítě zabije, dali ho do péče vlčímu páru, alfě a luně, kteří nemohli mít vlastní děti. Za boží milosti. Když syn dospěl, našel si svou družku mezi vlky. A tak to šlo dál a forma, do které se moji předkové přeměňovali, se stala vlky, místo lykanů, ale vlky, kteří byli mnohem větší a silnější než ostatní vlci. Když mi bylo šestnáct a nedostal jsem svého vlka, moji rodiče se báli, ale v den, kdy mi bylo sedmnáct, přišel ke mně Titan a konečně jsem potkal svého vlka. Všichni byli šokováni jeho velikostí a neuvěřitelnou silou a mocí, která z Titana vycházela. Pár měsíců poté, co jsem dostal Titana, byla naše smečka napadena zloduchy, a i když jsme vyhráli, ztratil jsem rodiče. I přes to, že mi bylo teprve sedmnáct, jsem byl vybrán, abych byl Alfou, a od toho dne dělám vše pro to, abych udržel svou smečku v bezpečí. A v průběhu let se ostatní smečky a Alfy začali bát a vyhýbat se jakémukoli boji proti mně.