LOGAN Do prdele, do prdele, do prdele. Dneska jsem měl tolik potlačované, neklidné energie, takže když ranní trénink skončil, rozhodl jsem se jít běhat, informoval jsem svou smečku a hlídky, a pak jsem běžel. Běžel jsem už nějakou dobu, když Titan začal zpomalovat a vnímat naše okolí. "Někdo je tady," ozve se mi v hlavě jeho mocný hlas. "Pravděpodobně je to ta rodina, na kterou čekáme, že přijede," připomínám mu. A on se stočí směrem k silnici. A já telepaticky kontaktuji Lucu a říkám mu, že si myslím, že dorazili. Když se dostaneme blíž, zachytím slabou vůni něčeho opravdu lahodného a ta vůně se přibližuje. Vidím auto, jak jede směrem ke smečce skoro u silnice, a ta vůně zesiluje. Teď už můžu říct přesně, že je to vůně jahod a bílé čokolády, dvou věcí, které si rád dopřeju víc než cokoliv jiného. Vidím v autě tři lidi a zamrznu, když si uvědomím, že ta vůně zesílila, protože se okno trochu stáhlo a dívá se z něj ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděl. "Do prdele. Titane, dostaň nás odtud," říkám Titanovi a on neochotně zrychlí a běží před autem. "Ta dívka, ona je naše družka," slyším Titana, jak mi říká, a já zakleju. "To nemůže být. Není jí osmnáct. A nebudu se chovat jako kretén a nárokovat si ji jako ten jejich starý Alfa," říkám mu. "Říkám ti, že je naše družka. Cítím dokonce i její vlčí podobu. A někdy můžeme cítit svou družku, i když ten druhý není plnoletý," hádá se. Do prdele, zrovna to potřebuju, a rozhodně ne to, co tahle dívka potřebuje. Ale pokud má Titan pravdu, tahle dívka je moje druhá šance, za boží milosti. "Nemůžeme jí to říct, Titane. Nemůžeme ji takhle vyděsit. Bude jí osmnáct za měsíc nebo tak nějak. Budeme muset počkat, rozumíš mi." V žádném případě jsem se nechtěl chovat jako kretén a vyděsit ji tím, že si ji teď nárokuju. "Titane, myslím to vážně," říkám, když neodpovídá. "Dobře. Ale musíme ji chránit," souhlasí se mnou neochotně. "Samozřejmě, a budeme." Znovu telepaticky kontaktuji Lucu a žádám ho, aby se s nimi setkal a přivítal je. Dál po silnici vím, že otec, který je válečník, nás musel vycítit, protože zastavil auto a pak jen čekal. Už teď mám toho muže rád. To, co dělá, je jasný signál respektu a ukazuje nám, že nechtějí žádné problémy. Vystoupíme na silnici společně se dvěma válečníky a z auta vystoupí muž. Snažím se soustředit na toho muže, ale je to těžké, když cítím, jak je blízko. Sleduji, jak Luca jde a pozdraví ho, než se oba vrátí ke mně. "Alfo, děkuji, že jste nám dovolil sem přijet," říká muž a skloní hlavu. Cítil jsem to už dřív. Jsem velmi silný a hrdý vlk. "Pane Moore, vítejte ve smečce Krvavého měsíce. Jsem rád, že mohu pomoci," říkám mu. "Znamená to víc, než dokážu vysvětlit. A prosím, říkejte mi Klausi," říká. "Velmi dobře, jsou to vaše děti v autě?" ptám se. "Ano, Alfo, to je můj syn Matt a moje dcera Olivia." Musím se zastavit, abych se nezačal usmívat zamilovaně, když slyším její jméno. "Máme připravený dům, ale než tam půjdeme, chtěl bych, abyste všichni přišli do mé kanceláře, abychom z vás mohli udělat členy smečky. Je bezpečnější to odbýt, aby si vás nikdo nespletl s tulákem," říkám mu, aniž bych řekl, že je to první krok k tomu, abych se ujistil, že je Olivia v bezpečí. "Ano, Alfo, jak si přejete," říká a znovu skloní hlavu. "Luca vám to ukáže. Já poběžím napřed a počkám," říkám jim a s tím se vracím do lesa a proměňuji se, abych běžel domů. - OLIVIA Jeli jsme za Betou v jeho vlčí podobě a než jsme se nadáli, zastavili jsme před obrovským domem, který mohl být jen sídlem smečky. Beta šel k nějakým stromům a keřům vedle domu a vrátil se oblečený v teplácích, gestikuloval, abychom vystoupili z auta. Všichni jsme vystoupili a všimla jsem si, že vůně, kterou jsem cítila, zesílila. Pokud to tady bude vždycky takhle vonět, nebudu mít nic proti tomu, abych tu byla, protože to voní úžasně. "Ahoj, vítejte ve smečce Krvavého měsíce. Jmenuji se Luca a jsem tady Beta," říká Beta Mattovi a mně, protože s tátou už mluvil. "Ahoj, Beto," pozdravíme ho oba uctivě. "Říkejte mi jen Luca," řekl. Oba jsme přikývli. "Ráda tě poznávám," řekla jsem a on se usmál. "Jak si pravděpodobně dokážete představit, tohle je sídlo smečky. Sídlo smečky má tři patra. Přízemí a první patro jsou otevřené pro každého člena smečky a do nejvyššího patra je přístup pouze s povolením od Alfy. V přízemí je kuchyň, jídelna, taneční sál, Alfova kancelář a několik místností pro různé aktivity pro děti a mladé ze smečky. Další patro jsou ložnice, všechny s vlastními koupelnami, členové smečky, zejména teenageři, se zde rádi ubytovávají. A také zde bydlí hosté, kteří přijíždějí z oficiálních důvodů," říká Beta Luca, když vstoupíme do domu. Když vstoupíme, slyšíme, jak je dům plný života. A když se rozhlédneme, přitáhne mě místnost, kde mě zaujme zvuk něčího zpěvu. Když se podívám do místnosti, vidím skupinu teenagerů mého věku, jak se baví s různými hrami a karaoke automatem, který je tam. Cítím, jak za mnou přicházejí Matt, můj táta a Beta. "To vypadá skvěle," říká Matt. "Ano, a brání jim to chodit příliš často do lidského města. Máme také místo k posezení s kavárnou. Tělocvičny a tak dále." "Mhmm." Ozval se zvuk za námi a aniž bych se otočila, bylo to, jako by celé mé tělo vědělo, že Alfa stojí přímo za námi. "Alfo, prováděl jsem rychlou prohlídku. Byli jsme na cestě do vaší kanceláře," řekl Beta Luca s úsměvem. Když se otočím, padne mi zrak na nejhezčího muže, jakého jsem kdy viděla. Má tmavě hnědé vlasy a je svalnatý s osmi packy, které vidím, protože ještě nemá na sobě košili. Ale jsou to jeho hypnotizující lesně zelené oči, od kterých nemůžu odtrhnout zrak. Uvědomila jsem si, že zírám Alfovi přímo do očí, a zalapala jsem po dechu, když jsem spěchala sklonit hlavu. "Alfo, omlouvám se," zašeptala jsem. Do uší mi dolehla vlna hlubokého smíchu, z čehož mi lahodně zamrazilo. "Nemusíš se omlouvat. Nejsem tak formální. Teď pojďme všichni do mé kanceláře," říká a usmívá se.